Pane králi, já se z vás vopravdu jednou zblázním. Rozárka vám utekla před třinácti lety, má už s králem Ruprechtem dvě děti a vy na ní pořád čekáte. No jo, zívnul Lutránek, to je pravda, jsem starej trouba. Dones mi snídani komorníku. Hodně kávy, v tom velkým kafáči a křupavej rohlíček.

Donesu pane králi, donesu, ale pekařovi už dlužíme dva roky za pečivo. Zítra je výplatní den a truhlu máte prázdnou. Jak to takhle chcete dál dělat? Tatínek vám nechal plnou truhlu zlaťáků, království jen kvetlo a podívejte se teď. Ale vám je to jedno, že váš komorník každou noc nad tou bídou pláče do polštáře.

Podívejte se jen na ten jídelníček. Vždyť je to hanba!! Dneska : "čočka na kyselo". Kuchař nemá ani ocet, šel trhat šťovíky. Večer: brambory na loupačku. Copak tohle je královský menu?

Ano, vykřikl Lutránek V. Jsem chudej král. Ale jsem veselej a je mi do zpěvu. Poslouchej komorníku. Znáš tuhle: "Anča Pagáčova, ty jsi moja milá, mi sa lubime, brát sa musíme, Anča Pagáčova. Zkus si druhej hlas! Komorník mávnul rukou a šel pro snídani. Lutránek se zadumal.

Má pravdu starej. Všechno jsem prošustroval, posílal dary Rozárce, aby se vrátila a teď jsem na dně. Hm, chudej král, bez královny. Neměl bych být tak veselej, komorník má pravdu.

Komorník donesl podnos se snídaní. Lutránek popíjel kávu a přikusoval křupavý rohlík. Poslouchej komorníku, nařídíme, aby se po celém království kopalo, dokud se nevykope poklad. Co tomu říkáš?

To je prosím pane králi náramná blbost. A jen tak, mezi náma, máte sklerózu jak vánoční stromeček! To už jste nařídil, je to tak dva roky a vykopala se jenom stará rezavá podkova. Tu jste si dál do prázdné truhly a tvrdil jste, že má vobrovskou hodnotu.

Lutránek vytáhl tabatěrku a balil si cigárko. Třeba má, to nikdo nemůže vědět. A vůbec, běž pomoct trhat kuchaři šťovík, já chci dneska čočku na kyselo, jako král si to můžu dovolit. A zástav se u kováře, ať mi půjčí ještě balíček tabáku a cigaretový papírky. Je to pro něj vlastně čest..

Lutránek odložil tác, vstal z postele a šel k truhle. Otevřel ji a prohlížel si rezavou podkovu. Pak s ní praštil do truhly. Zadunělo to. To je divný, pomyslel si Lutránek, jako by měla truhla dvojitý dno?! Odložil balený cigárko do popelníku a začal truhlu zkoumat. A truhla měla opravdu dvojité dno! Lutránek strčil do škvíry nůž a otevřel. Na dně truhly ležela obálka a vedle ní malá píšťalka. Lutránek otevřel obálku a vyndal list.

"Můj drahý synu", četl užasle. "Věděl jsem já, tvůj otec Lutránek IV., věděl dobře, že se jednou podíváš na dno truhly. Rozfofroval jsi všechno! Rozárka od tebe dozajista utekla a království je na huntě. Měl bych se otáčet v hrobě. Důstojně, jak se na krále sluší. Ale já se, ty darebáku, točím jak vrtule! Ale myslel jsem na všechno. Vidíš tu píšťalku? Když na ní zapískáš, tak se objeví někdo, kdo ti splní všechna přání. Budeš mít zase plnou truhlu zlaťáků, budeš bohatý král, ale POZOR!!"

Lutránek dále nečetl. Prohlížel si píšťalku. Pak do ní fouknul, zapískal. Rozhlížel se. Ale nic neviděl. Truhla byla pořád prázdná. Halooo, tady jsem!! zapištěl někdo. Lutránek se rozhlížel, ale pořád nic neviděl. Haloooo, tady, sedím na hrnku s kávou, Mahulenka, k vaším službám pane! Vyjevenej Lutránek se podíval na tác. Na okraji velkého kafáče, seděl mrňavoučkej mužíček, v zeleným sáčku, červenej šátek kolem krku, na hlavě klobouček. Botičky svázané tkaničkama kolem krku.

To jsem já Mahulenka! mával radostně na Lutránka a šplouchal nohama v kávě. To je báječný, to je teploučko, vykřikoval. V zakletí byla zima, to je dost, že jste zapískal. Jaké je vaše přání pane? Lutránek si sedl na postel a mnul si oči.. Pak je otevřel. Mužíček v zeleném seděl dál na okraji hrnku, pak se postavil na ouško, svlékl se a pověsil oblečení na vyčnívající lžičku. Skočil do kávy kufra. Jeee, pištěl, to je krása, tak co to bude pane můj?

Plná truhla zlaťáků, zablekotal Lutránek. Už je, zvolal zelený mužíček, zacpal si nos a ponořil se do kávy. Zmizel pod hladinou a pouštěl jen bublinky. Lutránek se podíval na truhlu. Až po okraj byla naplněna zlaťáky. Mahulenka v hrnku ležel na zádech kopal nohama a udělal krásnou pěnu. Lutránek V. jak v transu sáhnul po dopisu od tatínka Lutránka IV.

"POZOR," pokračoval dopis. "Mahulenka je prevít a už se ho nezbavíš. Bude ti vyvádět strašný věci! Nikdo jiný ho neuvidí, než ty. Ale ani ty s ním nic nemůžeš dělat. Rozmysli si dobře to zapískání... Nerozmýšlel, je mi to jasný. Vždycky jsi byl moc hrrr!! pokračoval Lutránek IV. a Lutrankovi V..se začaly třást při čtení ruce.

Mahulenky se zbavíš, jen když najdeš ženu, která uvěří, že Mahulenka existuje a chytí ho. Tvůj prapradědeček si přivolal Mahulenku a málem skončil v blázinci. Naštěstí, Tvá praprababička Alžbětka mu uvěřila, že Mahulenka mu dělá ve vlasech kotrmelce a odchytila ho síťkou na motýly. Přejí ti hodně štěstí synu...