Ve své nedávné „plusce“ na téma vítr jsem poznamenala, že se jedná o poslední „zadání z krabičky“. Původně ovšem v textu stálo „přání z krabičky“. Opravila jsem to, protože jsem si uvědomila, že přání z krabičky je pro mě něco jiného.

Je to osobní přání, často spíš tužba nebo sen, které není snadné si splnit. Ať už momentálně, nebo vůbec. Takových přání máme za život celou spoustu, nepatrných i velice náročných. Jako školkové dítě si přejeme umět zavazovat tkaničky, abychom mohli jít do první třídy, a jako školáci si přejeme být dospělí, abychom si mohli dělat to, co nás napadne. Toto přání se nám obvykle splní. Jednoho dne dospělí jsme, alespoň papírově, ale ouha, v té době míváme pocit, že dělat to, co nás napadne, je obtížné, ba vlastně nemožné. Možná se ten pocit spíš ale týkal lidí mé generace. U těch mladších a hlavně u těch úplně mladých lidí se mi zdá, že mají v hlavě všechno mnohem lépe srovnané a nejen že vědí, co si přejí, ale také své představy hned realizují. Možná víc věří světu i sobě.

Slivoň kurilská Ruby, 30. 3. 2022

Snažím se rozpomenout, jaká přání jsem do své krabičky v průběhu času ukládala. Vlastně jich nebylo až tolik, kolik by jich být mohlo a mělo. Jako bych se bála si přát, jako bych byla přesvědčena, že na snivá přání nemám nárok. Kdysi dávno se v tomto ohledu ve mně cosi pokazilo a spravilo se to až v posledních letech, kdy jsem mohla, nebo spíš dokázala změnit způsob života.

Těch drobnějších nesplněných přání naštěstí v krabičce nezůstalo mnoho. Buď jsem si je dokázala plnit průběžně, nebo jsem je časem opustila.

Zajímavé je, jak málo někdy stačí ke změně náhledu na jsoucnost a splnitelnost přání. U mě ten impuls přišel od Dalmi. Někdy v roce 2007 jsem v rámci diskuse na Zvířetníku zavzpomínala, jak jsme s babičkou mečovou sedávaly ve vikýři a česaly si navzájem vlasy. Babička mi říkávala, že jednou budu mít krásné kaštanové vlasy, což se mi bohužel nesplnilo. A Dalmi mi k tomu tehdy napsala lakonicky: „Tak si je pořiď teď.“ Pro mě to byla pecka. Hotové zjevení. No jasně! Vždyť já to přece můžu udělat, když budu opravdu chtít.

Hyacint koupelnový, 30. 3. 2022

To chtění je hodně důležité. Někdy jsou ta přání a sny v krabičce tak dlouho, že už dávno ztratily svůj tvar a lesk. V některých případech můžeme dojít k poznání, že naše představy jsou mnohem lepší, než kdyby se nám to přání mělo vyplnit. Ať už se to týká přání cválat na koni po boku svého hrdiny kamsi za obzor, nebo cesty kolem světa. Ve svém věku určitě už víc toužím po tom, abych měla všechny kosti vcelku a večer strávila v teple domova s dobrou knížkou a kočkami po boku, než abych se s bůhvíkým harcovala někde po všech sakrech. Není proto špatné občas svou krabičku přání otevřít a prohlédnout si, co se v ní skrývá. Může být dokonce osvobozující přiznat si, že to které přání už odvál či změnil čas. Nebo si říct, no ano, tohle pořád ještě chci a tak si to splním.

Občas se ve stýskání si nad nesplněným přáním skrývá pořádný kus pohodlnosti a nedostatek odvahy něco si zkusit, jít do rizika, brát a prát se za to své. Ale když si dokážeš přiznat, že opravdu o něco stojíš, že to chceš, je jen správné si za tím jít. Tím, že si splníš své přání, naplňuješ svou podstatu, dotváříš a přetváříš sám sebe. Poznala jsem to ve chvíli, kdy jsme se přestěhovali na venkov. Splnila jsem si tím svůj velký, potlačený a zasutý sen, mám svou zahradu a jsem spokojená, jako jsem nebyla nikdy.

Malá s Mášenkou se krmí, 30. 3. 2022

Taky jsem se po letech odhodlala psát svůj blog, který jsem nazvala Rozhovory s andělem. Na rozdíl od „plusek“ je to psaní bezprostřednější a můžu v něm víc reagovat na aktuální dění či na své momentální pocity. Budu ráda, když na blog alespoň občas nahlédnete, a taky by mě potěšilo, kdybyste mi napsali, o čem byste rádi četli v „pluskách“ na Zvířetníku. Psát na přání, na zadání z krabičky mě baví, je to výzva, a občas se hodí mít po ruce připravený námět.

Ale to jsem poněkud odběhla od vašich přání k tomu svému. Zajímalo by mě, jak jste na tom se svými dávnými i novějšími přáními vy. Chtěli jste letět balónem či do vesmíru? Potápět se žraloky? Nechat si zahrát sólo na vyhlášeném plese? Jít na vystoupení oblíbeného umělce? A co z toho se vám splnilo a co už se nikdy splnit nemůže?

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit. Přeji příjemnou sobotu a neděli.

Foto: Vave. Osobní stránky autorky: http://www.vaverika.blogspot.com/