19.3.2024 | Svátek má Josef


PORTRÉT: Barnabáš

2.10.2009

Jmenuju se:

Barnabáš, jsem téměř černý kocourek s náznakem mourování na nožičkách a pár bílými chloupky na hrudi. Narodil jsem se přibližně na začátku dubna tohoto roku. Lucka - Barnabáš 1

Doma na mě volají:

Barnabášku, Čičíku (to používá paničky brácha), Čertíku (tak mi říká paničky mamka, protože se jí jméno Barnabáš nelíbí a paničku to dohání k šílenství), Pane Kočičko, pantere, tykočkojednablbá, hajzlíkučernej, příšerochlupatá.

Nejradši baštím:

Dostávám granulky Eukanuba pro koťata a chutnají mi. Ale občas si dám i ty psí. Taky mám rád konzervičky, maso, těstoviny, sýry a mlsací bonbonky pro kočky.

Kde jsem se narodil a jak jsme se našli:

To nikdo z lidí přesně neví a já si to nepamatuju. Ale pravděpodobně budu plodem lásky nějaké pouliční kočičí dámy. O svých sourozencích nevím nic, vlastně ani nevím, jestli nějaké mám.

Tak tohle je dlouhá historie a nejdřív k tomu něco řekne panička. Už asi půl roku jsem uvažovala, že dám domov nějaké kočičce. Uvažovala jsem spíš o starším zvířátku z útulku, které už by bylo klidné a vydrželo by doma samo. Na druhou stranu jsem se bála, jak si dospělá kočka zvykne na Murphyho. Proto jsem to pořád nechávala osudu, že si CD poradí...

V druhé polovině června nám nějaká paní přinesla malinkou stříbrně mourovatou kočičku, úplně studenou a v bezvědomí. Prý je z nějakého pouličního vrhu koťat, našli jí ležet bezvládnou v dešti vedle chodníku a bylo jim jí líto. Nechat si jí nemohli, tak jí přinesli k nám. Kočičku jsme zahřáli, dali jí injekčně glukózu a ona se probrala. Byly jí tak 3-4 týdny a neuměla ještě sama baštit z mističky. Krmili jsme jí stříkačkou a vypadalo to nadějně. Ukázala se jako velká mazlivka s úžasným motorkem a já jsem si řekla, že jestli se z toho dostane, tak si jí nechám. Protože byla maličká, začala jsem jí říkat Breberka.

Po dvou dnech vypadala docela dobře a v práci zůstat nemohla, tak jsem si jí vzala domů. Murphy z ní byl nadšený, pořád kolem ní kroužil a snažil se jí olízat. Breberka byla mírná, vůbec nesyčela a dokonce se snažila najít v Mufově kožíšku cecíky (ten vykulený psí pohled "Ježíši, paničko, co to dělá?!?" bych vám přála vidět). Na noc jsem jí udělala teplý pelíšek v přepravce a nechala jsem jí stát poblíž topení. Ráno mě Murphy vzbudil nečekaně brzo a vedl mě k přepravce. Breberka tam zase bezvládně ležela a špatně dýchala. Snažila jsem se jí zahřát, dát do tlamičky vodu s Glukopurem, ale nepodařilo se mi jí zachránit :'-((( Buď měla nějakou skrytou infekci, nebo vdechla něco z jídla při krmení. Má hrobeček na zahradě pod smuteční vrbou.

Ukázalo se, že jsme si za ten půlden na Breberku oba hrozně zvykli. Murphy jí vždy po příchodu do bytu hledal a házel na mě tázavé pohledy: "Paničko, kdepak je? Kam jsi mi jí schovala?" Mně se taky stýskalo. Kočičku jsem si pojmenovala, měla jsem jí doma a tak jsem naprosto ztratila odstup, který se jinak snažím mít vůči svým pacientům (v opačném případě bych se musela nervově zhroutit už po prvním měsíci v praxi).

