15.6.2024 | Svátek má Vít


POHÁDKA: Mahulenka (2)

2.6.2007

Tak ji odnes a přines mi jinou! Komorník zavřel za sebou dveře. Čuchnul ke kávě, zavrtěl hlavou a dopil ji. To jsem blázen bručel, taková dobrá káva.

Mahulenka si to brázdil v lavoru obkročmo na holicí štětce a oplachoval se čistou vodou. Já vím Lutránku, na co teď myslíš! Že čapneš lavór a vyleješ mě z okna. Raděj to nezkoušej, já jsem jak blesk. Na to jsme v zakletí cvičení. Budeš oběma rukama držet lavór, a v cuku letu ti budu viset na uchu a ještě tě do něj kousnu.

Mahulenka vylezl po noži na stůl, sedl si na cukřenku a oblékal se. Hele Lutránku, pojď, budeme raději kamarádi. Já už se ti v kávě koupat nebudu, to jen dneska. Vopravdu v tom zakletí bylo děsný chladno. A k těm zlaťákům jsem ještě něco přidal. Podívej se teď do tabatěrky, co tam máš za tabáček. Jemný a krásné voní. Ty jsi snad Lutránku kouřil bramborovou nať. No jo, chudej král. Udělal jsem to také vlastně k vůli sobě, pokračoval Mahulenka. Já v té otevřené tabatěrce budu v noci spát.

A ty mě budeš muset vyprávět na noc pohádku. Podívej se dobře do toho dopisu, tam to všechno stojí na konci, jako dodatek. Dokud tě nějaká nevysvobodí, dokud neuvěří, že existuju. Ale já si dám majzla, to si tedy Lutránku piš! Mahulenka se začal špacírovat po stole s rukama za zády. Každopádně Lutránku jsme si souzeni. Já už se lapit nenechám budeme pořád spolu. Já už se tak těším na pohádky. Nechrápeš v noci moc Lutránku?

Král Lutránek V. seděl u stolu a držel se za hlavu. Ale já nechci žít s praštěným skřítkem zabědoval.To raději budu zase chudej král, budu si půjčovat od kováře tabák, dlužit pekaři a jíst čočku se šťovíkem. Kdo je u tebe praštěnej skřítek co?! vztekal se Mahulenka. Tak jsi neměl pískat. Co si vlastně Lutránku myslíš? Že ti naplním truhlu zlaťákama a půjdu zase klepat kosu do zakletí ne? Tudle milánku! Už se mě nezbavíš.

Komorník donesl novou kávu. Běž se podívat do truhly, povídal Lutránek, ta rezatá podkova se nějak okotila. Jak, je tohle možný? žasnul komorník. Neptej se, vezmi peníze vyplať pekaře, nakup kováři tabák a papírky, a rozešlete posly, že hledám nevěstu. A k obědu chci biftek, praštil Lutránek vztekle do stolu.

Komorník stál pořád celej tumpachovej před truhlou. Jak je tohle možný? opakoval pořád dokola. Když ses tak zvědavej, zeptej se Mahulenky, vykřikl Lutránek. Sedí támhle na cukřence. V tom kafi, cos určitě za dveřma vyzunknul, v tom si nejdříve umyl nohy a pak se vykoupal celej. Zeptej se ho, on ti to vysvětlí. Ale opatrně, ať se ti nepověsí na ucho a nekousne tě do něj.

Ano ano, blekotal komorník a couval ke dveřím. Jistě pane králi, zeptám se Mahulenky, koho taky jiného, že mě to nenapadlo hned. Zavřel dveře, opřel se o ně a otřel si zpocené čelo. Král se nám dočista zbláznil!! Ale, kde se vzaly v truhle zlaťáky a ta krásná pěna na kávě?! Tak ty takhle! vykřikl Mahulenka a zlomil vztekle párátko přes koleno.

Já jsem chtěl být s tebou kamarád a ty hned honíš nevěsty, aby si se mě zbavil. Chtěl jsem ti někdy, když budeš unavený, pohádku odpustit, ale teď ne! A když mi ji nebudeš vyprávět, tak se celej vopupínkuješ a naskáčou ti na nose uhry. Cha chaa, chechtal se Mahulenka. To se vo tebe nevěsty poperou, když budeš tvrdit, že se ti houpe skřítek na uchu a frňák budeš mít samej uher. To se na to docela těším..

Lutránek ležel v posteli s rukama za hlavou a dumal. To jsem to pěkně vyvedl, tatínek měl pravdu, jsem moc hrr a teď mám Mahulenku, prevíta na krku. Mahulenka si načechral v otevřené tabatěrce voňavý tabáček. Jeden cigaretový papírek si složil pod hlavu a druhým se přikryl. Tak Lutránku, tu pohádku bych prosil.

Neotravuj. Jak myslíš, ozval se Mahulenka. Lutránek ucítil jak ho začíná svrbět nos. Počkej Mahulenko, jen si musím na nějakou vzpomenout. Tak: Jednou ráno si princezna Zlatovláska pricmrndla kulmou své překrásné zlaté vlasy. Začala vyvádět jak pominutá... Jé, to začíná pěkně, zakňoural z tabatěrky Mahulenka. Maminko královno, tatínku králi, ječela, už nejsem Zlatovláska. Já jsem tak nešťastná, já se z toho snad picnu...

