Jmenuji se: teď momentálně Macík. Doufám, že už je to v mém životě poslední jméno - no uznejte sami, kdo si má ty změny pořád pamatovat. Nedávno musela Měkoučká upozorňovat Píchavku, že nejsem Macek, ať si to ve své chytré bedýnce opraví a taky že jo, od té doby mi říká správně.

Říkají mi: Macíčku, Macošku. Měkoučká ještě prdelko chlupatá a Dlouhý kocoure mňamňoure. Z toho jasně vyplývá, že jsem kocour. Tedy, hm, jak bych to tak řekl... Býval jsem kocour.

Narodil jsem se: někdy dávno a nevím kde, ale Píchavka říkala, že prý mám asi pět roků.

Seznámili jsme se: to jsem tak jednou zase skončil na nepěkném místě. Bylo tam teplo a dávali mi jíst, ale smrdělo to tam jakousi chémií, píchali mi včely do kožichu, mazali oko a nechávali mě potupně zavřeného v kleci. Chodilo tam hodně lidí, ale takových už jsem viděl, tak jsem se nevzrušoval jako ti ostatní, kteří se pořád jen předváděli!

A jak si tak jednoho dne pochutnávám na večeři, najednou mě vyruší osoba. Kouknu na ni, ale ona jde k vedlejšímu boxu, kde zase nesnesitelně ňafe ten štěněčí dorostenec. Jestli si ho ta osoba vezme, bude jenom dobře, protože s takovým uřvancem v sousedství nemá kocour chvilku klidu. Tak si tedy pokračuji v jídle a přišla Píchavá, chvíli brebentila s osobou a pak mě vytáhla z klece.

Tedy byl jsem krajně rozhořčen - ani u jídla nedá pokoj, zase mě bude píchat a mazat a kdoví co ještě! Samozřejmě jsem měl pravdu. Donesla mě na studený stůl do ordinace, tam mě potupně popíchala a pomazala, tak jsem ji alespoň pořádně poprskal a pokýchal, aby věděla, že takhle se mnou zacházet nebude. Píchavá se asi vážně naštvala, protože mě nacpala do jakési plastové bedny s mřížkou a úplně klidně mě vyměnila s tou osobou za jakýsi papírek.

A pak už to šlo rychle - nasedli jsme do ubrblané plechovky, kdosi zeptal, jestli už teda můžeme jet a pak následovala nejhorší cesta mého života - dlouhá, nepříjemná a plná obav. Nakonec jsme vylezli na jakémsi sídlišti (to já bezpečně poznám) a výtahem jeli do mého bydlení. To jsem samozřejmě tenkrát netušil, že je to můj nový byt, ale ta osoba si mě vzala k sobě, povídala mi spoustu novinek (při té příležitosti jsem zjistil, že je báječně měkoučká) a já si řekl, že tady bych mohl zůstat.

Co jím nejraději: jsem skromný a maličký kocourek, takže správná a dostatečná výživa je naprostou nezbytností. Pamatuji doby, kdy mi dobroty strkali do tlamky, ale Měkoučká tvrdí, že to jsem byl nemocný a teď už musím jíst ukázněně. Takže jím granulky a kapsičky, ale rád mám úplně všechno, hlavně aby toho bylo dost!

Co dělám nejraději: teď musím chvilečku přemýšlet... Ale co, to je přece jasné - nejraději jím! Až potom následuje hlazení a drbání, spaní, hraní, česání, mňoukání, horolezení a odpočívání. Aby to mým lidem nebylo líto, tak jsem je hezky podělil: Dlouhý si se mnou může hrát, honit mě, hladit a ducat a Měkoučká je vrchní zásobovač, tak si ji musím předcházet mazlením, vrněním a poleháváním na ní, taky mě může česat.

Občas ale neplní své povinnosti dobře - to když je čas večeře a já mám v jídelně jenom granule, které jsou tam pořád a už mě nebaví. Tak se jdu přihlásit a občas musím Měkoučkou i vzbudit, každý máme svoje povinnosti, že ano?

Kde bydlím: mám svoje 3+1 (tedy přesněji 2+1, protože do ložnice mě nechtějí pouštět) v malém městě mezi horami a vodou. Spolu se mnou tu přebývají Měkoučká a Dlouhý, občas přijdou na návštěvu další lidé, ale já jsem velmi způsobný a tolerantní, takže mi to nevadí.

To by tak bylo ve stručnosti všechno, zatím mám stále ještě doma co objevovat a zkoušet, tak mě čeká spousta práce. Také jsem zaslechl něco o kšírkách a vodítku a i když nevím, co to je, tak prý přitom budu se svými lidmi, což mě naplňuje mírným optimismem.