Doma na mě volají: Nikyk, chrobáčku, smraďoško a prašivko
K žrádlu dostávám: granulky a kapsičky
Ale já mám mnohem raději: zmrzlinu v rozteklém stavu, nejlépe vanilkovou a jogurty. Sem tam si dám i maso od lidí a nepohrdnu ani rohlíkem (což je mimochodem výborná hračka).
V poslední době mi velmi zachutnalo masíčko z konzervy. Zblajznu ho, na rozdíl od kapsiček ze kterých vymlsám nejprve šťávičku a kousky nechám na potom, celé najednou. Zůstane jen čistá miska.
Kromě jídla miluju drbání v levém uchu.
Oblíbená činnost: tak těch je spousta. Moc ráda si hraju na schovávanou. Lidé se mnou hrají tuto hru už odmalička. Jednou jsem utekla a schovala se v našem domě do výtahové šachty.
Lidé mě hledali skoro celý den, ale nenašli. Pak už mě to nebavilo, tak jsem se jim ukázala.
Člověčice se tvářila neuvěřitelně šťastně, i když prohrála. Nejraději se schovávám v taškách - nejlépe igelitových nebo papírových a mezi kytkami s velkými listy.
Často také pozoruju dva papoušky (korely), jejichž klec visí v kuchyni. Ležím si na mrazáku, koukám a oni koukají na mě. Vypadají jako by měli strach, ale já nevím proč. Když upadne peříčko, mám hračku. Jinak jsem maximálně nadšena z válení se v odpadnuvších slupkách slunečnic a ostatních semínek. Prostě se ráda rozvaluji v nepořádku.
Mou další zálibou je pomáhání lidem. Když člověčice píše, ležím na papírech, aby neulétly.
Často uklízím věci z konferenčního stolku - nejraději pod gauč nebo pod mrazák. Uklízím hlavně propisky, baterie, prstýnky, ale i popcorn, lískové oříšky, brambůrky a podobně.
Donedávna jsem si hrávala s keramzitovými kuličkami. Packou jsem je vyhodila z květináče a kutálele jsem je po bytě. Ale pro tuto hru neměla člověčice pochopení. Několikrát si na kuličce zvrtla nohu, všechny kytky přesadila a keramzit už nepoužila.
Nesmím zapomenout na mazlení a souboje.
Já a moji lidé žijeme: v Ostravě, v třípokojovém bytě
Nejzajímavější na mě je: barva. Jak jistě vidíte, jsem želvovinová. Mnoho lidí si myslí, že jsem vzácná rasa, ale není to pravda.
Jak jsme se našli? Narodila jsem se v kotelně v rodinném domě. Má původní člověčice pracuje s mou současnou člověčicí. Už dlouho byly dohodnuty, že když se narodí koťata, jedno si vezme. Když má člověčice viděla fotku mě a mých sourozenců (zrzavý bráška a černobílá sestřička), řekla, že jsem tak škaredá až jsem krásná a dohodla si termín odběru.
Ve smluvený den byla ale nemocná, tak vyslala  člověka. Ten když mě uviděl, začal se hrozně smát (zrovna jsem si hověla v  květináči) a  řekl, že člověčice si z něj snad dělá srandu, že tak ošklivou kočku ještě neviděl. Vzal mě do krabičky a přivezl domů, kde čekala člověčice. Měla jsem už připraveno vše, co kotě k životu potřebuje a jsem neustále zahrnována láskou a péčí.
Čím se mohu pochlubit? Odmalička chodím bez problému v postrojku a na vodítku. Jsem velice inteligentní a čistotná. Všude, kam přijdu, si mě hned oblíbí.
Mí lidé jsou: Luzy a Venca... a vlastně i Alča (maminka mé člověčice), která se do mě zamilovala na první pohled a denně se na mě vyptává.