A zubař pan Cemr mu dál za pravdu, že prej zjistil, že ta žárovka nad pípou vydá za všechny sluníčka, co už jich tak ve vesmíru svítí. Když tu přišel ke stolu hospodskej Imra: WWW, na chodbě na tebe čeká nějaká ženská, ptá se po tobě. Je ti nějak divně oblečená, vůbec se mi zda divná. Není odsud... Cheche, chechtal se Klimeš, na každýho jednou dojde. Ta divná ženská je dozajista převlečená Magda! Tak to by Božku nikdy nenapadlo, ta akorát tak smiřovat se někdy přes okno.

Vyšel jsem na chodbu a málem to se mnou seklo. Hned jsem ji poznal. Maruška z pohádky "Sůl nad zlato". WWW povídala smutně, věděla jsem že tě tady najdu. Jsem tak nešťastná, tatínek, mě zase vyhnal k vůli tomu, že jsem řekla že ho mám ráda jako sůl. To už je po čtvrtý. Vždycky mě pomohla moudrá babička, ale teď mi řekla, že už mě má plný zuby. No ale ale, co já s tím Maruško? WWW, vždyť píšeš pohádky, ty si určitě nějak poradíš. Tak počkej chvilku Maruško, já jen zaplatím, půjdeme k nám a něco vymyslíme.

Pánové, musím domů, čeká na mě princezna Maruška z pohádky "Sůl nad zlato". To se nedá nic dělat. Klimeš se smál až se zakuckal. Cemr ho bouchal do zad a zároveň si prohlížel můj tácek a počítal čárky. Jenom hajnej Cajthaml vytušil, že si nevymýšlím. Sakra WWW, a to ji necháš stát za dveřma? Vyskočil a vyběhl ven. Celá hospoda ztichla, když ji vedl ke stolu.

Cajthaml přistavil židli, odebral Marušce promáčenej přehoz, a zatahoval u toho břicho. Cemr se škrábal za uchem pravou rukou za levým, to byla u něj vždy známka nejvyššího rozčileni. Když si Maruška sundala promáčený šátek a zazářila malá korunka poseta diamanty, tak Klimešovi spadla dolní čelist. Zkrátka, zapomněl zavřít hubu, to samý i hospodskej Imra, ten ještě k tomu nezavřel pípu.

Pánové, povídal jsem, já bych vás stručně seznámil se situací. To počká! vykřikl Cajthaml, každej tu pohádku zná, tady Maruška se musí nejdřív najíst. Vždyť to musí být flák cesty z toho království. Maruško, dala byste si ohřívanou klobásu? Já bych dohlídnul na to, aby byla akorát. Ráda, odvětila Maruška. Vy jste jistě pan Cajthaml, co má rád pohádky.

Cemr se vzpamatoval. Maruško, v tom pytlíku před váma je jistě sůl. Ano, vzlykla Maruška. Tatínek se strašně rozčílil, nějak více než posledně. Řekl mi ať si vezmu pytlík soli a nevracím se, dokud za něj nepřinesu něco vzácnýho, když je ta sůl tak drahá. To by mě zajímalo..., povídal Klimeš, co už mezitím do sebe kopnul ferneta, promnul si oči a otřepal se. To by mě zajímalo, proč to pořád opakujete, když víte, že to tatínka takhlenc vytočí.

Hajnej Cajthaml krájel Marušce klobásu na malé kousky a díval se jestli tam není flaksa. Hned vyjel na Klimeše. Protože to tak v pohádce musí být, tomu ty troubo nerozumíš. Tak se chlapi sakra nehádejte, bouchl do stolu pan Cemr. Nebojte se Maruško, tady u toho stolu už se vyřešily jiné věci. Tohle je prkotina. Co kdybychom se složili, povídal Imra, co donesl sám od sebe frťany a Marušce griotku. Co kdybysme se složili a koupili ten ruskej barevnej televizor?

To nejde Imro, to prostě do pohádky nejde, to bych ji mohl dát to autíčko na dálkový ovládaní, co ho dostal kluk loni z Francie a už ho to nebaví. S tím by si král vyhrál, to vám povídám! Kdyby alespoň měla v tom pytlíku červenou papriku, povídal Klimeš, ta teď není nikde k dostání. Že ty můžeš plácat takový kraviny, rozčílil se Cajthaml. Děláš že sebe machra přes záhady a když máš něco vyřešit, tak meleš voloviny.

Maruška si s nám ťukla, zčervenaly ji tváře a moc ji to slušelo. Už to mám vykřikl pan Klimeš, když přestal dělat uraženýho. Živou vodu. To se přeci v pohádkách věčně hledá a je to vzácný. Jéje, zatleskala Maruška radostně rukama. Živou vodu tatínek shání už léta. Posílá posly na všechny strany a pořád nic. Půl království a jednu princeznu za láhev živé vody dá.

No vidíte vy chytráci, povídal pyšně Klimeš? Kde by jste byli beze mě. Ty chytrej rozčílil se Cajthaml, to přeci ví každý, ale kde tu živou vodu seženem? Imro, zatleskal Klimeš. Pojď sem rychle. Ještě máš tu pálenku z Maďarska? Jo ještě tři litry. Ale neblbněte chlapi, to na fernet nejde, já vám nenaleju.

Počkej, to není pro nás. Řekni mi Imro, když tu tvoji pálenku někdo nepil, kolik potřebuje frťanů, aby byl živej? No, abstinet tři malý a bude přímo divokej, řekl Imra pyšně. Ta má grády. A teď dávej pozor Imro, řekl důležitě pan Klimeš. A když si dá na to ještě další tři, tak co s ním bude? Padne mrtvej pod stůl. To je hotovka.

Vidíte pánové! Klimeš přímo jásal. Živá a mrtvá voda dohromady v jednej flašce. Vždycky pokud vím tak to bylo v pohádkách odděleny. Tak jakej je Klimeš co? To je pravda, řekl uznale Cajthaml. To je jako kdyby Popelka rozlouskla voříšek, a v něm nádherný šaty a v nich ta její macecha.

WWW, já jsem tak šťastná, řekla Maruška, já věděla, že mi pomůžeš. Copak já Maruško, kdyby nebylo tady pana Klimeše a Imry, tak bych byl v koncích. Maruška se zdvihla, obešla stůl a políbila na tvář pana Klimeše, pak objala Imru a pana Cemra, hajného Cajthamla a i já jsem dostal hubičku. Pane Cajthaml, zaprosila Maruška, vy jste se chtěl vždycky podívat do pohádky, doprovoďte mě, vy to tatínkovi lepší vysvětlíte s tou živou-mrtvou vodou.

Cajthaml se bez řeči oblékl. Zastav se WWW u té mojí a řekni, že jsem šel na posed. Jdeme Maruško, vezmem to zkratkou. Nebojte se, dám na Marušku pozor pánové a všechno vám budu vyprávět. Když za nima zaklaply dveře, koukali jsme se všichni na ten plátěný pytlík se solí, co zůstal na stole.

Já bych si ho vzal domů, řekl pan Klimeš, já se Božce přiznám, že mě políbila u Kance ženská, potřebují to jako důkaz, že to byla Maruška z pohádky.