Pravdu měli i ti kteří soudili, že jako obvykle, jsem si chtěla koupit kolii a prohlédla spoustu dostupných chovných stanic. A ti, kteří si myslí, že jsem si domu přivezla dalšího dalmatina, mají samozřejmě pravdu taky.

Jmenuji se: Julia´s Romeo Royal Hermelin

Jsem: pejsánek
Přesněji: štěnátko, dalmatineček, černě tečkovaný ale jinak zlatý
Narodil jsem se: letos, na konci srpna, vlastně nedávno
Doma na mě volají: Já se opravdu jmenuji Julia´s Romeo, a panička zkoušela moje pěkné jméno zavolat přes celé pole. Znělo to asi takhle: "Džulijasromíííookamžitěkemněěěě!" Ale nějak se jí to nezdálo. Nevím proč. Ale rozhodli, že mi budou říkat podle jiného velkého a slavného dalmatina a volají na mě Ronečku.

Ke žrádlu dostávám: Mám svoje štěněcí granulky, taky piškotky a mlíčko a tvaroh a vajíčka.
Ale já mám mnohem raději: chutná mi všecko, co mi dají do misky. Taky uvařené a podrcené kuřecí krky a rohlík a kočičí granule. Potom taky chlupy, co leží na křesle, ty okusuju, když páníci koukají na bednu s obrázky. Když se nedívají, hryžu koženou kosť a boty.
Oblíbená činnost (hračka, hra): Peru se s plyšovým medvídkem, kradu lidem bačkory a schovávám si je do pelechu, pískám na ježatý balónek. Taky umím rychle utíkat přes zahradu, honím kočky, to na mě řvou. Ale nejlepší je teta dalmatinice. Ta se nechá kousat do uší, rvát za obojek, pere se se mnou neúnavně, jenom se lakotí o kousací kosti a to je otrava. A teta Bonnie je menší než já, ale nechce se nechat nosit za kožich na hřbetě a dopáleně štěká. To já štěkám jedině na pejsky v bedně s obrázky.

Já a moji lidičkové žijeme: v domku u Nymburka

A nejzajímavější na mě je: Všichni říkají, že jsem dekorativní pejsek. Ale panička se chytala za hlavu, že prý nomen omen, a celé nymbursko bude puntíkaté. Nevíte, co tím myslela?

Jak jsme se našli? Panička si mě vyhrabala na internetu, ještě s dvěma brášky. Přijela si pro mě k paní chovatelce a hodinu vybírala, jako kdyby nebylo jasné, že jsem nejlepší a právě mě potřebuje pro páníka a pro tetu Gweny.

Čím se mohu pochlubit? Ještě jsem tu krátce, tak nemám všechno prozkoumané, ale jsou tu slepičky a kohout. Když jsem se chtěl podívat zblízka, kohout po mě vyrazil a já musel utíkat. Ale možná už jsem ho přerostl. Příště na něj půjdeme s Gwendou. A vyhrajeme.

Můj člověk je: (ri) Rita Kubelová a smečka