Na sever od nás vládne král Udata Šestý. Na jih zase Chrabros Desátý. Na západě, ani nemluvím, tam je rovnou Doboja Statečný. Akorát na východě Petulka Vznešený na tom se jménem není o moc lépe než já! Ale pořád lepší než ten Diblík III. Stejně se královna utrápila jen z toho, že ji všude představovali jako její Veličenstvo Diblíkovou. Akorát ta holka si z toho nic nedělá. A ještě si to vyšívá na halenky.

Princezna Hedvika Diblíková. Diblík III se usmál. Pak odkopal peřinu a zvedl levou nohu. Prohlížel si palec. Zamračil se. Nejen že se jmenuju Diblík, ale ještě mám na levé noze velkej a křivej palec. Pak zdvihl pravou nohu. A na pravej to samý!

Může si lid poddanej vůbec vážit takového krále, dumal Diblík III. Nemůže! A co dělá lid poddanej, když si krále neváží? Chystá se vzbouřit a na hradě se kují proti němu pikle. Diblík III. se posadil a rozčileně si promnul oči. Že jsem na to nepřišel dřív! Dyť je to jasné jako facka. Třeba jsou už pikle ukuté. A lid se vodpoledne vzbouří! Diblík III schoval křivé palce pod peřinu a zatleskal.

Komorníku, dones mi snídani do postele! Je pod hradem klid? Zeptal se Diblík III když mu komorník naléval kávu. Je pane králi, vždyť je neděle. Hm, pomyslel si Diblík III. Klid před

bouří, moc podezřelej klid! Dosnídal, nechal si nalít ještě kávu a zapálil cigárko. Z postele se mu pořád nechtělo. Komorníku, pošli mi sem prvního rádce a ať nás nikdo neruší.

Hned pane králi hned! Jen princezna Hedvika vám chce dát ranní políbení. No jo, povídal Diblík III, tak ať jde dál holka moje. Jak si se vyspal tatínku králi? Ptala se Hedvika když Diblíka III. políbila na čelo. Náramně dobře dceruško; ale teď nemám čas. Bez si skákat panáka! Tatínku králi, s vámi je legrace, vždyť už je mi osmnáct!

No dobrá, tak bez dělat co já vím co. Co prostě dělají princezny v osmnácti. Půjdu tatínku králi do zahrady, tam já jsem ráda. Tak běž, povídal Diblík III., ale jestli uslyším, že jsi tam zase vozila s kolečkem hnůj, tak mě nebudeš smět vodpoledne po vobědě čechrat vlásky. Pamatuj si to !

Dostavil se první rádce. Poslouchej, povídal Diblík III. Jaká jsou vlastně vopatření, kdyby se měl lid vzbouřit a na hradě se kuly pikle? První rádce se drbal rozpačitě za uchem. Žádná, vykřikl Diblík III. To jsem si mohl myslet. Tak honem něco vymysli, nebo místo tebe jmenuju prvním rádcem druhýho, pak té vyměním za třetího a nakonec tě vůbec o žádnou řadu žádat nebudu, protože s čtvrtým rádcem už se nezahazuju!

Dáme všechny zavřít a bude pokoj! Zvolal zděšeně první rádce. No to je náramný todlecto, povídal uštěpačně Diblík III. Pak my dva budeme kovat koně, kácet stromy, péct chleba a sami sobě si ho prodávat. Převážet na přívozu sami sebe. A ještě je všechny v tom vězení hlídat. Tos to vymyslel vopravdu vohromně!

Na to se musí jinak, dumal Diblík III, pokuřoval a vypouštěl kroužky kouře do stropu. Lidi se musej zaměstnat, aby na vzpouru a kutí piklů neměli čas myslet. Už to mám vykřikl první rádce. Vydáme dekret, že v pondělí se musejí mezi sebou hádat, v úterý usmiřovat, ve středu se pomlouvat a ve čtvrtek za pomluvy vomlouvat. V pátek pak s vztekat sami nad sebou! V sobotu se litovat a v neděli se že všeho vyzpovídají.

No vidíš, povídal spokojeně Diblík III. Vidíš, že to jde když chceš. To se ale na tebe musí nejdříve houknout, aby z tebe něco pořádnýho vylezlo. Je to ale pěkně vymyšlený, to ti musím uznat. A bude to platit pro všechny, krom nás dvou a princezny Hedviky. Najmeš šedesát špiclů vobzvláště tajnejch, a ti budou kontrolovat, jestli se to dodržuje. Bez to teď všechno sepsat a přines mi to po vobědě podepsat.

Ano, už běžím volal radostně první rádce. Pak se ještě ode dveří vrátil. Pane králi, ale musíme za nedodržování stanovit nějaký trest, to musí bejt! Diblík III. se zamyslel.To máš pravdu. Musí to bejt něco přísnýho, přímo krutýho... Nech mě trochu přemejšlet a běž zatím vysypat popelník.

Tak poslouchej, povídal Diblík III. Pod dekretem bude připsáno: Kdo bude přistižen, že královská nařízení nedodržuje, půjde místo nedělního voběda do hladomorny! Co tomu říkáš první rádce? To jsem to mazaně vymyslel co? Je to úžasný pane králi, vydechl nadšeně první rádce. A necháme je vodvést, jak se bude vyndavat pečeně z trouby, aby to bylo vopravdu kruté!

Jak se krásné doplňujeme, zvolal radostně Diblík III. Ale já té stejně trumfnu. V čem vězí rafinovanost a krutost tohodle trestu první rádce? Nevíš, samo sebou. Na krále je i první rádce kratkej! Tak dávej majzla, co ti teď řeknu! Z hladomorny provinilce, co jsme ho vodtáhli v poledne vod pečeně, pustíme až večer. Co udělá? Nacpe se jak zjednanej a celou noc ho bude pálit žáha!!

Konec první části