O týden později k nám do ordinace přišla paní, že se k ní cestou do práce přidalo kotě a ona si ho nemůže nechat, ale ví, že naše paní šéfová má kočičky moc ráda a tak se určitě postaráme... Začalo to ve mně hlodat, ale protože rána byla čerstvá, ještě jsem tak 3 dny odolávala. Pak jsem pořídila kočičí záchod a další propriety a přivezla si kocourka (tehdy asi 3 měsíce starého) domů.

Lucka - Barnabáš 2Tak, teď se do toho musím vložit zase já. Byl jsem zrovna na průzkumu v terénu, když jsem potkal takovou sympatickou paní a rozhodl jsem se, že si ji nechám. Vypadalo to dobře, pohladila mě a vzala mě do náruče. Snaživě jsem předl a vůbec jsem všelijak ukazoval, že jsem její a ať si mě vezme domů. Ale místo aby mne odnesla k sobě a dala mi jíst, odnesla mě do takovýho baráku, kde to divně smrdělo, odešla pryč a už jsem jí nikdy neviděl. Pravda je, že mi tam dali najíst, ale ze začátku jsem měl pelíšek v kleci a to se mi nelíbilo. Tak jsem prolezl mezi šprušlema ven a coural jsem se po ordinaci. Pak se mě ujala lidská šéfová a vzala mě do bytu nad ordinací. Tam to bylo fajn, dokonce jsem dostal i hračky. Ale domácí kocouři na mě syčeli a taky její starej kokr mě honil sem a tam, tak jsem uvítal změnu prostředí.

Nejdřív jsem jel v plastový přepravce a pak mě nová panička vypustila do nového bytu. Bylo to tam zajímavé, ale ani jsem se pořádně nerozkoukal a už byla zpátky a s ní ta chlupatá rezavá věc - PES! Hned se ke mně řítil a vrtěl tím svým směšným ocasem, tak jsem se bál, že mě jde kousnout... Nahrbil jsem se a naježil - prostě jsem ze sebe udělal dvojnásobnou kočku. Ouška jsem přitiskl k hlavě, očima zeleně zasvítil a hodil syčáka, no úplnej panter! To psisko blbý se zarazilo a divně koukalo. Radši jsem po chvíli zajel pod gauč, kde jsem byl v bezpečí a kam mohla ta chlupatá obluda strčit tak maximálně čumák.

Nejdřív jsem byl uraženej. Čekal jsem, že když jsem se konečně zbavil toho žárlivého kokršpaněla, že budu mít vlastní bejvák, kde budu neomezeně kralovat, a nikdo mě nebude otravovat. A teď taková zrada - další rezavej čokl a ještě se tváří, že tam bydlí se mnou! No ale pak mi to nedalo... Proč bych se měl schovávat a Ta rezavá věc by se tam volně pohybovala a ještě by mi sežrala všechno jídlo?! Tak jsem začal opatrně vykukovat. Psisko všude lezlo za mnou a tak jsem mu dal ťafku do čumáku a zase jsem zmizel...

Po nějaké době už byl ten čokl unavenej a lehl si na koberec. Vylezl jsem, preventivně zase vypjatej do oblouku a chvíli jsme se obcházeli... Panička tu obludu zavolala k sobě a já se šel podívat k miskám a na záchod. Takhle to pokračovalo ještě chvíli a pak jsem se rozhodl, že je to trouba a já mu musím ukázat, kdo je tady pánem. Hodil jsem hrba, bokem jsem k němu přiskočil a ubalil mu facku přes čumák. Pak jsem se pro jistotu zašil pod gauč, ale zbytečně. Ta zrzavá koule stála konsternovaně uprostřed pokoje a koukala zděšeně a vyčítavě na paničku.

