Doma na mě volají: Tojo, Tojenko, Tojičko, Tojoušku-koloušku, Naše nejmenší, Holčičko chlupatá, Zubajdo, Přestaň (když loudím od babičky kus žvance), Okamžitěnechtukočku (při vycházce venku) a Užměpřestaňolizovat (tak mě říká páneček). To jsou asi nečastější jména.

Co jím: na snídani a večeři dostávám granule a dokonce mi dost chutnají. Jinak jsem ale slušný žebráček - posadit mě před kostel, určitě bych si na živobytí vydělala. Ani nemusím kňučet a štěkat - stačí si způsobně sednout a očima ukazovat, co bych ráda. Když to nepomůže, položim jemně packu na koleno a zase ukážu. Moji lidé jsou mírně natvrdlí, ale nakonec pochopí. Jojo, dobře jsem si je vycvičila - však dál uvidíte.

Jak jsme se našli: tak my se tak dlouho hledali, až jsme se našli (chichichi). Ale jak to bylo doopravdy, to ať vám řekne panička:

"U nás to byla klasika - dcerka ve věku asi deseti let zjistila, že nemůže existovat bez psa. Dodnes mě mrzí, že jsme si nenatočili děvenku malinkou, kterak před námi klečela na kolínkách, sepnuté ručičky zvednuté nad hlavu a třaslavým hlásekem prosyceným slzami nás prosí "proboha vás prosím, pořiďte mi pejska, já se o něj budu starat, proboha vás prosím!" Nějaký čas jsme odolávali až nakonec náš pán a vládce povolil - pes bude!

Po mnoha hodiných dumání a pročítání odborných i populárních knih a na popud kamaráda-pejskaře jsme se rozhodli - bude to malý knírač a bude to fenka. A tu se na nás usmálo štěstí - v místním supermarektu na nástence se objevil inzerát, že ve vedlejší městečku je k mání krdel štěňat kníračů pepř a sůl a mezi nima jedna holka. Okamžitě jsme tam volali a ejhle - byli jsme mezi prvními a pejsková byla zamluvena.

A až nadešel ten pravý čas, milá Tojenka se rozloučila s dosavadní rodinou a přestěhovala se k nám. Myslím, že to byl kauf našeho života - je to ten pravý pejsek pro nás - je to naše chlupaté zlato."

Co mám nejradši: nejradši mám paničku, to je jasné. Jinak mám ráda celou naši rodinu - hlavně vrbeckou babičku, protože k ní jezdím na prázdniny a vždycky mi něco postrčí, i když to má zakázané :o). Potom mám ráda všelijaké psí mlsky, které jsou schované v předsíňové skříni. Pak mám ráda zajíčky - tak říkáme všem hračkám, protože první hračka, kterou jsem si ještě donesla od maminčiné paničky, byla zajíček. Takže teď je momentálně nejoblíbenější zajíček, který vypadá, kupodivu, jako růžovofialový méďa. Taky mám moc ráda, když mě někdo drbe na bříšku - to je ta největší slast. No a nakonec miluju vycházky kdykoli a kdekoli - jenom nesmí pršet. A zbožňuju hru Kdo mě chytí za čumáček - to je ta nejlepší hra na světě!

Co nemám ráda: když prší, když se musím koupat, když mě panička češe, když se k nám domů nasomruje nějaká návštěva a nedonese mi mlsek, když se mi věší cizí štěňata na fousy, když je venku horko, když na "mém" křesle leží pánečkova ledvina a když mě panička nechce drbat na bříšku. Nenávidím přerostlou dalmatinku Zuzanu a argentinskou doku Fanynku - kdyby nás pánečci při setkání pořádně nedrželi, natrhla bych jim triko!!

Jaká jsem: Sebekriticky musím přiznat, že vypadám moc hezky. Tak za prvé jsem trošku víc narostla, ale panička si to pochvaluje, že se ke mně nemusí moc ohýbat - od té doby, co místy nemůže na cemr. Já si taky nestěžuji, když si stoupnu na zadní, tak mám přehled, co se servíruje na stole k obědu. Taky ušiska mám trošku nekníračové, ale mě náramně sluší. Panička říká, že ty klasicky sklopené uši jsou už dost nudné :o)), zato moje plachťáky jsou unikátní.

Povahu mám taky parádní (chichichi) - nejsem žádný nervák a pokud se kolem dveří nepotlouká nějaký asociál (a to jsou všichni neznámí lidé), tak doma ani neštěkám. Se psy se celkem snesu, pěkně si každého očuchám a jdu si vlastní cestou. Paničce na vycházce neutíkám, ani nelovím zvěř - mimo myší a ještěrek. Myši mám povolené, ještěrky zakázané. To je divné, vždyť obojí má ocásek a žije na mezi?! Jenom kočky mě vyvádí z míry - nechtějí se nechat ode mě očmuchat a panička mi zakazuje je honit, že prý je nemám stresovat.

A nelezu do nákupních tašek a neužírám ze stolu, i když tam leží ta nejúžasnější šunka, a nebojím se výšek ani petard ani vysavače. Jsem úžasná pesová, která miluje svoji smečku a navíc jsem velice chytrá a inteligentí krasavice :o) - ani nevím, co by si beze mě moji pánečci počali. A umím jezdit na prázné petce.

Moji lidi jsou: YGA a spol. a bydlíme v městě na jihu Jižní Moravy v paneláku na konci sídliště - hned za domem je pole a les.