Doma na mě volají: Když mně k sobě poprvé volali, reagoval jsem na jméno Beny,nebo Deny,ale moje nová panička mi začala říkat Daník, když prý mám doma teda ty kočičí tety, co bydlely dříve u Dede. Taky mi říkají Danuško, Chlapečku milý, nebo Ty zvířátko ubohé, ztracené, Denynku, ty naše prdelko a taky Nežer to těm kočkám. To poslední jméno se mi ovšem vyloženě protiví.

Jak jsme se poznali: kolem Silvestra mně pár lidiček z vísky, kde panička s přednostou přebývá, vidělo v polích, lukách a mezi domy. Hned to oznámili moji nové paničce.Ta jela ale na hory a tak jsem byl umístěn k hodným sousedům na dvorek se střechou s boudou a útulkovou fenkou Benji,kterou jsem si moc oblíbil. Sousedům jsem se taky moc líbil, ale když jsem se předváděl před Benji a ona přede mnou a honili jsme těm ubohým lidem jejich kočky, musela být učiněna přítrž našemu lumpačení. Sousedi to vydrželi týden a řekli dost, půjdeš do útulku.

Přednosta od mojí nové paničky mně přišel zkouknout a hned už jsem šupajdil k mojí nové rodince. Moji noví lidé se moc snažili najít původní rodinu, se kterou jsem žil, posílali všude emilky, do všech okolních obcí a měst, psali do všech možných "Ztracených psů", obvolali útulky, ale nikde nic, nikdo mně nehledal. Bylo vidět, že jsem moc smutný, to víte moji lidičkové mně chyběli, byl jsem opravdu nešťastný a bylo to na mně vidět. No ale teď pomalu okřívám a zvykám si na moji novou smečku. Že ta smečka je teda pořádná, o tom nemůže být žádná diškuz.

K žrádlu dostávám: protože láska prochází jak známo žaludkem, za tu dobu co jsem v nové smečce, jsem se pěkně vypapkal. Panička do mě cpe kromě psí klasiky, samé lahůdky, to aby si šplhla. Já teda nikdy neřeknu ne a pěkně si to užívám. Už jsem ochutnal i kočičí pokroutky a řeknu vám, není to špatný, to teda ne. Akorát nevím proč ta osoba co mi tak podstrojuje, na mně řve, místo Daníku, "Nežer to těm kočkám",no řekněte, copak se tak jmenuju?! 

Oblíbená činnost: Procházky s paničkou,s pánečkem,se sousedy a s Benji. Moc rád se obaluju bodlákama, kterým se u nás říká babáci, vyčmuchávám kačeny u rybníka, hrabu díry jak po granátu a vůbec moc rád čmuškám s mordou u země všechny pachy, co příroda nabízí. Doma pak vzorně držím při sprchování tlapek, uší a příslušenství, taky moc rád spím na spacáku na gauči nebo v křesle obložen kočkami.

Jen tak mimochodem, ty kočky jsou dosti drzé holčiny, které si moc foukají, néé, že bych je neuměl zpražit, ale to by se moc nelíbilo nové paničce a tak prozatím hraji mrtvého brouka, no však se uvidí. Kočindy Čita a Mia si mne už dobře prohlédli a uštědřují mi milostivě občasný dotek šňupáčku o šňupáček a Miuše, kočinda obecná, se mnou spává. Občas obsadíme pěkně celý gauček a páníci se tlačí na židli, než se nám uráčí zaujmout jinou polohu. Prostě se sžívám se smečkou a asi tady vydržím. Zdá se, že mi tu bude dobře.

Můj problém je: Teda nechci se chlubit, ale když to říká Jenny, musí to být pravda. Jsem prý naprosto bezproblémový pejsek, hodný, poslušný, neagresivní, mám rád děti, dospělé i kočky. Jenny říká, že mně poslal sám jakýsi pán co se jmenuje Bůh a taky to, že mně prostřednictvím toho pána poslala boxerka Ajinka, co už bydlí u toho pána a nemůže za námi přijít. Když mi to Jenny říká,má celou mokrou pusu a já pak taky, je to jakýsi slaný a moc mi to nechutná,ale ,když jí to dělá dobře, no prosím. Páníček mně taky pořád objímá a na to všechno se dívají ty kočičí holky a klepou si na čelo.

Já a moje smečka žijeme: v kraji pod Hostýnem, zvaným Záhoří v malé vísce Býškovice, která leží mezi Hranicemi a Bystřicí pod Hostýnem.

Moji lidi jsou: Jenny (Jana) a Bohouš zvaný Bob, říkají nám Světlíci anebo Bob a Bobek a pak taky ti hodní sousedi Peťa a Roman s Benji a taky Věra s Jarmilkou.