Předchozí díl najdete zde.

Neděle byla jako vymalovaná, a když jsme v 10.00 odplouvali z Oultonu, zněly startovní výstřely, neboť se právě zvedl vítr. Měl příznivý jižní směr, ale na Oulton Dyke jsme museli spustit motor, neboť byl ještě příliš slabý, aby nás vytlačil proti přílivu. Jelikož úvaziště v Somerleytonu bylo plně obsazeno, vyvázali jsme se na oběd před sv. Olavem.

Zastávka na oběd

V 15.30 jsme vyrazili k tzv. Nové zkratce, která se oficiálně jmenuje Haddiscoe New Cut a byla nová někdy v polovině 19. století. Vede z řeky Waveney na řeku Yare a její jižní ústí křižuje nový silniční most o podjezdné výšce 7,5 m, starý otočný most, jehož obsluze hodila Dorotka mýtné do síťky na motýly, již neexistuje.

Míříme „Novou zkratkou“ do Reedhamu a pak do Norwiche

Jakmile jsme pod ním propluli, vztyčili jsme jako staří mazáci stěžeň přímo na vodě a vzápětí i hlavní plachtu. Docela slušně foukalo přímo zezadu a HIGH SEAS se hnala s kostí v zubech po velmi úzké nové zkratce. Tak úzké, že když nás v protisměru míjely motoráky, museli jsme otěžemi přitáhnout plachtu, abychom koncem ráhna nerozbili jejich přední skla.

Kanál ústí do Yare ve vesnici Reedham, kousek pod otočným železničním mostem, přes který vede trať z Lowestoftu do Norwiche. Jednoduchá červená vlajka hlásala, že most je obsluhován, a když jsme k němu v 16.12 dorazili, světelná tabule s údajem 16.15 prozradila, že bude za pár minut otevřen. Poté, co jsme v Reedhamu zastavili na pivo, jsme se chtěli na noc vyvázat někde v přírodě, asi míli nad vesnici.

Když jsme dorazili na místo doporučované průvodcem, zjistili jsme, že se jedná o staré již rozpadající se úvaziště, kde je zákaz stání. Nezbylo než vrátit se pokorně do Reedhamu na veřejné přístaviště, kde naštěstí bylo ještě místo. Nakonec se nám tam docela líbilo, vesnice je malebná, stojan s vodou byl přímo u lodě a veřejné záchodky s umývárnou, byť poněkud vzdálené, otevřené po celou noc.

Večer v Reedhamu

Na pondělí 6. 9. jsem naplánoval plavbu do Norwiche. BBC Norfolk předpovídala severovýchodní vítr o síle 4 až 5 oBft, odpolední teploty 25 oC, na další den oblačno, pokles síly větru a teplot na 23 oC. Vyrazili jsme v 10.15 a plachtili vzhůru po řece Yare. Jak se klikatila, měli jsme úseky s křižováním, ale převážně jsme pluli na boční a zadoboční kurz. Vítr byl ostrý a nárazový.

V 11.30 jsme minuli Cantley, kde řeku hyzdí obrovský cukrovar a stíní tak, že jsme museli zapnout motor. Na tradiční polední zastávku jsme se vyvázali v Beauchamp Arms a ve 14.00 již pluli pod plnými plachtami dále. V 15.00 jsme propluli Brundallem a na jeho horním konci, když jsem nechtěl dělat obrat a ostře proti větru řezal vnitřní oblouk, jsme najeli do bahna.

Hospoda Coldham Hall u Surlinghamu

Obvyklá kombinace motoru a bidla v pažích 1. důstojníka nás záhy osvobodila, nicméně událost zchladila naše nadšení, a jelikož narůstající množství stromů stínilo řeku čím dál tím více, od silničního mostu s podjezdnou výškou 9 m těsně před Norwichem jsme pokračovali na motor. Míjeli jsme různé loděnice a veslařské a jachetní kluby se soukromými přístavišti, než se řeka stala městským kanálem.

Následovaly dva poslední mosty, objevila se tabule „Yacht Station 400 m“, k jejímuž nábřeží jsme dorazili v 17.10. Vybrali jsme si místo úplně vpředu, v blízkosti Biskupského mostu, za který již nájemní čluny nesmějí.

Vyvazujeme se v Norwichi, za ten most už nemůžeme

Prozradil jsem posádce, že již nejsme na Yare, ale na říčce Wensum, která se pod městem do Yare vlévá. Přišel správce, který nás ujistil, že na místě, kde stojíme, bude dostatečná hloubka i za odlivu. Druhá zpráva byla méně příznivá – žádné záchody ani sprchy, na něž jsme se těšili, protože marina je v rekonstrukci. Na druhé straně místo předpokládaných 14 liber za dvě noci se spokojil s 5 librami, což bylo příjemné.

Ještě v podvečer jsme vyrazili na průzkumnou výpravu do města. Ulice za Biskupským mostem nás přímo dovedla ke Norwichské katedrále, našli jsme i hrad a tržnici. Pochopitelně všechny stánky již byly zavřené, ale samoobsluha na rohu náměstí měla otevřeno, takže jsme mohli vykonat patřičné nákupy. Což bylo prozřetelné, jak se ukázalo druhého dne.

Katedrála v Norwichi

Úterý jsme strávili jako typičtí turisté. Po prohlídce katedrály následovala prohlídka hradu. Obě stavby jsou skvělou ukázkou tzv. normanské gotiky a především hrad, který v 19. století sloužil jako vězení, je dnes rekonstruován a proměněn nejen v muzeum, ale moderní kulturní středisko.

Po vylodění Normanů a bitvě u Hastingsu se především východní Anglie stala základnou dobyvatelů. Místo saského Thetfordu právě oni učinili z Norwiche hlavní město kraje. Vybudovali zde rozsáhlý systém opevnění, v jehož centru stála obranná věž – hrad Norwich. K její stavbě dokonce dovezli stavební kámen až z původní vlasti, z Normandie, když v kraji byly k dispozici jenom drobné hlízy buližníku. Ty, rozpůleny, pak tvoří i dnes typický povrch východoanglických staveb. Největší slávu hrad zažil v r. 1121, kdy zde strávil Vánoce král Jindřich I., kterážto událost je v hradním muzeu široce zdokumentována.

Po obědě v hostinci U hovězích žebírek jsme ještě navštívili regimentální muzeum norwichského pluku, což byla ilustrace dějin britského impéria, a pak utratili nějaké libry v knihkupectví. Další noc jsme již v Norwichi nezůstali a odpluli asi 6 mil po Yare dolů na divukrásné úvaziště, které jsme cestou vzhůru všichni obdivovali. V 18.30 jsme se vyvázali ve Woods End v Bremertonu u nejkrásnějšího trávníku, jaký jsme v Anglii viděli. Jelikož až do noci vál chladný vítr, natáhli jsme přes kokpit perzenik a povečeřeli v jeho závětří.

Ve Woods End

Ve středu dopoledne jsme vyrazili na pozemní výpravu do Surlinghamu. Prohlédli jsme si místní kostelík, jehož zvonice byla nepochybně ve středověku obrannou věží, ale čas na prohlídku ptačí rezervace Surlingham Church Marsh nám již nezbyl.

Kostelík v Surlinghamu

Od 10.45, kdy jsme odrazili, nám až do 13.00 pomáhal odliv. Ač bylo jasno a slunce pálilo, chladný severovýchodní vítr dokazoval, že zažíváme léto jenom babí. Plavba připomínala film puštěný pozpátku – ve 12.30 zastávka na oběd v Beauchamp Arms, 14.50 cukrovar v Cantley, 15.45 vyvázání na jediném volném místě u veřejného nábřeží v Reedhamu, kde jsme se už cítili jako doma.

Dokončení příště.

Foto: Lika. Obrázky si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.