Nemohl jsme se ani pátku dočkat. Přišel jsem dřív ke Kanci, přišel dřív i pan Cemr. Pan Klimeš už tam seděl. Měl velkej škrábanec za uchem. Mávl nad ním ledabyle rukou. Chtěla mě Božka vyškrábat za tu princeznu rovnou voči. Ten pytlík se solí mi vomlátila o hlavu. Teď už vím pánové, co to znamená "mít sůl v očích". Pak na něm našla vyšitou královskou korunku a doteď je z toho celá tumpachová.

Ve dveřích se objevil rozzářenej Cajthaml. Rozpřáhl ruce: ať fernety bzučej jak čmeláci na jaře, WWW, díky! Dostal jsi mě do pohádky... Imra se chystal nalít fernety, pak mávnul rukou a zašpuntoval láhev. Sáhnul pod pult a vytáhl "živou-mrtvou" vodu v jedné lahvi. Ťukli jsme si všichni, ale nikdo nemluvil. Pan Cajthaml si zapálil, vypustil tři krásné kroužky kouře a začal vyprávět.

Byla to nádhera, pobyl jsem v tom království Batulky V. více jak týden. To není možný pane Cajthaml, povídal jsem, to by jste tam musel ještě být. Kdy jste se vůbec vrátil? Asi za půl hodinky potom, co jsem s Maruškou odešel. Pánové, tam čas totiž běží ouplně, ale ouplně jinak. To věřím povídal pan Klimeš, co je u Kance jinak přes záhady a tajemná zjevení. Mám spočteno, že na některých planetách ve vesmíru trvá věčnost necelých třicet vteřin. Hergot, řekl pan Cemr, nechte ho vyprávět, tyhle doplňující otázky a poznámky si nechte až nakonec.

Přišli jsme najednou k velkej bráně, pokračoval Cajthaml a nad ní byl nápis "Království Batulky V.". A stráž s halapartnama, jak uviděla Marušku, tak padla hned na kolena a zapomněla závoru zdvihnout. Tak jsme ji s Maruškou podlezli. Stráž ji hned políbila ruku a jak byla zpitomělá, tak políbila ruku i mně. Cajthaml se podíval zálibně na svoje chlupaté ruce. Byl to takový zvláštní pocit, voba kejchli, jak je ty chloupky zašimraly v nose a Maruška se tomu tak pěkně smála... Jo pánové, Marušku tam mají strašně všichni rádi.

Hned za závorou na ní čekala ta moudrá babička. ta co ji řekla, že už ji má plný zuby. Maruško lkala, odpusť mi, já se před tím pohádala s poustevníkem, já myslela, že má něco s ježibabou. Proto jsem byla na tebe taková. To nic babičko, řekla Maruška, všechno zlé je pro něco dobré, já se alespoň podívala do jiného světa a poznala tady pana Cajthamla, co má rád pohádky. Tak to je dobře Maruško, že se vracíš. Tvůj tatínek Batulka V. je z toho nešťastný. Vždyť ses vždycky odpoledne s tím pytlíkem soli vrátila a teď najednou jsi dva dny pryč. Pojďte děti na polévku, hřeju ji pořád na kamnech a vyhlížím tě Maruško.

Tak jsme šli. Polévka vám byla pánové vynikající. Jak jsi pořídila Maruško? Ptala se moudrá babička. Dobře, babičko dobře. Nesu živou a mrtvou vodu v jedné lahví a tady pan Cajthaml ji bude učit tatínka pít.

Živá a mrtvá voda dohromady?! Kroutila hlavou babička. A mohla bych ochutnat? Já to zkrátím pánové, po druhé štamprli se na mě začala babka sápat, ještě že tam byla Maruška, jinak nevím, protože vona zase byla ještě pořád k světu.

A šlapali jsme dál. Všechno to kolem jásalo, když viděli, že se Maruška vrací.Vod těch hranic pánové uháněl spěšný posel na hrad. Král nám poslal naproti kočár, WWW, já se vezl v pravém královském kočáře a kynul poddanému lidu. Takhle. Cajthaml pokynul velebně k maďarskému stolu u Kance. Maďaři vytušili, že se jedna o něco opravdu velkého, a pozvedli půllitry.

Maruško, dceruško moje, jásal její tatínek. Tolik mi bylo smutno. Už to neudělám, máš mě ráda jako sůl, tak asi víš proč. A koho si to vedeš? Vždyť hastrmana už máme! Ale tatínku, to je pan Cajthaml z jiného světa. On je tam hajnej. A má strašně rád pohádky. Tak jsem ho vzala, aby se podíval.

A já hned před králem pánové pokleknul, protože vím, že se to sluší, chtěl jsem mu taky políbit ruku, ale von ji měl stejně chlupatou jako já, a já si vzpomněl na ty strážný, jak kejchli, a tak jsem mu ji jen vocuchal, když jsem z jiného světa, tak si mohl myslet, že to tam tak chodí...

Tatínku, povídala Maruška, abys věděl, v tom jeho světě jsem za pytlík soli dostala láhev živé a mrtvé vody. Helejte pánové, Batulka vám byl z toho vyjevenej. Postavil láhev na stůl, vodšpuntoval a nevěřícně k ní čuchal. Nepodvedli tě Maruško? ptal se. Vždyť já cejtím broskve. Jak je to jen možný, že je to živá i mrtvá voda, ptal se ten Batulka a pořád kroutil hlavou. A že to hned musíme vyzkoušet.

Zavolal komorníka.Takovej decentní člověk, co se umí u dvora chovat. Tak jsem mu nalil panáka. Pánové jak ho polknul tak vyvalil voci a celej se otřepal. Počkal jsem Imro sedm minut a musel vypít druhýho. Von vám nechtěl, Batulka na něj musel zařvat. Po tom druhým už mu začaly svítit voči. Počkal jsem ještě šest minut a musel vypít třetího, to už musel Batulka zavolat stráž, aby ho držela.

A pak to začalo. Chvilku koukal přiblble, najednou zavýskal a dupnul si. Maruško, pojď ke mě na klín, ty ses mi vždycky líbila. Co čumíš Batulko, povídal králi, ty si vždycky koukal přiblble, už odmalička. Začal se chechtat, tahal vzadu Batulkovi hermelínovej plášť, a tvrdil, že je družička. Ty jsi ale Batulko vošklivá nevěsta, vykřikoval.

Jééé, ten je krásně živej, zatleskala Maruška rukama, vidíš tatínku že mě nepodvedli. No a pak ho stráž přidržela a nacpal jsem do něj po krátkých intervalech další tři panáky. Seděl u stolu, mžoural očima a vopravdu pod něj padnul. Ještě před tím zívnul a povídal. Víš co Batulko? Polib mi p....l. Vypadal pod tím stolem jako mrtvej.

Vyprávěl pak pan Cajthalml, jak se královsky v té pohádce měl, jak učil Batulku pít živou a mrtvou vodu, správně zakusovat slaninou a chlebem. Jak to Batulkovi z kraje nešlo, že byl mrtvej dřív než chtěl.

S velkýma poctama mě vyprovodili pánové. Maruška se mnou jela v kočáře až na hranice. Prý tatínek dodrží slovo, když přivede toho, kdo jí dopomohl k živé vodě, má její ruku a půl království. A že Maruška stejně přijde pro další láhev, protože z té první litrovky už je na dně a Batulkovi je to líto.

To je krása, vydechl pan Cemr, když Cajthaml skončil. Tak Klimeš, bal si kufry, Maruška si pro tebe brzy přijde. Jezuskote, zakvílel Klimeš, že já jsem raději nedržel hubu! Jestli se tohle Božka dozví! A proč já?! Kdo tam s ní šel? Cajthaml. Ale flašku dal Imra, řekl důstojně Cajthaml a já jsem na rozvod a ženění už starej.

A tak se dohadovalo, kdo by měl jít do pohádky. Na hajzliku mi povídal pan Cemr: vidíš to, nikomu se do pohádky nechce. Ani mně a že jsem rozvedenej, mám na krku plno alimentů, bylo by je z čeho platit. Ale ani mě se tam nechce. Jestlipak víš proč WWW ?

Nevím pane Cemr, třeba se bojíte, že kralování nezvládnete. Prosím tě, čeho bych se bál? Nemůže to bejt horší, než trhat zub moudrosti se zahnutejma kořenama. Ale něco ti povím WWW. Přes tejden by to kralování ještě šlo, ale v pátek, v pátek by mě tahle hospoda strašně scházela.

Maruška asi u moudré babičky přes ten čarovnej dalekohled všechno viděla a slyšela a asi se urazila, protože už nikdy nepřišla.

WWW, tak na posed jsi říkal že šel?! A co to bylo za rachejtli, co vás v hospodě vocumlávala a šla pak s ním? Paní Cajthamlová, to byla princezna Maruška. Já ti dám princeznu, zaječela

Cajthamlová. Měl štěstí, že dostal rozum a byl za chvilku doma. A ty se těš, až potkám Magdu!!!

Konec

Předchozí díl najdete zde...