15.6.2024 | Svátek má Vít


POHÁDKA: Král rybářem

28.4.2007

Kolik je vlastně hodin? Ani ne šest. Když už ty starej blázne musíš utíkat v neděli takhle ráno na ryby, tak mě aspoň nebuď! Já na to pořád zapomenu a jak si večer uklízím pantofle pod postel, tak do toho prutu dycinky drncnu. Už se nezlob Eliško, povídal Petrásek X. a políbil

královnu na čelo.

Tak si sakra děj ten prut někam jinam, to ho musíš dávat pod postel? Jo, to víš že jo, já jsem si na něm udělal takovej pěknej forichtung na vlasec, jen proto, aby to komoří vodkoukal. Hele Eliško, ten ti byl včera vzteklej. Já už měl dva kapříky a jednoho cejna a voň ani ťuk.

No dobrá, dobrá, ale nezapomeň, když už tam dřepíš, že si dneska u oběda musíme promluvit s tou naší holkou. To už takhle dál nejde. Léta ji utíkají a nakonec se nám nevdá. Všude okolo už se královny chluběj vnoučátkama a já nic. To je taky život. Holka si vzala do hlavy prince a král je tichej blázen! Královna Eliška si zívla přesunula se na Petráškovo místo, zmuchlala si jeho polštář pod hlavu a spokojeně usnula.

Už jsem chtěl jít sám, zašeptal za dveřma Petráškovi X. komoří. Dyť tu správnou hodinu propásneme. No jo, už letím a nekoukej mi na ten prut, šeptal rozčileně Petrášek X. Sundal si jednu ponožku a natáhl ji na konec prutu. Vy taky z toho naděláte bručel, komoří na schodech. Dneska vám ale ukážu, mám žížaly z višňového sadu, eště budete škemrat.

A vezmem to pane králi zadem, kolem bejvalej hladomorny, to je o hodně kratší. Podívejte pane králi, hořekoval komoří, když klusali kolem bývalé hladomorny, podívejte jak už slunce začíná vycházet, jezuskote, nakonec mi budou ty žížaly z višňového sadu na prd.

To ti byla legrace Eliško, povídal Petrášek X. u oběda. Chytil komoří takovýho mrzáčka kapříka, pod míru, musel ho zase pustit. Ty žížaly z višňovýho sadu mu byly prdlajz platný. Jak to mluvíš před princeznou?! Zhrozila se královna Eliška. Podívej jak se Hanička červená.

Tatínku, sklopila oči princezna Hanička, takhle přeci král nemluví. No jo, to mi jen tak ujelo, povídal Petrášek X. Já chtěl jen říci, že nejlíp jdou kapříci takhle za úsvitu na ementál. Jenže to von by jim nedal, protože je to škrt.

Nevšímej si toho Haničko, řekla královna Eliška, tatínek neví jenom jak začít, protože si s tebou chce vážně promluvit, viď Petrášku? A kopla krále pod stolem do kotníku. Jauvajs, heknul Petrášek X. Tedy, ehm, vlastně ano. Haničko, podívej, už je na čase, aby ses vdala. Podívej, jak je mamince z toho smutno, že ještě nebyla svatba, a že se nemůže těšit na vnoučátko. Ukaž jí maminko jak ti je smutno. Královna Eliška vzala složený ubrousek s nakrájenou cibulí a zaslzela.

Ale já bych se ráda vdala, špitla princezna Hanička. Jenže vy ste mi od malinka slibovali prince a žádný nejde. Kruci, nezlob mě Haničko, vykřikl Petrášek X. Vždyť už jsme ti tolikrát vysvětlovali, že široko daleko svobodnej princ není! Máme v království takových šikovných mládenců. Třeba ten Pepek kovářů, třikrát zvedne kovadlinu až nad hlavu ani se nezadejchá. Nebo Kuba pekařů, ten je taky šikovnej. Jestli chceš, tak já si je nechám všechny zavolat

a vybereš si.

Já pak napíšu dekret, udělám z něj prince a bude to. Tak co? Co říkáš naše milovaná dceruško?! Já chci prince, slíbili jste mi prince, já nechci žádnýho nadekretovaného, já chci pravého prince, řekla umíněně princezna Hanička.

Svolej mi komoří na odpoledne královskou radu, pošli dolů do podhradí pro kartářku a ať sebou vezme hned tu bábu co věští z křišťálové koule! S tím princem se to musí nějak vyřešit. A ty si taky lámej hlavu. Když na to přijdeš, ukážu ti můj forichtung na prutu.

Tak já bych si pane králi vzal na odpoledne volno, mě se nejlíp láme hlava, když mám nahozenou udičku. Dobře, běž si lámat hlavu k jezeru, stejně nic nechytíš !

Tak co pánové, co? Chodil rozčileně Petrášek X. kolem královské rady. Nic, samosebou že nic! Za co vás platím? Taky za nic! Jednoho prince po vás chci, jednoho, může být i mrňavej a prosím, ať třeba i šilhá. Ne? Nemáte! A co ty kartářko? Už jsem ho skoro měla milostivý pane králi, pak do doho přišel kulovej spodek a žaludská vosma a je to v háji! Tak dej toho spodka a tu sedmu na stranu a zkus to znova! radil Petrášek X. Kdepak, pane králi, jak to vyjde takhle tak je to marný.

A co ta křišťálová koule, věštkyně? Něco vidím, něco vidím pane králi! Ale je to ještě nejasné. Král Petrášek ani nedýchal. Tak co? Už vidíš lépe? Ano mám už prince, na východ dvě království od nás. Ale je to starý mládenec, už je mu skoro padesát, strašně pije a má techtle-mechtle s kuchtičkou. Podívej se sakra pořádně, dorážel Petrásek X. Není mu alespoň o patnáct míň a nemá s tou kuchtičkou jenom techtle?

Jak se to rozjasňuje pane králi, tak je to jste horší. Už mu je přes padesát a ta techtle-metlová kuchtička je v jiným stavu! Všichni pryč, zaječel Petrášek X. Že jsem vás vůbec volal. Ty si můžeš kartářko s rádci zahrát prší a ty věštkyně jim můžeš věštit o kolik jim snížím plat.

Konec první části

WWW



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !