Ráno se rozcházíme každý jinam – já na nákup a projít, Franta do trafiky. Loučíme se heslem: „Peníze, klíče, mobil“ a raději ještě kontrolujeme: peněženku – mám. Klíče – mám. Mobil – šiš, asi leží v ložnici. Neleží? Tak u počítače? Taky ne… Tak mě prozvoň.

Přístroj nalezen a je možné odejít. Malér nastane, když máme něco udělat, něco… tuhle jsem se na stanici autobusů přistihla, jak ještě stále v levé ruce držím prázdnou láhev od minerálky, kterou jsem měla hodit do žlutého kontejneru.

Nebo prakticky nereálné naděje, že až půjdu domů, tak se stavím v drogerii a koupím xy. Nekoupím, ani náhodou. Maximálně si tak vzpomenu při odemykání.

Podzim

Prostě HOSIP… Víte, co to znamená, že?

Nesouvisející foto: Zana