Jenže tyto vazby nebývaly vždy růžové - ať už vezmeme poddanské postavení Lotyšů vůči Němcům za hanzovních dob, nebo druhou světovou válku, v níž Lotyši velmi intenzivně podporovali nacistické Německo. Přestože se v zemi stýká germánský, slovanský i ugrofinský živel, je Lotyšsko v lecčems takové německé a v lecčems jiném docela "svoje".

Předně má Rigu. Riga je nejvelkolepější město celého Pobaltí. Má široké bulváry, stejně jako úzké uličky v samotném centru. Jako správné velkoměsto má velkou řeku (Daugava v Rize je široká asi jako čtyři pražské Vltavy vedle sebe) s několika mosty, přičemž stejně jako například Kyjev či Bratislava se i Riga řídí tím, že staré město - de facto nějakou ošklivou zástavbou neporušené - je na jedné straně řeky a nové město s paneláky a továrnami na straně druhé.

Nejen na Rize, ale i na celém Lotyšsku jsou velmi patrné dvě věci: jednak zde ze všech tří pobaltských států nejčastěji uslyšíte ruštinu, a nikoliv nejméně v samotné Rize, a pak tato země byla za dob SSSR velmi protěžována a bylo o ni se zvláštní pozorností pečováno.

Na tom by nebylo nic špatného, kdyby Lotyšsko, zejména na venkově, nebudilo trošku dojem, že usnulo na vavřínech - a nechalo se předběhnout původně chudší Litvou a opravdu mílovými kroky původně o dost chudším Estonskem, které je dnes vyspělejší, než ČR.

Nicméně zpátky k Rize: v novější části starého města převažuje barokní architektura, vnitřní centrum je z velké části gotické, pod dominantou mohutné a krásné radniční budovy lemované starými hrázděnými domy. Jednu věc však musím na Rize skutečně pochválit, a to je budova hlavního nádraží, které vypadá spíše jako ruzyňské letiště. Velmi moderní, čisté, plné zajímavých (a ne zrovna levných) obchodů. Jinak mi město hodně připomínalo Prahu a Budapešť - z Budapešti jakoby mělo bulváry a z Prahy úzké ulice Starého města.

Kousek od Rigy západním směrem leží přímořské letovisko Jurmala, kde nejen na baltské poměry je poměrně teplá voda na koupání. Celá Jurmala je lemována širokou a opět nekonečně dlouhou písečnou pláží z opravdu velmi jemného, zato všudypřítomného písku, který se i dbalým cestovatelům dostane doslova všude.

Lotyšský venkov je trochu chudší, než ten litevský, silnice jsou sice častěji asfaltové, ale zato rozbitější a bohužel se zvýšeným zájmem Sovětského svazu o tuto zemi souvisel sice tehdy velmi prestižní, dnes ale spíše překážející a přírodu špinící těžký průmysl. Přesto jsou v Lotyšsku místa, kde je krásná příroda, například národní park Gauja severovýchodně od Rigy mezi městy Sigulda, Cesis a Valmiera.

Pro nás Čechy sice není nikterak překvapující, neboť jde o údolí s relativně divokou řekou, které je pokryté smrkovými lesy - na Pobaltí jev velmi vzácný, leč u nás často vídaný. Našinec spíš v Lotyšsku žasne nad hlubokými borovými háji, které žádným národním parkem chráněny nejsou. Pokud bych měl celý park k něčemu připodobnit, tak k hornímu toku Vltavy, pokud si odmyslíte velké kopce a necháte jen malé kopečky. Přesto však jsou kopečky posety hrady a zříceninami.

Nejkrásnější dva jsou hrad Turaida přes údolí naproti Siguldě, majestátně se tyčící nad řekou Gaujou, a hrad Cesis, který - na Pobaltí velmi nezvykle - je postaven z kamene, nikoliv z cihel. Přesto však je tento hrad spíše zříceninou, i když pořád velmi mohutnou. Dále je pro milovníky přírody k vidění tentokrát už ne národní park, leč co jsem viděl fotografie a slyšel povídat ty, kteří ta místa už navštívili (bohužel jsem se tam na své cestě nedostal, bylo to dost z ruky), velmi pěkný kus země plný hlubokých lesů s jezery a hodně divokou přírodou - a sice oblast u města Rezkene.

