Ale, ale!To je překvapení. Tak pan král si vzpomněl, že má také moudrou babičku v království. Tak pěkně vítám. Ale jestli si jedete pan králi pro radu, tak z toho dneska nic nebude. Mám hlavu jak střep. Včera jsem poprvé vyklepla poustevníka v šachu a tak jsem slavila.

Babičko povídal Venclíček X, kvašákem tohle nespravíte. Po takovým flámu, to chce jeden vyprošťovák. Pořádnej, ale jen jeden. Já jsem něco přinesl. Venclíček sáhl na sedadlo a ukázal flašku slivovice. Myslíte pane králi? zeptala se moudrá babička Strouhalová. Tak pojďte dál, koneckonců, proč by nemohl jednou poradit král moudrej babičce. Dala na stůl škvarky a dvě sklenice od hořčice.

Teda, vydechla moudrá babička, to je síla! Posadila se na lavici vedle pece. Ale máte pravdu pane králi. Vopravdu mi ten vyprošťovák dělá dobře. Takové teplíčko se rozlévá po celém těle a přitom v peci netopím. Tak povídejte, copak vás trápí?

Musím se babičko oženit a nemám nevěstu. Teda, nevěst by bylo asi dost, když jsem král, to dá rozum, ale když už to musí být, tak bych chtěl, aby si mě vzala z lásky a ne proto, že jsem král. Ale kde takovou najdu babičko, povězte, kde ji jen najdu?

Tak teď jste mě pane králi dojmul, já se snad rozbrečím, tak pěkně jste to řekl. Můžu vám říkat Venclíčku? Samosebou babičko a hned si na to připijeme. Ano, zatleskala radostně moudrá babička, ještě jeden vyprošťovák, to mě to začne pálit a určitě Venclíčku na něco přijdem.

Tohle je ti Venclíčku vopravdu vošemetná záležitost. Já odebírám "Královský blesk", tak mám přehled vo princeznách. To není nic pro tebe.Buďto jsou nafrněný, nebo praštěný. Někdy voboji dohromady. Podívej Venclíčku, projdi se po království, dívej se pořádně, to by bylo, abys nějakou pořádnou ženskou nenašel. Ale to se nesmíš špacírovat jako král.

Venclíček X. ujížděl zpátky v kočáře. To je teda rada, to teda jo, bručel nespokojené pro sebe. No nic, vlastně má pravdu, jen jsem na to taky mohl přijít sám.

Moudrá babička Strouhalová si v chaloupce nalila třetí vyprošťovák, sundala utěrku z hlavy, sedla za stůl a psala. Šéfredaktorovi "Kralovskýho blesku": Mám pro vás trhák - Venclíček si hledá nevěstu. Pošlete zálohu a dalekohled!

Každý den procházel Venclíček X. v převlečení království. Vracel se na hrad celý utrmácený. Kdepak komorníku povídal po třech týdnech. Nakonec si přeci jen budu muset vzít nějakou princeznu. Už jsem prochodil skoro celé království, ale pořád nic. Moudrá babička dostala z redakce "Kralovskýho blesku" dopis: Vraťte zálohu a dalekohled. Nalila si skleničku a zamyslela se.

Ráno, když Venclíček opět vyrazil, zůstal stát udiveně před cedulkou se šipkou. "Ke krásné ježibabě". Tak! Už je nejvyšší čas, abych s tím seknul. Pomyslel si Venclíček. Nakonec ta Zlatovláska s pršákem nemusí být nejhorší. Vracel se pomalu na hrad. "Krásná ježibaba", to jsem snad špatně četl!!

Už asi začínám cvokatět. Vrátil se zpátky k cedulce. Pak vykročil po šipce. Uf, řekla si v roští schovaná moudrá stařenka Strouhalová a odzátkovala polní láhev. Vdova Krupičková zametala před perníkovou chaloupkou. Neměla jsem to brát, přemýšlela. Jakápak já jsem ježibaba. A je mi samotné tady tak smutno.

Najednou se zarazila, zdálo se jí, jako by někdo loupal perník z chaloupky. Oběhla perníkovou chaloupku. Hej, copak to děláte, vykřikla na Venclíčka, který se snažil odloupnout kousek perníku. Jestli máte hlad, pojďte, já vám dám krajíc chleba a mléko, ale ta chaloupka ani není moje, musím ji vrátit zase v pořádku panu králi.

Venclíček ani nevěděl, čím je chleba namazanej. Mohl na ježibabě oči nechat. Bože, pomyslel si, ta má krásný oči, vlasy a vůbec všechno. To by byla královna. Jestli byste ježibabo potřebovala trochu pomoc, tak já bych mohl každý den na chvilku zaskočit, povídal Venclíček. Stejně nemám co dělat... No, vlastně, povídala Ježibaba, ono toho tak moc na práci není, přerovnat polena za chalupou akorát, ale přijďte. Já jsem tady tak sama, alespoň si popovídáme jestli se nebojíte ježibaby.

Vy máte pane králi nějakou dobrou náladu, povídal večer komorník. Mám, co bych neměl, povídal Venclíček. Jsem král a můžu mít dobrou náladu kdy chci. Král si vůbec může dělat co chce. Když bude chtít přerovnávat polena, tak bude přerovnávat polena!

Každé ráno teď pospíchal Venclíček k perníkové chaloupce. Moudrá stařenka seděla na posedu s dalekohledem. Večer psala do "Kralovskýho blesku" zprávy: Po desátém přerovnáni polen ji říká paní Běto a ona jemu pane Jene. Po dvanáctém přerovnání polen Bětuško a Jeníku. Třinácté přerovnání polen, dali si hubičku. Přestali přerovnávat polena a nevylezli celý den z chaloupky.

Kdybych se komorníku náhodou na noc nevrátil, povídal Venclíček, tak se nic neděje, nebudete tady dělat žádnej cirkus. A vůbec, doufám, že to moje hledání nevěsty držíte v tajnosti, jak jsem nařídil!

A Venclíček se také nevrátil na noc na hrad. Vrátil se až druhý den dopoledne. Našel komorníka, jak hystericky pláče a škytá. Copak to vyvádíš? vykřikl Venclíček. Vždyť jsem říkal, že se nic neděje. Komorník ukazoval na stůl. Leželo na něm poslední vydání "Královského blesku" a na titulní straně stalo:"Král Venclíček X. má poměr s ježibabou!"

Venclíček se usmál, posadil se a vzal tužku. Komorníku, budem luštit křížovku. Královna na čtrnáct? Já nevím, škytal pořád ještě komorník, já na to teď nemám myšlenky. Nevíš tak já ti to povím. "Krásná ježibaba"! Teď si jdu schrupnout, připravte mi na odpoledne kočár, pojedeme pro ni.

Svatba to byla tak slavná, že jí "Královský blesk" věnoval zvláštní vydání. Princezny pukaly závistí. Všem chutnaly koláče z "budějovických švestek". Pročpak tady není moudrá babička, ptal se komorníka Venclíček, vždyť jsem ji pozval?

Nemůže pane králi, mě se to nějak nezdá, já si to ještě ověřím, ale prej bába bláznivá lezla na mysliveckej posed a praskla pod ní šprycle. Ale není to nic vážného, má jen naraženou nohu. Ošetřuje ji poustevník.

K chaloupce u lesa uháněl posel: Milá babičko, děkuji za radu a posílám dvě láhve vyprošťováku. Král Venclíček X., šťastně ženatej!

Konec

První díl najdete zde...