Jak se onehdy v sobotu dvaadvacátého udělalo jaro, vylákalo nás to na krátký výlet. Zvážili a zavrhli jsme několik tras, až nakonec vybrali jednu fakt nenáročnou, ale zajímavou. Popojeli jsme vlakem do Radotína (to je ještě v Praze, ale už jen taktak). Chvíli jsme se tam motali kolem nádraží, než se nám povedlo donavigovat se na druhou stranu kolejí a najít rozhlednu. Fakt rozhlednu, dokonce od mého oblíbeného Čestmíra Sušky. Postavil jich už tuším šest, jedna z nich je v naší botance.

Takže když jsem narazila na stopu dalšího kousku, neváhala jsem. Tahle se jmenuje Řetězovka a je umístěná v prostorách multifunkčního areálu zaměřeného na cyklistiku. Vzorek vyřezaný do stěny rozhledny je inspirován řetězem kola, proto ten název. Mimochodem celá rozhledna je sestavená ze dvou cisteren (které autor získal v Hodoníně, čili původně v nich bylo víno :-)

První cíl splněn.

Rozhledna Řetězovka v Radotíně

Druhým cílem byl pivovar Horymír, taktéž v Radotíně, zase zpátky na té straně kolejí, odkud jsme přišli. Vlastně kvůli němu jsme ráno vyrazili… až dopoledne, abychom se tam mohli naobědvat. Což se povedlo a dobře, že jsme přišli brzo, protože stoly se velice rychle začaly zaplňovat.

A pak už byl nejvyšší čas si taky něco odpracovat. Zhruba kolem pivovaru prochází červená značka, po níž člověk vystoupá na kopce lemující nedalekou Berounku. Stoupá se fakt docela do kopce, navíc jak pořád prší, byla cesta místy blátivá – docela jsem si oddechla, když už jsme byli nahoře.

Nahoře to bylo hezké. Šlo se většinou listnatým (aktuálně spíš bezlistým, ale pučícím) lesem, na zemi koberce sasanek, ptačince, orseje, ladoněk… Občas jsme někoho potkali, ale zase tak moc často to nebylo (za mne ideální stav).

Les kvete.

Trochu nepříjemný byl někdy kousek před Černošicemi, což byl cíl naší cesty, přílet vrtulníku, který se motal po okolí, pak někam dosedl, pak zase vzlétl a zůstal trčet nad jedním z kopců. Až doma jsme zjistili, že se tam nějaký nešťastník s motorovým rogalem zblízka seznámil se stromem…

Klesání do Černošic bylo stejně rázné jako stoupání na začátku cesty, tentokrát ozvláštněné řevem motorů vrtulníku.

No ale to už jsme čekali na vlak zpátky, který od Karlštejna přijel očekávatelně nacpaný. A těšili se na zítra, kdy přijede Megginka.

Zítra přijde návštěva!

Kdo jste z Prahy a okolí, můžete tenhle článek vzít jako návrh na výlet pro sváteční odpoledne.

Foto: Zana, další fotky z měsíce dubna si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.