23.6.2024 | Svátek má Zdeňka


POHÁDKA: O králi Diblíkovi a podnikavé princezně (3)

21.4.2007

Usadila se v království Udaty Šestého. Prodala náušnice a koupili si tam zahradu. Je mi do pláče, zvolal první rádce. Naše nejjasnější princezna vozí v kolečku hnůj, rejpe se v zemi a pane králi, bude vás to strašně bolet, ale vzala do ruky i žížalu!

Už se stalo, bručel Diblík III. Teď musíme zjednat nápravu! Vono ji to přejde, je to přeci jen princezna, za chvilku ji tahání těch žížal přestane bavit. Zavolejte mi písaře! Odpoledne odjížděl do království Udaty Šestého spěšný posel s listem pro princeznu.

"Má znejmilejší dceruško Hedviko, psal Diblík III. Odpouštím Ti všechno, nemusíš se mi přiznávat, kolik koleček hnoje si odvozila, kolik žížal si do svých princezniných ruček vzala.

Odpouštím ti i trest, zákaz čechrání mých vlásku. Vopusť toho zatracenýho zahradníka a vrať se! Náušnice ti koupím nové, a to hned dvoje." Spěšný posel se vrátil za měsíc. Princezna se zahradníkem se usadila na druhém konci království Udaty Šestého.

Princezna Hedvika psala: "Můj milovaný tatíčku, pane králi. Ráda se vrátím, ale mám dvě podmínky. Vrátím se s Jeníkem a vrátím se do normálního království, kde se lidi hádají, když mají proč, kde se neusmiřují, přestože nechtějí, a usmiřují se, když chtějí. Než se rozhodneš, ať Ti po obědě zatím čechrá vlásky první rádce, pokud se k ním přes pupek dostane."

A povídal spěšný posel, ztišil první rádce hlas, že když mu ten dopis předávala, tak si zase u toho dupla. Buď zticha, vykřikl Diblík III. Je to princezna a bude si dupat kdy bude chtít. Jen ovšem ne na mě, zabručel. Spěšný posel měl už zadek celý modrý od rajtování a tak vyjel druhý spěšný posel s Diblíkovou odpovědí.

"Když ty seš taková, tak já budu taky takovej. Abys věděla!! Diblík III., tvůj otec a král." Na věží byla zřízena zvláštní pozorovatelna. Ve dne v noci se vyhlíželo k hranicím království Udaty Šestého, jestli se princezna vrací. Opadalo listí ze stromů, přišla zima a princezna se nevracela. Na saních, v kožichu a se zlatým mečem u boku přijel princ Božula Vznešený požádat o ruku princezny Hedviky.

Bylo zrovna pondělí - hádací den. Na nádvoří se fackoval farář s kostelníkem. Na schodech předběhl Božulu Vznešeného komorník, ale kuchař ho dostihnul a praštil uvařeným květákem po hlavě. Vyjevenej Božula Vznešený byl uveden k Diblíkovi III.

Chtěl bych pozdravit princeznu Hedviku a předat jí dary! pravil skutečně vznešeně. Hedvika tu není, ctěný a vznešený Božulo, pravil důstojně Diblík III. Šla do lesa, že vám natrhá čerstvé lesní jahody. Vždyť je venku minus osmnáct stupňů! vyjekl Božula Vznešený. Taky jsem jí to říkal povídal Diblík III. Vona je ale paličatá a hned si dupne. Ale co chvilku tu musí být, odešla ještě za tmy. Běžte si po cestě Božulo Vznešený odpočinout, komorník vám ukáže pokoj.

Komorník měl ve vlasech rozvařenej květák, na chodbě táhl po zemí třetí rádce čtvrtýho za kravatu, ten byl modrej a už jen sípal. Počkejte, povídal komorníkovi Božula Vznešený, zapomněl jsem si něco na saních. Hned jsem zpátky! Vyběhl ven. Na kozlíku plakal jeho kočí. Utrhli mu límec u kožichu a zlomili bič. Božula Vznešený skočil do saní. Rychle pryč a nezastavovat nikde!!

Diblík III. se na to díval z okna. Pak si zamnul ruce. A je to! Hedvika se může vrátit a čechrat mi po vobědě vlásky. Spěšní poslové jezdili každý měsíc... "Vrať se Hedviko i s tím zatraceným zahradníkem!" "Ten zatracenej zahradník je můj muž Jeník, už jsme se dali oddat."

"Tak se vrať s tím zatraceným Jeníkem." "Až mu budete tatínku králi říkat jinak!!" "A nebudu!" "Tak se nevrátím!!" "Tak budu a vrať se!!" "A dekret je zrušenej?!" "Není, jinak by se lid bouřil! Vraťte se voba a už mě nezlobte." "Nejsme dva, už jsme tři!"

Diblík III. si pozval prvního rádce. Zbláznila se!! Píše že jsou tři, dovedeš si to vysvětlit? Snad se ten zatracenej zahradník, tedy, ehm, Jeník, nakonec nerozpůlil? To je hlavolam, to je hlavolam, zvolal první rádce, tohle nevyřeší ani celá rádcovská rada. "Dekret zruším. Jak tři?" uháněl spěšnej posel s dopisem. "Narodil se Diblík IV, jsi dědeček tatínku můj a králi..."

Komoří, celá rada okamžitě sem! zvolal Diblík III. Tak vy to nevykoumáte co? Vy nevykoumáte, proč jsou najednou tři? Vy si nad tím budete lámat hlavy, budete brát za to moje peníze a nakonec na to musím přijít já sám, že jsem dědeček!!!

Když vono to bylo strašně těžký pane králi, hájil všechny první rádce. Sám jste říkal, že na vás nemám a trvalo vám to! To je pravda, řekl pyšně Diblík III. Ale přišel jsem na to! A teď koukejte mazat napsat zrušení toho dekretu. A dejte to hned vybubnovat. Spěšný posel pojede a za ním kočár pro princeznu a Diblíka IV. a zahradník ať přijede taky, co už mám dělat. Pak nadiktoval list. "Vraťte se všichni tři, už se na vás těším. Dědeček Diblík III.

A byla velká hostina na přivítanou. Diblík III. držel v náručí malého Diblíka IV. a krmil ho lžičkou. Najednou princezna Hedvika vyskočila. Jeníku, to nemůžeš dát fakt trochu pozor? To si musíš každou košili pocintat omáčkou? Kdo to má pořád prát, vykřikla Hedvika a dupla si.

Ale, ale děti, copak to je? Volal na ně Diblík III. Aha! Vlastně no jó! Vždyť ono je pondělí, správně má být hádací den! Tak jo! Netahej mě za frňák ty rošťáku jeden, vykřikl šťastně Diblík III. na malého Diblíka IV...

A zazvonil zvonec...

První díl najdete zde a druhý tady...

WWW