Dnešní povídání bude pro mne trochu netypické. Bude o dvou prospěšných projektech, které jsem mohla propojit a udělat tím radost. A o tu radost bych se chtěla podělit.

Začnu Bonagrantem. Tady název napovídá, že jde o finanční pomoc na něco. Bonagranty vypsala firma Bonatrans group a.s. pro své zaměstnance už po sedmé a podporuje tak různé zájmové kroužky, sdružení a neziskové organizace. Ač jsem dlouholetým zaměstnancem, nikdy jsem o něj nežádala, protože jsem jaksi neznala žádnou organizaci, se kterou bychom splňovali všechny zadané podmínky.

Až letos. Požádala jsem o Bonagrant pro čerstvě vzniklé Jezdecké sdružení Chorpos pod vedením Kateřiny Pospíšilové. A k naší velké radosti byla žádost úspěšná.

Bonagrant - vozík bude!

Kamarádka Katka je právě ta, která mi kdysi, ještě jako mladičká zaměstnankyně JK Agsamo, dnes už dávno zaniklého, pomohla s ustájením mé milované huculky Zorky. A taky nás seznámila s nezapomenutelným ryzákem Puncem. A když se jeho život posléze zamotal s naším a v nouzi jsme potřebovali rychle ho ustájit, opět neváhala a poskytla mu azyl. To už u sebe doma, ve společnosti jejího krásného černého koníka Chóra. Do třetice mě opět zachránila s ustájením Zorečky, zoufalé po Puncově smrti, před sedmi lety. To už měla doma malou rodinnou stáj včetně jízdárny s perfektním povrchem. A v hlavě plno představ a plánů do budoucnosti.

Něco se podařilo, něco ne, často si to život zaonačil úplně po svém a přinesl nové ztráty i výzvy.

Dyktando a Terezka

Moje malá Zori se zas pase s Puncem na věčných pastvinách. Ale ve stáji jsem se setkala s dalším jedinečným ryzákem. Plnokrevným Dyktandem. Jsem poctěna, že se mohl stát mým velkým koňským přítelem. A také on se zdá spokojen, že po všem závodění, trénování a stěhování zůstal na pohodový důchod v Katčině stáji. Katka tak pomohla jemu, jeho bývalé majitelce a mě vlastně taky. Ona často přitahuje koně i lidi, kteří potřebují pomoci. A když to jen trošku jde, vymyslí jak a ochotně pomůže. Umí být velmi odhodlaná a nerada se vzdává.

Koním propadla už v dětství, podobně jako já. Cestu si k nim našla přes jezdecký klub fungující při podniku Rekultivace Karviná. Neodradilo ji silně konkurenční prostředí, víkendové služby ani ranní vstávání a práce všeho druhu. Koním zůstala věrná a patřičně posílená, přesně podle hesla, co tě nezabije…

Díky svému odhodlání se naučila nejen pečovat o koně a porozumět celému chodu stájí. Využívala každou příležitost ježdění, sedala na problémové koně, pomáhala s obsedáním, neodradily ji modřiny ani polámané kosti. S voltižním družstvem klubu se pravidelně a úspěšně zúčastňovala závodů až po Mistrovství republiky a získala 2x titul nejvyšší.

Ač vystudovala ekonomicky zaměřenou školu, celý svůj další život podřídila koním. Získala sportovní jezdeckou licenci a také licence potřebné k trénování voltiže i jezdectví. Po zrušení Agsama se jí povedlo odkoupit svého prvního koně, oblíbeného Chora, kterého znala od hříbátka. Když pak pracovala v hřebčíně na Albertovci, Chora měla s sebou. Svou vlastní jezdeckou dráhu nasměrovala ke klasické drezuře a plně využila možnosti trénovat pod vedením jednoho z našich nejlepších drezurních jezdců té doby, Františka Honče.

Se svou pílí a cílevědomostí dosáhla také v drezuře nejednoho sportovního úspěchu. Koně a sportovní ježdění obzvlášť, jsou bohužel finančně náročným koníčkem a finance jsou jedním z významných faktorů posunu v kariéře.

A sportovní úspěchy nejsou v životě všechno. A tak dnes je Katka dvojnásobnou mámou s civilním zaměstnáním. Ale doma má malou sportovní stáj se slušným zázemím a společenství vlastních a ustájených pony a velkých koní a jejich majitelů. A chumlem děcek. A téměř žádným časem na své vlastní ježdění. A tímto se konečně dostávám ke sdružení Chorpos.

Název a plány k jeho vzniku nosila v hlavě dlouho. Svého spolehlivého ponyho poskytuje kamarádkám k hiporehabilitaci pro dvě malé děti. Spolupracuje s místním diagnostickým ústavem. Umožňuje také sportovní ježdění na svých konících několika děvčatům. Trénuje je, a protože jsou šikovné, měly možnost udělat si pod jejím vedením drezurní licenci a vyrazit na oficiální výstavy a závody. Jako většina soukromých majitelů, startovaly pod hlavičkou registrovaného spřáteleného klubu. Ale nutně vlastní registraci k využití svých koní nepotřebovala.

Poslední impuls k vzniku vlastního sdružení přišel na jaře loňského roku. Ve stáji se objevila Ilona. Kdysi se v Agsamu učila jezdit na Puncovi. Teď pracuje pro bohumínský Dům dětí a mládeže Fontána a přišla s nápadem jezdeckého kroužku pro děti. Koně jsou drahý a náročný koníček. Dětí, co by si to s koníčky chtěly vyzkoušet a nemají kde a nemají rodiče, kteří by je v tak náročném sportu chtěli nebo mohli podporovat, je spousta. Kroužek při DDM by byla cesta.

Pečovatelský domov Cesmína

Chorpos dostal podobu, stanovy a členy. Fontána otevřela kroužek Jezdectví a o letních prázdninách pořádá týden příměstského tábora u koní. Jako další aktivitu navíc vymyslela Ilona návštěvy klientů pečovatelského domova Cesmína s dětmi a poníky. Tato akce se setkala s všeobecným nadšením a udělala radost koníkům i seniorům.

Ve stáji se pravidelně začaly rojit děti. Přibyl malý pony Ferda a bílá kobylka Terezka. A dětem pro radost dřevěná ponička Bibi, která je skvělým a trpělivým trenažérem při výuce. Zájem byl obrovský a místa hned obsazená. Ke kroužku jezdeckému tedy přibyl kroužek voltiže. A protože Terezka a cvičící děvčata jsou holky šikovné, voltiž se záhy rozdělila na hobby a závodní tým. Letos ještě přibyla mini voltiž pro malinké děti na poníkovi. Nezávodní kroužky vede Ilona. Děti se učí koně čistit, uklízet jim, učí se základy ježdění a chodí na vycházky a vyjížďky po blízkém okolí. S voltiží pomáhá Klárka, další odchovankyně z Agsama. Voltižačky mají navíc tréninky v tělocvičně a učí se sestavy na Dřevěníkovi, dřevěném torzu koně, který tak šetří hřbet a nohy tomu pravému. Závodní tým stihl absolvovat soustředění a několik závodů a nevedl si špatně.

Katka se trenérsky věnuje závodnímu týmu a hlavně „starým“ stálým děvčatům drezuračkám. Je náročná trenérka, ona sama měla taky náročné trenéry, ale když se jejím svěřenkám daří, má z nich radost a úspěch jim upřímně přeje.

Hurá!

Bohužel, drezurních závodů pro mladé a začínající jezdce je na Moravě velmi málo. S voltiží je to podobné. A tak musela děvčata s koňmi vyrážet za závody spousty kilometrů. Při všem tom cestování se koníci vozí ve svém pohodlném vozíku za autem. Ne vždy jsou klidnými cestujícími, jindy musí ustát prudší brždění, když soupravu s vlekem vybrzdí bezohledný řidič. Podlaha pod dusajícími okovanými kopyty tím silně utrpěla. Vozík potřeboval pro nastávající sezonu nutně opravit, aby jeho vzácní cestující byli při přesunech v bezpečí.

A právě v tu pravou chvíli přišly Bonagranty. Díky této finanční pomoci jsem mohla Chorposu vyřešit jednu starost. S nakoupeným materiálem si poradily šikovné ruce Katčina manžela a koníci opět mohou bezpečně cestovat a být sportovními parťáky svým děvčatům.

