20.5.2024 | Svátek má Zbyšek


ČLOVĚČINY: Skládáte puzzle? Jestli ano, jaké?

9.12.2022

Dneska už každý ví, co jsou puzzle, podle maminky se skládačkám prý říkalo i pucle. Na trhu je jich nepřeberné množství, různých velikostí, tvarů (dokonce i 3D), témat, stupně těžkosti a počtem kusů. Já je skládám už opravdu hodně dlouho (od r. 1968). Později byly doby, kde jsem jimi byla až posedlá. Manžel byl v práci, já sama doma, pánem svého času a tak jsem často nad skládáním strávila hanebně dlouhou dobu.

Puzzle jsem si sama kupovala, ale některé jsem dostávala jako dárky. Zatím nejtěžší mi kdysi koupila manželova prostřední sestra. Velký stříbrný am. dolar, z 2000 kousků. Myslela to dobře, nechtěla koupit příliš snadný puzzle, ale tímhle mi dala opravdu pořádně zabrat. Všechny kousky tvořilo jen několik odstínů „stříbrné“ barvy. Šlo hlavně o to najít správný dílek, takže po čase moje normální radost ze skládání téměř vyprchala. Puzzle jsem skládala dlouho, ke konci už skoro z paličatosti, že to dokážu. Mně dělá radost vidět, jak se pod mými prsty obrázek postupně vynořuje. Z hotových obrázků se ještě pár dalších dnů těším, než je rozeberu.

Loni mi již zmíněná švagrová poslala zajímavý puzzle. A po dost dlouhé pauze u mne nastartovala „období puzzlů“, jejich skládání mě znovu chytlo. Tady jsou ty, které jsem od té doby složila, nebo skládám.

Tento skládám ráda

Puzzle první – dětské hřiště. Tenhle puzzle do seznamu nepatří. Zmiňuji ho proto, že je můj úplně nejoblíbenější a zatím jediný, který skládám opakovaně. Mám ho už jistě 20 let a koupila jsem si ho kvůli hádánkám v obrázku – takový bonus navíc při skládání. Puzzle má jen 63 větších kousků, takže velmi snadné skládání. Je to můj oddychový puzzle, který si občas složím jen tak pro radost. A vždy znovu obdivuji nápaditost tvůrce, z kolika běžných věcí dokázal vytvořit dětské hřiště (celkem ze 107). Třeba obouvací lžíce je skluzavka, bubínek je píškoviště, mák, fazole či mince nahradí kamínky atd. Však se sami podívejte, kolik věcí ukrytých v obrázku byste našli.

Dárek od švagrové

Puzzle druhý – papoušci. Dárek od švagrové z Bostonu. Až dosud jsem skládala puzzle z typických, velmi si podobných tvarů. Tenhle byl můj první netypický, které se v posledních letech staly hitem. Mezi malými dřevěnými kousky opravdu záhadných tvarů bylo ukryto i několik malých papoušků. Jejich zobáčky, křídla nebo celý ptáček přesně zapadly to odpovídajícího otvoru netradičního kousku. Složit docela malý obrázek mi dalo víc práce, než bych čekala, ale zároveď mě nesmírně bavil. Malý rozměr měl navíc tu výhodu, že se všechno vešlo na pečicí plech na stůl v jídelně a před jídlem ho stačilo jen dát stranou.

Také dárek od švagrové

Puzzle třetí – kočička. Stejná švagrová mi k loňským Vánocům poslala další puzzle. Krásný obrázek na krabičce jsem viděla už dříve, ale možnost složit si ho jako puzzle mi udělalo velkou radost. Po papoušcích to byl zase „normální“ puzzle, jen mnohem větší jak velikostí, tak počtem kousků. Věděla jsem, že na jídelní stůl se nevejde, a začala ho skládat na pracovní lince, aby jídelní stůl zůstal volný. Z našich tří koček je Woody jediná, která na linku skáče a velmi ráda tam sedí a sleduje moje vaření. Takže i skládání puzzle se musela zúčastnit. Už při skládání rámu jsem poznala, že ani na linku se celý obrázek nevejde (stačilo se včas kouknout na rozměr, že?). Tak jsem všechno přenesla do našeho vedlejšího domu na velký skleněný stůl. Venku bylo chladno a v prázdém vedlejším domě netopíme. Proto jsem původně chtěla skládání odložit až na jaro, ale samozřejmě jsem to nevydržela. Vytápět celý dům nemělo cenu, tak jsem si odměřila půl hodiny jednou či dvakrát denně. Ani jsem si nemusela nastavovat minutník, půlhodinka v chladném domě stačila na to najít několik kousků a neprochladnout.

