20.5.2024 | Svátek má Zbyšek


ROZCESTNÍK: Na skok v Africe

10.10.2022

Považuji za správné, hned úvodem, vyvést čtenáře z omylu, o čem následující článek vlastně je. Tedy, bohužel, asi se mi nepodaří na vlastní kůži poznat Afriku (i když by mne moc lákala cesta za gorilami nížinnými, ale i kdyby to bylo reálné, asi by to bylo nad mé síly), tak se mi touto cestou alespoň tak trochu plnil sen.

Tedy, mou letošní krátkou dovču jsme trávily s kamarádkou Lenkou v městské části Zájezd, která se nachází na západ od centra České Skalice. A proč tedy je tu řeč o Africe? Při rezervování pokoje v penzionu byl volný „africký“ pokoj. Celý penzion má pokoje, každý vybavený v jiném stylu. Myslím, že je to rozhodně zajímavý nápad, jak ozvláštnit návštěvníkům jejich pobyt. A tak se můžete alespoň na chvíli ocitnout v Provence, v zámecké ložnici, ve venkovské chalupě, atp. Mladší ročníky si mohou vybrat pokoj ve stylu „retro“ a zkusit na pár dní bydlet jako jejich prarodiče, praprarodiče.

Výzdoba pokoje

Pokoj uvnitř byl zařízený s citem pro věc; stěna se siluetou rozvětveného stromu, druhá s žhnoucím sluncem, domorodé dekorace, trojnožky potažené kožešinou, koberec se zebřím vzorem, povlečení s ornamenty, a i konzole se záclonou – byla vlastně opravdová větev, upevněná nad oknem.

Takže vlastně vše dělalo dojem apartmánu v nějakém africkém přírodním parku. Do galerie jsem pak zařadila pár fotek z pražské ZOO – bez ohrady, betonové bariery, nebo jiného dělícího prvku – a iluze je prakticky dokonalá :-).

První den dovolené jsme nejprve předaly mého westíka Quickse do školky pro pejska, kde už to zná, takže mu vlastně ani nevadilo, že odcházím. Hned se začal věnovat psím kamarádům – Cavalier King Charles Spanielovi a fence rhodéského ridgebacka. A já s kamarádkou jsme pokračovaly autem směr Hradec Králové a Náchod. Tady jsme si udělaly přestávku, jak na oběd, tak na procházku městem. Známá písnička nelže – náchodský zámek opravdu stojí na kopci, patří k němu francouzská zahrada, anglický park, obora pro daňky a muflony. Zámek je vystavěn v renesančním stylu. Krásný pohled na město je z terasy s altánkem, přístupná je i věž s hladomornou. O zdejší studni se říká, že její dno je až na úrovni náchodského náměstí. Tady má svou sochu i náchodský rodák Josef Škvorecký.

Náchodský zámek

A před odjezdem bylo nutné ještě juknout do obchůdků s „hadérky“, galanterií – moje slabost – galanterie s bavlnkami a papírnictví s ubrousky pro découpage. Odpoledne jsme po menší zajížďce našly správnou cestu a dorazily do místa pobytu. S naším pokojem jsem vás seznámila už výše, tak ještě k restauraci – také moc pěkná, mozaikovitě dlážděná podlaha, osvětlení tuším měděné lampy, stěny částečně obložené dřevěnými kmeny. A pokud jde o název místa „Luční“ – tak opravdu, při posezení na terase hospůdky se díváte přes louku do volné krajiny.

Výhledy u České Skalice

Druhý den byl ve znamení celodenního výletu a několika zastávek. Nejprve jsme navštívily Opočno, zámek – i zde vládne renesanční styl s arkádami a terasami. V údolí pod zámkem se rozkládá anglický park se skleníkem, letohrádkem, míčovnou, čínským pavilonem a několika vyhlídkami na Orlické hory a Krkonoše. V parku byla hezky udělaná stezka pro děti s kartami s otázkami a plněním úkolů. Některé jsme zkusily vyluštit i my dvě :-). Ve městě je i hodně historických domů a kostelů – u zámku kostel Nejsvětější Trojice, nebo na Kupkově náměstí – barokní klášter kapucínů s kostelem Narození Páně.