Vznik a činnost sdružení přinesl těch starostí a možností víc, než se zpočátku mohlo zdát.

Závody

Jednou z výzev bylo uspořádání závodů pro členy a jezdce z okolí. Nejen oficiální pro ty s licencí, ale také pro děti a začínající. V čerstvém týmu Chorposu vládlo nadšení, děvčatům se líbilo, že by pro jednou nemusely cestovat na druhý konec Moravy. No, a Katka, když se pro něco nadchne, nerada se vzdává.

Chorpos se spojil s Jezdeckým klubem Kočendovec a už v říjnu loňského roku spolu uspořádali první závody, na kterých nechyběly ani drezurní úlohy pro nejmenší jezdce.

JK Kočendovec má velmi dobré podmínky pro pořádání závodů, kolbiště a krytou halu odpovídajících rozměrů, výborné zázemí. Klub i sdružení krásně spolupracovali a zajistili vše potřebné pro účastníky z širokého okolí, rozhodčí i diváky, kterých se díky krásnému počasí dostavilo slušné množství.

Nechybělo občerstvení, toalety, dostatek laviček a stolů, stánek s jezdeckými potřebami. Upravené, ozvučené kolbiště zdobily kytky, mini tým zdatně zpracovával výsledky. Nechyběly samozřejmě ceny, stužky, medaile, poháry a věcné ceny získané od sponzorů. V polední pauze se poprvé veřejně předvedlo začínající voltižní družstvo. Se sedmdesátkou startujících dvojic v různě náročných úlohách to byly závody, jak se patří.

Závody

Jedna ze soutěží pro mladé jezdce nesla název Memoriál Františka Honče, na připomínku jeho zásluh a úspěchů v drezurním ježdění. Dekorování soutěže se ujal jeho syn Luboš Honč. O dojemnou tečku povedených závodů se postarala Katka, když mu předala upomínkovou skleněnou plaketu s výbrusem siluety jeho táty na klisně Turbínce, kterou jsem si dovolila vytvořit.

V letošním roce vznikl celý seriál závodů! S označením Slezský drezurní pohár probíhal pod hlavičkami deseti JK a sdružení v Moravskoslezském kraji. JK Kočendovec pořádal v květnu samostatně první kolo seriálu. Chorpos, protože nemá domácí podmínky vhodné pro pořádání závodů, měl své závody v srpnu na kolbišti areálu Dětského ranče v Hlučíně. Opět s Memoriálem Fr. Honče. V říjnu ukončilo Pohár finále v Chotěbuzi.

To, co na začátku vypadalo jako skvělý nápad, jak umožnit dostupné soutěžení pár dětem, přerostlo v maratón, který s počty okolo devadesáti startů v každém kole a kvalitou organizace zdatně konkuruje velkým závodům. V každém kole se jely úlohy pro licentované i hobby jezdce a vyhodnocení probíhalo dle ČJF. To umožnilo úspěšným mladým soutěžícím nominovat se na Oblastní mistrovství ČR v Olomouci, kde zdatně reprezentovaly náš kraj.

Závody

Pro Katku, její rodinu a zúčastněné členy Chorposu to byla velmi náročná sezona se spoustou práce navíc. Ale také velké radosti, když všechno klapalo, účastníci závodu byli spokojeni a děvčatům Chorposu se dařilo nejen v Poháru, ale také na Oblastním mistrovství. A k úspěšné reprezentaci se připojil také voltižní tým.

Pro letošek putování po závodech skončilo. Děvčata zaslouženě čeká slavnostní galavečer ČJF na závěr sportovní sezony. A co přinese příští rok, to si počkáme. Ale plány se už rodí a koníci Chorposu určitě opět vyrazí ve svém vozíku za dalším soutěžním dobrodružstvím.

Ap.

Spoustu dalších fotek si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Stránky Poháru, kde je spousta fotek a milých video medailonků ze závodů jsou přístupné k prohlížení i bez vlastního účtu: https://www.facebook.com/people/Slezský-drezurní-pohár/100090374893549

Foto: Bonatrans, Domov Cesmína, L. Ryzáková, archiv Chorposu a Slezského drezurního poháru