Složení puzzle mi proto trvalo víc než půl roku, bylo dost dnů, kdy jsem neskládala vůbec. A na konci mě čekalo zklamání, když jsem zjistila, že mi pět kousků chybí! Viníkem byla určitě Woody, když jsem s prací začínala. Jak si u mne sedala i na hromádky kousků, tyhle 4 se jí musely přichytit na kožich a ona s nimi odešla (možná je i vynesla ven). Nebo je packou smetla z linky, aniž jsem si toho všimla. Kousky pak byly buď omylem vyluxovány, nebo je kočky někam zašouply, prostě byly pryč. Samozřejmě mě prázdná místa v obrázku mrzela, ale jen trochu, možná se ještě někdy v domě najdou. Na obrázek jsem se ještě pár dnů chodila dívat, než jsem ho rozebrala.

Tento puzzle jsem si koupila sama

Puzzle čtvrtý – liška. Skládání papoušků mě natolik bavilo, že když jsem na internetu zahlédla tuhle krásnou lištičku, neodolala jsem. Puzzle přišel v hezké dřevěné krabičce, malinkaté dřevěné kousky v bílém plátěném sáčku. Z vysypaných 143 kousků byla jen malá hromádka. Některé kousky byly tak maličké, že jsem uvažovala použít při skládání pinzetu. Celá lištička je jen 14,5 x 18 cm velká, takže se zase všechno vešlo na menší pečicí plech.

Moc se mi líbil

Celý puzzle bych asi zvládla sestavit za den, ale já si chtěla tu radost vychutnat, skládala jsem pomalu, vždy jen chvilku po večeři, když už jsem u stolu seděla. U typických tvarů puzzle hledáte buď barvu, nebo padnucí výřez. Tady jsem hledala, kam zasunout ocas klokana, kam hlavičku kočičky nebo psa, kam chobot slona nebo celého krokodýla. Byla to úžasná zábava a některá zvířátka byla tak maličká, že jsem teprve otočením kousku poznala z vypáleného obrysu, co jsou zač.

Krásná lištička

Tahle liška se prodává ve 3 velikostech, moje byla ta malá. Nevím, jestli u těch větších jsou i kousky větší, nebo stejně malé, jen jich je mnohem víc. Titěrná zvířátka jsou vypálená laserem, přesto do sebe perfektně zapadnou. Určitě se lištička stane druhým oddechovým puzzlem. Podobné dřevěné puzzle ke koupi jsem našla i zde na tomto odkazu, třeba někoho inspiruje jako dárek.

Ještě nedokončené puzzle

Puzzle pátý – psi. Na tomhle puzzlu právě pracuji. I ten jsem si koupila, obrázek se mi moc líbil a využívám toho, že mám stále chuť puzzle skládat. Ano, je to někdy k zlosti, když se ne a ne trefit na správný kousek, nebo se mi dlouho nedaří s nějakou částí pohnout. Ale zároveň vím, že mě ty dny skládání baví a že nijak nespěchám obrázek složit co nejrychleji. Navíc při skládání nejenže ztrácím pojem o čase, ale dokonale mi vypne mozek. V hezkém počasí si ráda sednu ven a jen tak koukám „do zeleně“. Ovšem i když mi nad hlavou zpívají ptáci, kolem se motají kočky a jsem nadmíru spokojená, přesto se někdy neubráním myšlenkám, nad kterými bych raději nepřemýšlela. To se mi při skládání puzzle nikdy nestane. Tam umím dokonale vypnout veškeré vedlejší myšlenky a soustředit se jen na hledání potřebného dílku. V ten moment pro mne okolní svět přestane existovat.

Toto bude můj další puzzle

Puzzle šestý – koně. Tenhle puzzle už roky čeká na složení. Nepamatuji si, kdy a kde jsem ho koupila, ani proč jsem skládání odložila. Teď jsem ho vyndala a pustím se do něho hned „po pejscích“. A jako další si asi koupím „skupinku kočiček“ od stejného výrobce, jako jsou psi. Jejich obrázek je na psí krabičce a jsou stejně roztomilé.

Nevím, jestli jste viděli film z roku 2018 „Puzzle“. Název sice naznačuje, o čem film bude, ale zdaleka není jen o puzzlech. Film je pěkný, mohu ho doporučit, myslím, že i přes obyčejný název diváka upoutá.

Marička Crossette Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !