Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POVÍDKA: Podvečer
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
YGA 23.2.2008 17:38Re: Charles McCowan po nákupu nenašel auto na parkovišti, To jsou věci |
. Asi McCowan dlouho nakupoval a čekání bylo dlouhé a boxík si mezitím zajel na rychlé občerstvení - to jednomu vytráví 
.|
|
LFSHA 23.2.2008 17:49Re: Re: Charles McCowan po nákupu nenašel auto na parkovišti, Ještě to mohli doplnit o to, co si boxík objednal. |
|
|
YGA 23.2.2008 16:19Milá Dede Tak se mi dnešní povídání líbilo, že ani nevím, co říct. Tak strašně jsem se bála, že skončí špatně a tak se mi ulevilo, že právě tito manželé dostali odklad. Děkuju za ně. |
|
|
Xerxová 23.2.2008 14:10sobotní výlet tak jsme auto nechali půlhoďku od Liberce v Dolním Sedle. A prošli jsme asi 10 kilometrů krásné procházky na kraji Lužických hor - výstup na Popovu skálu (parádní výhled na všechny strany - Středohoří, Lužické, polskou elektrárnu Jinak v lese je zeleno - raší borůvčí!!, ptáci řvou, vítr byl teplý, nebe bez mráčků - inu typický únor na horách |
, německou Žitavu - ale na vyhlídce byl takový vichr, že Pepa jednou rukou fotil a druhou si držel klobouk na hlavě|
|
zana 23.2.2008 14:30Re: sobotní výlet Páááni ... už začínám přemýšlet, kam na velikonoce ... furt si říkám, že někam, kde je teplo (tzn. žádné hory) - jestli ono to není zbytečný |
|
|
Xerxová 23.2.2008 15:34Re: Re: sobotní výlet Já byla hlavně překvapená, že s výjimkou skalních hrnců naplněných vodou na vrcholu Popovy skály bylo všude sucho... Já Betce nevzala vodu a pak jsem si nadávala... Až na konci Krásného dolu byly podél cesty v příkopech bažiny s vodou - jinak nikde žádná louže, žádný pramen, potok, nic... Měla chudinka jazyk skoro až na zem, protože lítala jak splašená. Výhodou bylo, že moje hadrové botky zůstaly suché (já pohorky nerada, jak to jde, chodím v sandálech |
|
|
alimo 23.2.2008 16:58Re: sobotní výlet Asi před půl hodinkou jsme se vrátili z procházky, byli jsme jen tady kousíček za městem, s Majkem už to na velké procházky není. Ale bylo hezky, svítilo sluníčko, teplo, jen ten vítr kdyby tak nefuněl. A začínám se těšit na chalupu |
, když to takhle půjde dál, za chvilku už budem jezdit. A zas budu hudrat, že nic nestíhám
|
|
Velká kočka 23.2.2008 13:05Milá Dede Šťastný to pár! Dostalo se jim daru dlouhého života. Zapaluji narozeninovou svíčku tvému dědečkovi, Dede. Tvoje povídka se mnou pěkně zamávala, tolik vzpomínek a citů ve mne vyvolala. Mně bohužel, nebylo dáno být s manželem tolik let, prožili jsme jich pohromadě jenom 27 ale musím být za ně vděčná a také že jsem. Ale byla bych si jich přála prožít s ním daleko víc. Já neměla čas rozvažovat a obávat se jak je to v tvé povídce, musela jsem okamžitě jednat když řekl : "Mně je špatně", když položil hlavu na stůl na plánek naší budoucí kuchyně a když zavřel oči a už jenom chroptěl jak z něho život pomalu odcházel. Musela jsem ho stáhnout se židle na zem a pokusit se o obživení. Snažila jsem se do něho život znovu vdechnout a tlakem mých rukou uvést srdce do chodu. Do dnes cítím na dlaních jeho hebkou pokožku