Opočno, nádvoří zámku

Dál jsme pokračovaly, vlastně se vracely zpět k České Skalici, do Dobrušky. Náměstí dominuje renesanční kostel sv. Ducha, který překvapí netradičním tvarem stavby – spíše čtvercového půdorysu. Na radnici jsou vystavena díla světově známého malíře Fr. Kupky.

Navštívit je možné rodný domek národního buditele F. V. Heka, nebo třeba výstavu hrdelního práva, umístěnou v radniční věži. V někdejším rabínském domě je expozice dějin židovského osídlení Dobrušky. Na severním okraji města leží židovský hřbitov.

Z Dobrušky jsme se přesunuly do Nového Města nad Metují – na náměstí jsme opět obdivovaly půvabné renesanční domy, o kus dál i zbytky opevnění s terasami, výhled do údolí Metuje. Bedřicha Smetanu připomíná pomník před zámkem, skladatel zde prožil část svého mládí a zamiloval se tu do své sestřenice Luisy, pro niž složil známou Luisinu polku – v obou městech jsme se prošly a já dál fotila… do chvíle, kdy se mi vybila baterie. A tak zbytek fotodokumentace zůstal na bedrech Lenky.

Nové Město nad Metují

K večeru jsme dorazily do penzionu a dopřály si oddych v bazénu.

V den odjezdu jsme ráno vstaly a před snídaní jsme dobalily oblečení a ostatní. Zbýval nám ještě čas, a tak kamarádka hledala na Internetu možnou trasu jízdy zpátky do Prahy se zastávkou v Hradci Králové. A já jsem zatím připravovala s sebou malou ovocnou svačinu, švestky, meruňky, mandarinky, hroznové víno… a samozřejmě jsem nezapomínala také na důležitou část – pitný režim.

Dobruška, kostel sv. Václava

Den předem, večer, jsem k obloženým talířkům dělala zeleninový salát s trochou octové zálivky. Otevřený ocet jsem pak pro bezpečný převoz přelila do prázdné petky od Korunní. A protože obě nemusíme moc sladké šťávy, naředila jsem ráno koupený černorybízový džus 1:1 s vodou.

Už jsem měla vše připravené, když se kamarádka hodně silně rozkašlala a ne a ne se toho zbavit. Hned jsem sáhla po jedné z petek s džusem a nabídla jí, ať to rychle zapije… ona si tedy lokla a já jen nechápavě civěla, co se s ní děje. Lok totiž nespolkla, evidentně jej zadržela v puse, přemýšlela, co a jak dál, kam „odhodit“ notebook a kam s obsahem úst.

Už jste si domysleli, co se asi stalo? No, ano, džus jsem v té lahvi naředila octem. Nechtěně, samozřejmě. A aby toho nebylo dost, podala jsem jí druhou lahev, opět s dobrým úmyslem – no ta obsahovala octa snad ještě větší podíl. Štěstí, že je klasický ocet jen 8 % – také jsem ochutnala a pít se to fakt nedalo! Příště holt musím dávat víc pozor, co beru do rukou…

Na zpáteční cestě jsme zastavily v České Skalici a prošly se městem. Česká Skalice – je spjata jednoznačně se spisovatelkou Boženou Němcovou, v barokním kostele Nanebevzetí Panny Marie měli svatbu její rodiče i ona sama; v Barunčině škole je zachována třída z 19. století a světnice pana učitele; je tu i Muzeum B. Němcové, pamětní deska na domě, kde tančila na Jiřinkové slavnosti.

Ještě krátká zastávka v Hradci Králové, kde jsme si zašly na oběd, a pak už jsme jely dál až do Prahy, do Písnice, do Modřan a do Krče…

Quicksík byl ve školce spokojen

Zdroje:

https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/oblasti/orlicke-hory-a-podorlicko/opocno

https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/oblasti/orlicke-hory-a-podorlicko/dobruska

https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/kralovehradecky-kraj/kladske-pomezi/nove-mesto-nad-metuji

https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/kralovehradecko/kladske-pomezi/ceska-skalice

Foto: Jitur, LP, Pj. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Jitur Neviditelný pes