Je fakt, že nás fletů asi není tolik, protože se jiní dvounožci paničky ptají, co jsem za plemeno, jestli nějaký setr nebo co. Co je ten svetr tedy nevím, ale určitě to nejsem já. Doma mi říkají Ájo, Ajdo, Andulo, zlatíčko, vobludo zubatá, čerte černej a řadou dalších jmen. Prý ve Španělsku mají hlavně urození lidé dlouhá jména - lidi, já vám musím být strašně urozená….

Nejradši mám paničku, pána a mladou paničku a taky babičku a dědu a spoustu dalších lidí. Taky psí kamarády, hlavně ovčandu Aginu. K smíchu jsou mi lidi, co říkaj: "Jak se můžou dvě feny kamarádit?" Nejen dvě, i tři, čtyři, jednou nás běhalo po louce dokonce šest holek a všechny v pohodě.

Jinak miluju aportíky. Nejdřív to byly jen míčky a klacíky. Ale pak jsme jeli s celou rodinou na psí tábor a tam jsme cvičili. To vám bylo príma!!! Dokonce jsme pak dělali i nějaké zkoušky. Páníci byli nervózní, ale já jim to předvedla. Sice jsme nevyhráli, ale byli jsme prý v nějaké první ceně. A koupili mi čokoládu (bílou, černou nesmím). Tak to bylo moc fajn.

No a tam jsme se domluvili s dalšími pejsky a jejich lidmi a jezdíme cvičit dál. Vždy se moc a moc těším (Kňučí už od poslední odbočky, pozn. paničky) . Mám ráda dumíky, ale už nosím moc pěkně i kachny a bažanty (ty je daleko jednodušší v trávě najít, protože krásně voní). O tom, jak jsem z páníků nemyslivců udělala lovecké kynology, napíšu někdy jindy (ale možná to za mě vezme panička, já radši běhám).

Když nemám aporty, honím světýlka. Kdekoliv a kdykoliv. Když někdo udělá prasátko třeba hodinkami, vrhnu se (po tom prasátku) dravčím skokem. K údivu všech neobeznámených. Nejdřív se diví, pak to zkoušejí vlastními hodinkami nebo něčím jiným a pak se mi smějí.

(Pozn. To jsme ji naučili, když byla štěně. Pouštěli jsme po podlaze červenou tečku z laserového ukazovátka a ona ji nadšeně honila. Jenže pak se z ní stal psí závislák- prostě gambler. Večer stála nebo seděla u skříňky, na které bylo ukazovátko položené, kňučela a dožadovala se hry. Tak jsme s tím radši přestali, nevím jestli není náhodou zákon hlídající závislosti u psů. Ale světýlkům Ája přesto od té doby neodolá, i když je to už téměř dva roky.).

Na cvičení mi říkají hračička, páníci šašku. Přitom jsem moc šikovná. Už vím! Hračička mi říkají proto, že spoustu věcí hravě zvládnu! Tak je to spíš pochvala. Ale ten šašek? Asi proto, že stihnu kromě práce spoustu hovadin, kterými bavím okolí. Takže vlastně taky pochvala!

Kromě toho jsem, jako všichni retrívři, pes vodní. Čím větší voda tím líp. Umím i potopit hlavu a hledat na dně. Když byly mrazy a místo vody bylo něco studeného, do čeho se nedalo vlézt, válela jsem se aspoň ve sněhu. Ale jednou jsme našli studánku - pramínek, který ani v mrazu nezamrzl.

Nadšeně jsme tam strčila přední nohy a čenich (víc se do jamky v průměru 20 cm nevešlo, jinak by si tam určitě lehla) a aspoň jsem bublala. (Opravdu vrazila nos do vody až po oči a dělala viditelné i slyšitelné bubliny.) No ale nakonec se voda do řeky vrátila a bylo zas dobře.

Jako malá jsem byla brzy pořádná a dost hodná. My retrívři jsme totiž strašně inteligentní. No jen jednou jsem jako úplně malá zkusila, jestli jde sníst židli. Nešlo. Ukousla jsem jen roh sedátka a nechutnalo mi. Jednou jsem si vyzkoušela paničky mobil. Nevím, co na něm má. Mě moc nechutnal. A ještě jsem dostala vynadáno a trochu na zadek. Přitom panička pak dostala nový a lepší. Takže se vlastně my psi staráme o blaho svých páníků.

No, vlastně ještě jeden prohřešek jsem měla. To si panička koupila nové boty. Krásně, voňavé, kožené. Páníkům boty neberu. Když je mají navoněné svýma nohama, tak vím, že je nesmím. Ale tyhle voněly jen kůží a kráásně. Upravila jsem jen jednu z nich na variantu bez paty. Jen kousek kůže jsem uhlodala! Nevím, proč panička tak zuřila. Vynadala mi a zase mě plácla. Od té doby radši počkám, co si smím vzít. Nemám ráda, když se na mě zlobí. Jsem totiž krásná a vychovaná, jemná psí dáma.

Bydlím doma, ve dne chodím za páníky všude. Jen do té postele mě bohužel na noc nechtějí, že jsem moc velká a že mají špatné spaní i bez vrtícího se černého chlupatého psa. (Zjistili jsme, že naše Ája má nový typ upotřebitelnosti psa. Jsou psi služební, lovečtí, společenští. Naše Ája je lovecký gaučák).

Takže někdy nashle

Ája (zapsala a komentovala Eva Žampachová)