(Tento skvělý kousek provedl znovu o 2 měsíce později našemu spřátelenému kavalírovi Tedýskovi s úplně stejným efektem. Pes stál jako sloup a kocour se už ani neobtěžoval utéct, jen odskočil o metr a vyzývavě koukal). Tak jsem se pak už nebál, protože Ta věc si ode mne držela odstup a bála se mě (všechno tohle proběhlo během prvních tří hodin - pozn. paničky). Lucka - Barnabáš 3

Na noc jsem byl potupně oddělen, resp. panička se se psem zavřela do ložnice a já měl pro sebe celý zbytek bytu. Ráno se mi už stýskalo, tak jsem je přivítal předením. Dokonce i o to psisko jsem se šel otřít, ale on ode mne zděšeně couval, co prej mu zase provedu:)

Co nejradši dělám:

No hlavně si hraju. Honím po bytě míček, plyšmyši a hopíka. Děsně rád cupuju igelitový pytlíky, dělá to rachot a skvěle se s tím vyřádím. Taky nosím po bytě plyšáka a peru se s ním. Murphy je taky obstojnej fackovací panák - lovím mu ocásek, skáču mu na hlavu a občas ho koušu do tlapek. On je trouba a nic mi neudělá. Když zavrčí, tak odskočím a za 5 vteřin mu zase visím na hlavě. Ale poslední dobou se snadno rozparádí a to mě pak honí po bytě, povalí mě a čumákem nebo packou se mnou vytírá podlahu.

Taky rád šplhám. Bydlíme v podkroví a panička mi jeden trám omotala špagátem, tak mám svůj vlastní domácí strom. Hned vedle "stromu" je pohovka, takže mám výbornou trampolínu na seskok z výšky. Někdy se rád mazlím, ale jen když se mi chce. Je pravda, že jak rostu, tak se mazlím víc a víc. Nejlepší je ležet paničce na hrudníku, masírovat jí tlapičkami a sabotovat tak její práci na počítači. Občas mě chytne rapl a já bezúčelně lítám po bytě sem a tam a mňoukám (řve jako by ho někdo mučil), příležitostně vyšplhám na "strom" nebo skočím na psa nebo na paničku a zase letím dál. A hlavně u toho hrozně dupu (já si vždycky myslela, že kočky chodí a běhají potichu, ale tohle mi občas připomíná cválajícího koně).

Pravda je, že jsem se už taky tak zapomněl, že jsem vzal hlavou o otevřené dveře a dvakrát jsem spadl do lidského záchodu. Ale mě to nevadí - vyskočím ven, očistím se a jízda může pokračovat... A hrozně rád cestuju. V přepravce to sice není nic moc, ale klidně ležím nebo spím a nemňoukám, protože vím, že jedeme na chalupu. Tam můžu být venku - mám sice postroj a dlouhé vodítko, ale můžu šplhat na strom, pozorovat ptáky a chytat mouchy.

Moje zlozvyky:

No počkej, já nic takovýho určitě nemám! Za prvý nevím, co to je a za druhý mě to uráží!!! Ale jen se nedělej, pár věcí by tu bylo... Tak za prvé to tvoje specifické mazlení. Příst a tlapkat po člověku je normální. Ale přisát se na ucho, ruku nebo na oblečení a cucat, to se přeci nedělá! Už je ti přes pět měsíců a já fakt nejsem tvoje máma a mlíko ze mě tuplem nevydoluješ. To já vím, ale když mě to tak uklidňuje. No jo, ale už by tě to mohlo pustit. Nestojím o to, abys mi za pár měsíců dělal čtyřkilovou náušnici. Jo aha, tak proto mě vždycky cvrnkneš do čumáku, když to zkouším. A uši si máčíš v pálivý paprice. No fuj! Jo, ale má to jednu vadu - nezabírá to! Teda paprika zabrala, uši už necháváš celkem na pokoji, ale co s tím zbytkem? Se přeci nebudu natírat paprikou celá... No vidíš, nemáš to zapotřebí, stejně vyhraju...