a na rtech chuť jeho rtů. Ale neměla jsem ten dar vracet někomu život, nebyla jsem ani Ježíš Kristus ani lékař. Při té zoufalé činnosti jsem ale cítila jako by nade mnou někdo bděl a díval se seshora na mé počínání. Byl to snad on, můj Dušinka kdo setrval ještě malý okamžik než mě opustí nadobro? To se nedozvím, jsou věci mezi nebem a zemí které nám nejsou odhaleny. Srdeční infarkt a všechny cévy vedoucí k srdci byly ucpané, dostala jsem potom suše konstatováno v dopise z nemocnice. Kdyby býval zašel k lékaři mohl být operován a zachráněn, ale ne bylo těsně pred premiérou, on na to neměl čas. Jak já jsem to divadlo nenáviděla, spolykalo všechen čas, který jsme mohli být spolu. Užila jsem si svého manžela příliš málo a byla jsem ponejvíce sama. Ještě že tu byli pejsci a kočičky. Jinak nevím, nevím. Manžel žil vždycky velice intenzivně a asi spotřeboval svůj daný limit za těch pouhých 62 let svého života. Mně bylo tenkrát jenom 54. Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal. Tak to bylo pro mne po celý život. Moc jsem svůj život nikdy ovlivnit nemohla. Třeba v tom dalším životě, jestli něco takového je. Energie se přece jenom proměňuje, takže třeba.........kdo ví? |
|
|
zana 23.2.2008 13:22Re: Milá Dede
|
|
|
štětinka 23.2.2008 14:50Re: Milá Dede Kočko, hladím, máš toho moc v sobě, dusíš to dlouho. Zkus pohladit hlavinku Garykovi a koukni, jestli náhodou nemá manželovi oči, třeba dohlíží nad tebou dodnes... |
|
|
Olčava 23.2.2008 15:38Štětinko, už ti to někdo řekl? Ale asi jo, ty jsi totiž báječné děvče |
|
|
Hana W 23.2.2008 15:47Re: Štětinko, Svata pravda. |
|
|
štětinka 23.2.2008 16:36Re: Štětinko, mně? Myslím, že je důležitý, že Velká Kočka je báječná, že se dokázala vzchopit k tomu, aby nám to povyprávěla. Věřím, že my a Garyk jí pomůžeme to překonat |
|
|
štětinka 23.2.2008 16:38Re: Re: Milá Dede jéééžiš! až teĎ Na to koukám. Prosím, stydím se YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY |
|
|
Velká kočka 23.2.2008 20:58Re: Re: Milá Dede Oči ne, ty má pidimalinké a tím pádem stále iritované. Můj Dušinka měl velké tmavé oči s předlouhými řasami, moc jsem mu ty řasy záviděla. Děkuji ti, Štětinko! |
Byl to moc pěkný mužský. Ale Garyk je stejné převeliké dobrotisko jako byl můj muž.|
|
Olčava 23.2.2008 15:40Re: Milá Velká kočko, jsem moc ráda, že jsi tu s námi |
|
|
alimo 23.2.2008 16:54Re: Milá Dede Velká kočko.... |
|
|
Jakub S. 23.2.2008 17:07Ach Kriste. A., kamarádko zlatá opuštěná. Nesmírně si vážím toho, že ses rozhodla nám to svěřit. Myslím, že je to to pravé místo. Myslím, že víc nás tady něco podobného zažilo. A často kumulovaně - víme, že tyhle věci se nedějí průběžně, ale najednou se shluknou a nestačíš lapat po dechu. Myslím, že tady tě děvčata dovedou krásně pohladit. A mě to zasáhlo velice osobně - někdy třeba řeknu, bude-li chvíle. Tisknu ruku, a oslovuju tě krásným zapadlým slovem z obrození, protože přítelkyně má už posunuté významy a je těžkopádné: přítelko naše, moje - buď s náma. Brzo bude jaro. |
|
|
LFSHA 23.2.2008 17:48Re: Milá Dede Velká kočko, neříkej si, že žil pouhých 62 let, říkej si, že měl život dlouhý 62 let. Moje dcera neměla ani 3 roky a nevzal jí Pán Bůh, ale zlá ženská. Hádám, že i přes to divadlo sis ho užila mnohem víc, než jen pár měsíců. A není vyloučené, že tě dodnes kontroluje v trochu jiné podobě. |
|
|
Dede 23.2.2008 19:06Re: Re: Milá Dede Ach bože, Lucko, to je hrozná představa! Na to neexistují vhodná slova, tak tě aspoň virtuálně houpu, chovám a objímám... |
|
|
zana 23.2.2008 19:35Re: Re: Milá Dede Lucko |
|
|
Velká kočka 23.2.2008 20:48Re: Re: Milá Dede Ach Bože, to je mi líto, moje milá, něco takového se vymyká mým představám. A nebo se spíš takovou situaci ani neodvážím představit, ani na ni pomyslet. Máš pravdu, měli jsme s manželem těch 27 let, ten čas se nedá srovnávat s časem který jsi měla ty se svou dcerkou. Teď jsem se dívala na pořad o stoleté pianistce Alice Sommer, rozené Herz. Narozená v Praze, přežila Terezín i se synkem Rafaelem. On se stal čelistou a zemřel náhle když mu bylo přes 60 let. Matka ho tedy přežila a ve svých 100 letech stále hraje na klavír. Žije teď v Israeli. Až jsem se styděla, jaká já jsem proti ní troska a to jsem jenom 71 let stará. Ty bys asi řekla 71 let mladá, viď? Jak je vidět, každý si neseme svůj kříž. |
|
|
Jakub S. 23.2.2008 22:09Lucko, bože. Díkybohu tohle jsem já ani nikdo v mé blízké rodině zažít (prožít...) nemusel. Vidím, že otvíráte třinácté komnaty. Čím si zasloužím, že i mně... Děkuju za důvěru. Tisknu ruku. |
|
|
LFSHA 24.2.2008 7:08Re: Lucko, bože. Díky, už jsem se s tím vyrovnala, jak jen se vyrovnat jde. Mluvím o tom jen proto, že se to dá použít jako vhodný příměr, který může pomoct Velké kočce najít nový (positivnější) pohled na své manželství. |
|
|
Hana W 23.2.2008 19:25Re: Milá Dede Velka kocko: kdyz muj tata v 70ti letech predcasne umrel, tak to taky byl na celou rodinu sok. Kratce po pohrbu byly Vanoce a kdyz jsme chystaly s mamou vanoce pro zbytek rodiny vcetne vnoucatek, tak nase maminka, kousek malinkaty, co je dnes uz pod 150 cm vysky, oznamila rodine, ze kdyz budeme sedet a smutnit, tak ten tata, nekde nahore, by byl pekne nastvany a ze ona mu to nemuze udelat - jak moc by se ji chtelo brecet, tak pro jejiho Jirika se bude usmivat. A tak od te doby (9let), jsou tatovy pozitivni myslenky s nami tak, ze kdyz jsem nedavno byla na dne, tak mi jednoho dne doslo, ze takhle by mne tata nechtel videt. A vlastne tak je se mnou furt. |
|
|
P i t r ý s e k 23.2.2008 23:15Re: Re: Milá Dede Velká Kočko |
|
|
alimo 23.2.2008 12:44Dede smekám pomyslný klobouk...... |
|
|
štětinka 23.2.2008 14:51Re: Dede a dovolením se přilípnu krásná a dojemná povídka. Pocity aktérky jsou mi zatím velmi vzálené,ale chápu, že se tohle blíží ke i mně. Díky za přiblížení! |
|
|
Alex 23.2.2008 12:30Je to nádherně napsané. Nějak se mi zamlžil svět. Momentálně prožívám strachy o svého muže, který leží v nemocnici. Ta bezmocnost mu pomoci a strach, aby se něco nezvrtlo úží dech a svírá útroby. Tak jsem se pustila do úklidu a odpoledne jdu na návštěvu. Ještě že je se mnou knírajda, i když také je nějaká zakřiknutá. Páneček prostě chybí. |
|
|
MaRi 23.2.2008 12:37Re: Je to nádherně napsané.
|
