Od příštího pondělka vstupoval dekret v platnost. Šedesát obzvláště tajných špiclů vyfasovalo notýsky s červenou a zelenou propiskou. Zelená čárka znamenala, že špiclovány poddaný nařízení dodržuje, červená čárka označovala adepta nedělní hladomorny. A děly se vám věci v tom království.

V pondělí byl "hádací den". Ráno křičel švec na souseda kováře: koukejte si ten plot posunout, nebo se neznám!! Kovář mlátil vztekle do kovadliny. Plot zůstane tam kde stal vždycinky vy houžvičko od verpánku! Švec vykopnul plaňku a plivnul přes plot. Tak vy takhle, zařval kovář a hodil po něm podkovu, švec jen tak tak uhnul.

A na hradě se hádala stráž u brány. Ještě jednou něco řekneš vo moji babičce, tak tě tou halapartnou majznu, vykřikoval strážný nalevo u brány na strážného na pravo u tej samej brány. Tvoje babička mi může bejt ukradená... jednak a druhak jsem o ní nic neříkal,vztekal se strážný napravo. Ale chtěl si říkat, já tě dobře pozoruju, ty se na to jenom třeseš. Hádalo s to po celém království. Špiclové dělali zelené čárky.

V úterý byl den usmíření. To jsem tomu včera zase jednou dal sousede, povídal švec kováři. Já nevím, co mě to s tím plotem raflo. Copak vy, vy jste se ještě držel sousede, odpověděl kovář. Ale já s tou podkovou, no řekněte, nejsem já kus vola? Co kdybych vás trefil? Pak spolu přitloukli plaňku a otevřeli si pivo. Strážný nalevo u brány se dělil o koláče od babičky se strážným napravo u brány...

Zítra, dumal nahlas švec, když popíjel u plotu s kovářem pivo, zítra se máme pomlouvat, copak já vás ale můžu pomlouvat? Dyť jste takovej fajn soused . To bude červená čárka, už to vidím! A v neděli máme kachnu. Budu mít červenou čárku. Jak ji vytáhnou z trouby, tak si jenom čuchnu a už mě vodvedou do hladomorny. Pustěj mě až večer, ta už není vono.

Helejte sousede, povídal kovář, včera koukám a na lokti mi skáče blecha. No to je krása, zvolal radostně švec. Tak budu říkat, že jste u vás sama blecha a budu mít zelenou čárku.

A co já, zeptal se kovář. Já vůbec nevím, co si mám na vás vymyslet. Mám díru na ponožce, povídal švec. Už tejden. A tuhle jsem kejchnul vylítla mi nudle a já ji jen tak tak čapnul rukávem... Děkuji, vykřikl nadšeně kovář. Tak chodíte votrhanej a nemáte kapesníky. To je pěkná pomluva. My máme v neděli krůtu, vo tu bych nerad přišel.

Tak jak to funguje? ptal se ve čtvrtek u snídaně v posteli Diblík III. prvního rádce. Náramně pane králi. Vopravdu nikdo nemá čas ani pomyslet na vzbouření. Ani na hradě nemají čas kout pikle. V pondělí, jak byl hádací den, tak vrchní kuchař škrtil komorníka a musel jsem je vodtrhnout od sebe. Akorát, zahradník, zahradník nerespektuje nařízení.

A pane králi, když to přišli špiclové nejtajnější kontrolovat, tak princezna, naše nejjasnější Hedvika, po nich majzla kropicí konvičkou! Stráže, vykřikl rozčileně Diblík III., okamžitě mi přiveďte zahradníka! Stráž s halapartnama přišla do zahrady. Chopila se zahradníka. Z altánu vyběhla nejjasnější princezna Hedvika.

Copak tady chcete? Máme odvést zahradníka ke králi. Ale koukejte mazat, vykřikla Hedvika a dupla si. On tam půjde sám. Už mažem, už mažem, nejjasnější princezno. Tak Jeníku běž, povídala Hedvika a pohladila zahradníka něžně po rameni. Neboj, já se budu dívat klíčovou dírkou a kdyby něco tak tam vlítnu!

Zahradníku, pravil přísně Diblík III., jak to, že nedodržuješ mé nařízení? Proč jsi se v pondělí nehádal?! Nemám s kým pane králi. Nebuď drzej, vykřikl první rádce. Tak se hádej s růžema, nebo s kolečkem. Ani sám král, nemůže chtít, abych byl takhle blbej, odpověděl zahradník.

Cos to řekl? Zopakuj co jsi řekl! vykřikl Diblík III.. Dveře že rozlítly a stála v nich princezna Hedvika.

Jenom pravdu tatínku králi! Jenom pravdu! Vždyť je to ostuda co se děje teď v království. Ale prosím, když věříte tady tomu, a ukázala na prvního rádce, je to vaše věc. Ale Jeníka do toho netahejte! Jakej Jeník, jezuskote, jakej Jeník, kvílel Diblík III. Ty nevíš, že jsem slíbil králi Petulovi Vznešenému že si vezmeš prince Božulu? Brzy přijede požádat o tvou ruku .

Princezna Hedvika, poklekla u postele. Tatínku můj a králi, maminka mi vždy říkala, abych si vzala jednou jen toho, koho budu mít ráda. Já mám ráda tady Jeníka. A žádného vznešeného Peťulu boženého, nebo jak se vlastně jmenuje, si brát nebudu, řekla princezna Hedvika, vstala a dupla si!

Tak ty takhle? Ty budeš na tatínka krále dupat? zvolal Diblík III. Zakazuji ti chodit do zahrady! Nebo si tam choď, protože ty zahradníku si sbalíš svých pět švestek a zítra už tě nechci v království vidět! Ne! Sbalíš si jenom tři švestky, to bych byl kór moc benevolentní. A ty Hedviko mi za trest nebudeš smět 14 dní po vobědě čechrat vlásky. A všichni teď ven!!

Diblík III. vylezl z postele, zapálil si cigaretu a rozčileně kouřil. Pak se podíval na bosé nohy. Nadzvedl levou a prohlížel si křivej palec. Vztekle s ním kopl do skříně. Jauvajs, vykřikl a poskakoval po jedné noze.

Ráno nesl komorník Diblíkovi III. snídani do postele. Ruce se mu třásly, že vybryndal kávu na tác. Copak se děje? Ptal se Diblík III. Ach pane králi, to je neštěstí, já vám to snad ani nemůžu říct. Srdce mi to trhá! První rádce čeká za dveřmi.

Ať jde hned dál! První rádce prostrčil do dveří jen hlavu. No polez, polez vykřikl Diblík III. Co se sakra děje? Nemůžu pane králi, už mě to zase bere. Ráno už jsem byl třikrát, já jsem z toho všeho dostal strašnej průjem. Z čeho?! zaječel Diblík III.

Zmizel ten zatracenej zahradník? Pane králi ten zatracenej zahradník dočista zmizel a s ním, také dočista zmizela i nejjasnější princezna Hedvika!!

Konec druhé části