Lutránek se odmlčel a pozorně poslouchal. Nepletl se. Z tabatěrky se ozývalo spokojené chrápání. Lutránek vstal. Opatrně vzal na straně trochu tabáčku a ubalil si cigaretu. Mahulenka sebou zavrtěl. Lutránek vyndal ještě dva papírky, slepil je dohromady a Mahulenku pořádně přikryl. Pak si šel na balkón zakouřit.

Jestli nejsem zase moc hrr, přemýšlel na balkóně a pokuřoval. Mahulenky se třeba zbavím a uvážu si na krk nějakou druhou Rozárku. Najednou, když se rozneslo že jsem zase bohatý, je nevěst jako máku.

Přijela princezna Hvězdoslava. Požádám vás princezno Hvězdoslavo o ruku, ale nejdříve musíte chytit skřítka Mahulenku. Ach to nebude problém, zvolala její matka. Naše Hvězdoslava od malička ráda chytá skřítky, Mahulenky úplně nejraději. Viď Hvězdoslavo! Ano maminko, špitla princezna.

A kde jako prosím ten skřítek má být, ptala se matka královna. Ehm, řekl rozpačitě Lutránek, sedí vám ve výstřihu a vyplazuje na mě jazyk. No tohle!! vykřikla královna matka. Hvězdoslovo, odjíždíme! Peníze nejsou všechno. Sprosťáku jeden, vůbec se už nedivím Rozárce že od vás utekla.

Můžeš mi poděkovat, povídal večer Mahulenka, když se uvelebil v tabatěrce. To bys to chytnul. Dneska si náhodou tu pohádku zasloužím. To musíš uznat. Tak Lutránku? Za devatero horama, daleko, hrozně daleko, kam by skřítek jako ty šlapal se svejma maličkejma nožičkama snad sto let, žil moudrý král. A ten král z čista jasna jednou ráno zblbnul. Ty to umíš tak pěkně podat, zavrněl z tabatěrky Mahulenka.

Nevěsty přijížděly a odjížděly. Odjela i spanilá Johanka, neuvěřila, že jí Mahulenka sedí na knedlíku. Máš to marný Lutránku, ozvalo se večer z tabatěrky. Vono, kdyby bylo nejhůř,

tak se ti budu špacírovat třeba po poklopci. To jsem fakt zvědavej, jak požádáš o odchycení. Mahulenka zívnul. O červený Karkulce, řekni mi o červený Karkulce, ano?

Maruško, řekl jednoho dne král Balabánek v sousedním království. Věčně ležíš v knížkách, léta ti utíkají. Žádnýho prince jsi nechtěla, že jsou to prý hlupáci bez fantazie. Tak pojď, pojedeme se podívat na krále Lutránka, o tom se vykládají věci, tomu fantazie nechybí. Třeba se ti bude líbit.

Líbil se Marušce, a Lutránek mohl také na Marušce oči nechat. Vás něco trápí pane králi, řekla u oběda princezna Maruška, vidím to na vás. Trápí princezno Maruško, trápí mě skřítek Mahulenka, nikdo nechce věřit, že existuje. Podívejte se, houpe se mi hajzlík na pravém uchu. Maruška se pozorně podívala na Lutránkovo pravé ucho. Pak se mu podívala do oči. Ale Lutránku, to je přeci hloupost, skřítkové neexistují.

Mahulenka spokojeně seskočil na stůl, špacíroval se a dělal na Lutránka dlouhý nos. Kdybyste mě princezno Maruško měla ráda, tak byste ho viděla, povídal nešťastně Lutránek, protože Maruška se mu moc líbila. Stojí teď před mým talířem a dělá na mě dlouhej nos.

Ale kdepak Lutránku, odpověděla princezna Maruška a dívala se mu něžně do očí. To si jen namlouváte. Pravou ruku pomalu sunula ke skleněnému poklopu, který přikrýval sýry. Pak ho naráz zvedla, cvak a Mahulenka byl lapen. A všichni ho viděli.

Pusťte mě, ječel Mahulenka, já nemám sejry rád. Princezna nadzvedla poklop. Neposílej mě Lutránku zpátky do zakletí, já tam nechci, tam je tak smutno a zima. Maruško, přímluv se za mě, já vám jednou budu hlídat děti. Vždyť, kdyby nebylo mně, tak jste se ani nepoznali. Přimluv se za mě, škemral Mahulenka. A Maruška se přimluvila.

Byla velká a bohatá svatba. Mahulenka roznášel po stole párátka. Každému se uklonil, a díval se, jestli Maruška vidí, jak je slušnej.

Večer ale odnesl Lutránek tabatěrku do vedlejší místnosti. Načechral tabáček, co tak krásně voněl. Mahulenka se uvelebil a přikryl cigaretovým papírkem. Maruško, žadonil, ať mi ještě řekne pohádku na dobrou noc. O Červený Karkulce, ta je tak pěkná.

Tak mu ji miláčku řekni, pohladila Maruška něžně Lutránka po rameni. Já si ji také ráda poslechnu. Ach jo, vzdychnul Lutránek, i dneska musíš otravovat Mahulenko. A zrovna o

červený Karkulce tady před Maruškou. Ty jsi pěknej prevít. Tak dobře.

Červená Karkula rovnala vztekle jídlo do košíku. Taky by si bába mohla jednou pro sváču dojít sama. Když jde o drby, může si nohy ulítat...

 

WWW



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !