Narodil jsem se a seznámil se svými lidmi: 15. října 2005 v jednom malém bytě v Senci spolu se čtyřmi bratry a dvěmi sestrami. Potom jednoho večera se objevili 3 cizí lidi a začali si nás prohlížet. Já (na rozdíl od sourozenců) nebyl žádné ušlápnuté štěně a tak jsem se je vydal prozkoumat, pak jsem ještě předvedl, že jsem silný pejsek, který se dostane ke krmení jako první a bylo rozhodnuto - vezmou si mě, ale protože jsem byl moc mladý, tak mě ještě chvíli nechali u mámy. Po nějaké době se objevili znova (tentokrát čtyři), já se posilnil na cestu a jelo se do nového domova.

Doma na mě volají: Filipe, Filípku, zlatíčko, psisko, hodnej pejsek, ty pse jeden splašenej, psisko ztřeštěný, lumpačisko, buď chlap a pojď sem (když něco provedu a chci radši zmizet), kluci (to když jsem volaný já i Felix).

K žrádlu dostávám: granule s trochou masíčka a když jsem hodný pejsek tak i psí piškotky

Ale já mám mnohem raději: všechno co vyloudím (jím i suchý chleba a některé druhy zeleniny), kočičí vitamíny, zbytky na nádobí, vše co je v kočičí misce (ale za to dostávám vynadáno)

Oblíbená činnost (hračka, hra): běhání, lítání, značkování. Rád také zakusuji pelíšek, tedy ten polštář z něj. Perfektní zábavou je také okousávání kostí. Někdy také s paničkou hrajeme "fotbal" - panička někam kopne míč a já se za ním rozběhnu, zastavím ho nebo ho kousek ještě ženu před sebou, pak si nad něj stoupnu a hlídám ho, dokud nedorazí panička a ta ho zase někam kopne, ale vždycky se snaží ho kopnout nečekaně a někam jinam, než to čekám (to aby za ním mohl běžet dál - pozn. paničky). Hlídání je pro mě také zábava, zvlášť když nám vyvážejí jímku nebo jedou popeláři. (Také si rád hraje s Majlou, ale k tomu se sám nepřizná. - pozn. paničky)

Já a moje smečka žijeme: oficiálně v MO Plzeň 10, ale je to vlastně vesnička kousek od Plzně, v rodinném domku s menší zahradou a hlavně kousek od lesa, kde můžu lítat a čenichat

A nejzajímavější na mě je: Jsem naprosto dokonalý. Hlídat například umím tak, že se k nám někteří vetřelci bojí vstoupit, i když je panička dvakrát ujistí, že jim neublížím (jak říká: "Hlídá, ale nekouše"), a to nejsem moc velký ani mohutný a vypadám velmi roztomile. Jsem velice inteligentní, dokonce jsem pochytil i několik kočičích fíglů: třu se páníčkům o nohy, při značkování hromady písku nebo na lesní hrabanku nejdřív vyhrabu důlek apod. Výcvik mám spíš praktický než klasický, takové povely jako aport jsme vynechali, ale poslouchám na tudy, dovnitř a dokonce na jedno ukázání vlezu i do sprchy.

Čím se mohu pochlubit: Přestože se na procházkách setkáváme s množstvím nejrůznějších zvířat (srnky, zajíci, divoké kachny, divočáci, králíci, bažanti, při výletech za dědou paničky i mufloni a daňci), za lovnou zvěř považuji pouze myši, cizí kocoury (kočky ne) a ježky. Ostatních zvířat si naprosto nevšímám a nehoním je (Když před ním najednou vyletí bažant nebo se zvedne srnka, tak se lekne a utíká na opačnou stranu. Ale mě si hlídá a i když se mu něco nezamlouvá, tak mě v žádném případě neopustí - musí mě přece v případě potřeby bránit. - pozn. paničky), dokonce se s králíky chci kamarádit. Zvládl jsem i roli kočičí mámy co se týče výchovy (asi si ji brzy zopakuji, Sisinka porodila koťátka) a dodnes jim šéfuji.

Moji lidi jsou: Lojdovi