Lucka - Barnabáš 4Teda, ty jsi stejně děsně nevychovaná a nevychovatelná kočka.. Když už ti naznačím, že něco nemáš dělat (např. trochou vody z rozprašovače), tak jen zdrhneš a za chvíli už zlobíš zase. A to ty nevíš, že kočky se vychovat nedají? No to si pleteš, vycvičit se možná kočka nedá, ale vychovat jo. Proto ti taky stříhám drápky, koukám se do tlamičky a čistím očíčka. A ty se vždycky změníš v pantera, škrábeš a koušeš, a pak si musíme vyříkávat, kdo je silnější. A to se vsaď, že vyhraju já! Každý den nadávám na agresivní kočky v ordinaci, které se nedají ošetřit a ty (kocour veterináře) nebudeš patřit mezi ně!

No jó no, tak to tak nerozmazávej! No neboj, ještě budu pokračovat. Čekala bych, že když tě chci pochovat, tak budeš rád... Ale ty ne, ty se musíš vysmeknout a zdrhnout - i kdyby ses měl přijít dobrovolně mazlit hned za pár minut. A lezení po stole, to je kapitola sama pro sebe. Tak si uvědom, že jen a jen proto máš na chalupě zaracha do kuchyně! A to, že kradeš papírový kapesníčky a cupuješ je na tisíc kousků - ani Murphy nebyl jako štěně takovej dobytek! Kdo to má po tobě uklízet? No přeci ty! Ty jsi panička, tak se starej! Plná miska, měkký pelíšek a čistá domácnost - na co jiného bys mi byla? Jo a ten pes je pěknej moula, že tě tak poslouchá! Pak se ani neumí bránit, když ho rafnu.

No to ti teda pěkně děkuju. Víš, co jsem ti řekla? Nesmíš to s tím zlobením a požadavkama přehánět, nebo tě nabídnu na chalupě sousedovic vlčákům k svačině. Jo a Murphy je skvělej, proto se mnou může do zoo a na procházku bez vodítka. Toho TY se rozhodně nedočkáš! Jen počkej, jak začneš mít pubertální nálady, tak si na tobě zopakuju základní úkon veterinární medicíny! O tvých útocích na sušák s prádlem, lovení zbloudilých sršňů v bytě apod. radši pomlčím. Ale ještě na tebe prásknu to čůrání do sprcháče! Nedělej to, vždyť to bylo jen dvakrát. No jo, ale to proto, že od tý doby ten sprcháč zavírám a tak se tam nedostaneš. Stejně to od tebe byl nějakej naschvál. Měsíc chodíš vzorně na bedýnku a pak najednou najdu louži ve sprše. A na zánět močáku no nenahraješ, to já zase poznám... A taky si uvědom, že nejsi kachna - tuhle jsem tě zase přistihla, jak hrabeš v misce s vodou. Kolem misky potopa a v misce sucho! No jo, tak už toho nech! Podívej, jak jsme se zakecali - bude to moc dlouhé a nudné. Tak jo, ale jestli zas něco provedeš, tak to na tebe prásknu a budeš mít ostudu jako trám!

Kde bydlím:

No většinu času v bytě v Praze, kde je docela legrace, ale nemůžu ven. A pak na chalupě, kde je to super skrz tu zahradu a stromy. Ale hlavní je, když je plná mistička a ruce ochotné ke hře a hlazení - podle toho, na co mám zrovna náladu.

Malý dodatek:

Opět se u nás v ordinaci objevila odložená koťata. Prostě šla sestřička do čekárny a tam stála opuštěná krabice a v ní asi dvouměsíční černá kočička a zrzavý kocourek. Kdybyste věděli o nějakém zájemci, tak se mi ozvěte. Oba jsou zdraví, hraví a draví :

Lucka a Barnabáš v.t. (vlastní tlapkou)

Lucka



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !