23.6.2024 | Svátek má Zdeňka


POHÁDKA: O Venclíčkovi a ježibabě

12.5.2007

Venclíček se pohodlně opřel v křesle, dal si nohy na stůl, sundal korunu a nasadil ji na špičku boty. Pak se začetl do úvodníku: "Zásadní nedostatky v řádném kralování".

Poslouchej komorníku, todlecto je zajímavý: "Král, který není přísný na poddaný lid, neplní řádně královské povinnosti. Království pak nutné upadá a historie nám dává nemálo příkladů, že nakonec skončí na smetišti jako republika".

Teda ten chlap se s tím nemaže, řekl obdivně Venclíček. Komorník sundal korunu z Venclíčkových bot a leštil ji rukávem. Pane králi, kdyby vás takhle viděl vás tatínek Venclíček IX.!

Venclíček si zapálil cigárko, labužnicky vyfoukl kouř a odložil na moment noviny. No tak, povídej! Copak by mi řekl? Že se nohy nedávají na stůl a že jste se měl už dávno oženit. Jen si to přečtěte, celý ten úvodník, pane králi, tam to jasně stojí: "Král, který nemá potomka, nástupce, riskuje, že umře jako prezident tej republiky na smetišti.".

Tak jo, povídal Venclíček, já si to celý přečtu, napřed si ale vyluštím křížovku. Nikam neutíkej komorníku! To kdybych něco nevěděl... Kámen, lidově, komorníku? Šutr Vaše Veličenstvo. To nepasuje! Na šest písmen? Tak šutrák Vaše Veličenstvo. Venclíček luštil a spokojeně pokuřoval.

Už budu mít tajenku. Poslouchej komorníku: "Převozník, který převáží zadarmo, není dobrák, ale...? Kruci, teď s tím nehnu. Jižní ovoce na osmnáct komorníku? Nevíš? Tak utíkej za prvním rádcem, já tu tajenku musím vyluštit!

Komorník se vrátil zadejchanej. Já si k vůli praštěnýmu převozníkovi ještě uženu křečový žily, bručel. První rádce taky neví, přej je to chyba tisku. Tak zavolej kuchaře! Kuchař se škrábal vařečkou na zádech. Ukažte, pane králi, to sem blázen. Jižní ovoce na osmnáct, poslechněte nic mě nenapadá jen "budějovický švestky".

Pasuje to, zajásal Venclíček X. "Převozník, který převáží zadarmo, není dobrák, ale vůl!". Krásná tajenka, vydechl obdivně Venclíček. Odpouštím ti kuchaři ty včerejší zdrcnutý knedlíky.

Pak se Venclíček znovu začetl do úvodníku. No tady je všecičko krásné popsaný, jak má správné království vypadat. Venclíček se posadil řádně ke stolu, komorník mu nasadil korunu a král Venclíček X. zatleskal. První rádce a písař okamžitě ke mně!!

Tak si to pěkně probereme pánové. Hrad, korunovační klenoty, hladomorna, bla,bla,bla bla, jo tady: moudrou stařenku v chaloupce u lesa máme? Máme pane králi. Strouhalka sice teď trochu pije, ale pořád jí to pálí. To je její věc, povídal Venclíček, hlavně že je moudrá!

Hastrman je? Hastrmana máme dobrýho, pane králi. Nikoho netopí. Je to tak trochu popleta, vykládá každýmu z vrby, že ho měla máma s čertem. Faktem ale je, že mu voda že šosu moc nekape a že má, docela malinkatý, ale přeci jen růžky.

Dvorního šaška nemáme, dumal Venclíček. Budeme ho muset vopatřit. Že se do toho pletu pane králi, ozval se komorník. Takovej šašek přijde na fůru peněz! Venclíček si sundal korunu a drbal s za uchem. Tak koupíme jenom šaškovskou čepici a tady první rádce si ji vobčas při státních návštěvách nasadí. Proč já? bránil se první rádce. Proč ne komorník? Protože neplácám takový kravíny jako ty. Tobě to bude pasovat.

Tak dost, nehádejte se mi, tady! vykřikl Venclíček. Nakonec budete chtít, abych dělal šaška sám sobě ne? Necháš si ušít čepici, řekl prvnímu rádci a basta! Odfajfknu si to tady a jedeme dál!

Ježibabu máme? Nemáme, povídal smutné první rádce. Nikdo to nechce dělat. Já bych o někom věděl, ozval se zase komorník. Vdova po sedláku Krupičkovi, co ho zabil blesk na poli. Bude muset prodat pole a chalupu, nemá se kam vrtnout. Když k tomu bude perníková chaloupka a menší renta, určitě by to vzala. Dobře, odškrtával si Venclíček, dáme ji to. Hlavně že bude ježibaba. Tady v "Královském blesku" ji píšou tučně vytištěnou!

A teď pánové, to hlavní! S tím jsem měl vlastně začít. Královna! Královna není. No vidíte, to je křiku k vůli šaškovskej čepici, že já se budu muset oženit, to je vám fuk. Hlavně že se na svatbě nacpete A vůbec, běžte pryč! Tohle si musím sám promyslet. Ty tady komorníku zůstaň!

Tak, povídal Venclíček, když zůstali sami. Co teď s tím? Kde já teď splaším nějakou mému věku přiměřenou nevěstu, když už mi táhne na padesát? Já už vám to pane králi říkám dobrých dvacet let, že se máte voženit, ale vy jste byl paličatej a teď se mě ptáte na radu. Tak netrucuj, povídal Venclíček a nalej nám štamprle. Dyť já vím že máš pravdu.

Venclíček nalistoval v "Královském blesku" rubriku seznámení. "Pyšná princezna", to mi povídej komorníku, vono ji to sice možná jednou přejde, ale to už mi může být sedmdesát. Nebo tahle "princezna Maruška". To je taky dílo! Sůl je prej nad zlato?!

Zlatovláska, no, ta nevypadá špatně, ale má trochu pršák a já jsem spíše na tmavovlásky, dumal Venclíček. Připil si s komorníkem a zapálil cigárko. Hele, pojď se podívat komorníku! Ta je teda voprsklá! "Popelka - kdo mi zkusí botičku a vysvobodí od macechy?" Ta je tam každej tejden, povídal komorník. Ta macecha je chudák. Vzala si ji za vlastní, ale jak má holka přebrat trochu hrachu, tak je v tahu. Navíc nezavře nikdy okno a je tam pak prej naděláno všude od holubů. Vod tej raději dál!

Taky si myslím, povídal Venclíček, ať si najde jinýho troubu, co za ní bude lítat se škrpálem. Pak je tady pár zakletejch princezen, bůh ví co se z nich vyklube, když je člověk odkleje. No nic, složil Venclíček "Královský blesk". Jak že se jmenuje ta moudrá stařenka v chaloupce, co tak pěkně nasává?

Strouhalová, pane králi. Dobře, v pondělí připravte kočár zajedu za ní, snad mi poradí. Zjisti mi komorníku co pije!

Konec první části

 

WWW