Když pohlédnete na mapu Lotyšska, najdete ještě další velká města - Liepaju, Ventspils a Daugavpils. Liepaja je takové celkem pěkné přímořské město, druhé nejvýznamnější lotyšské letovisko na pobřeží Baltu. Do Ventspilsu a Daugavpilsu nejezděte, ačkoliv to jsou historicky významná města, moc z nich nezbylo a jsou jen plná těžkého průmyslu - a především Daugavpils si můžete představit jako Ostravu někdy kolem roku 1995 - tedy sice už mají továrny všechny možné filtry, ale město je stále ještě černé.

Přestože byla Riga na naší cestě nejkrásnějším (ale ne nejmalebnější, to byl Tallinn) městem co do okázalosti, půvabu secesní architektury i starých gotických památek a nejvíce za celou tuto výpravu mi připomínala matičku Prahu, musím říct, že mě Lotyšsko tolik nezaujalo, jako Litva a Estonsko. Možná je to tím, že Lotyši trochu zaspali, nechali se uchlácholit svým původně vedoucím postavením v rámci Pobaltí a tak nepracovali tak usilovně na obnově své země, jako v obou sousedních zemích. Pokud bych měl hodnotit jako v recenzích podle hvězdiček, tak zatímco Litvě i Estonsku bych dal po pěti hvězdičkách, Lotyšsku bych dal asi jen tři. Je to sice moje hodně subjektivní hodnocení; bezesporu se najdou lidé, kterým se Lotyšsko bude moc líbit, ale rozhodně mě tolik nechytlo za srdce jako Litva nebo neohromilo jako Estonsko.

Opět připisuji několik praktických informací pro ty, kteří by Lotyšsko chtěli navštívit:

Do Lotyšska je možné se dostat opět buď letecky, autem, vlakem, nebo i trajektem. Leteckou dopravu zajišťuje kromě společnosti Air Baltic i ČSA a to několikrát denně z Prahy do Rigy. Autem je cesta poměrně dlouhá, nicméně přesto stojí za to tam auto mít a proto je dobré použít trajekt, který vyjíždí do Rigy a Liepaji z Gdaňsku, Szczecina či Kodaně. Trajektem se nevyplatí cestovat jako jednotlivec bez auta, nejlepší cenu přepočítanou na osobu mají čtyři lidé s autem.

Lotyšsko nemá dálniční síť, disponuje pouze rychlostními silnicemi (typu té z Prahy do Liberce), přičemž povrch nebývá zrovna v nejlepším stavu. Omezení rychlostí je v celém Pobaltí jako u nás a stejně jako u nás je v celém Pobaltí povinnost celoročně svítit. Co se týče železniční dopravy, dostat se do Lotyšska vlakem je věc složitá, neboť z Litvy do Lotyšska jezdí mezinárodní vlaky pouze po dvou tratích - a po každé z nich jen jeden vlak denně, z toho denní vlaky jezdí pouze po jedné z nich (Vilnius - Daugavpils - Riga).

Po druhé trati (Vilnius - Šiauliai - Jelgava - Riga) jezdí pouze lůžkový vlak a ten je velmi drahý. Nejlepší je podle mého názoru použití hromadné dopravy jízdou IC z Vilniusu do Šiauliai, odkud jezdí každé dvě hodiny autobusy do R?gy za příznivou cenu (asi jako u nás). Jinak vnitrostátní ceny jízdenek na vlak po Lotyšsku jsou - na to, jak je Lotyšsko jinak poměrně drahá země, když nepočítáme supermarkety - opravdu směšně levné. Za cca 250 km zaplatíte v přepočtu asi 80 CZK.

Oficiální měnou v Lotyšsku je lotyšský lats, přičemž jeden lats (LVL; Ls) je cca 40 CZK. Bezpečnostní situace je srovnatelná s ČR (čili pozor na možné kapsáře aj., ale v praxi pokud se nebudete chovat jako mnozí turisté v Praze, tak se vám nemůže nic stát). Do Lotyšska, je stejně jako do Litvy či Estonska cestovat na občanský průkaz (zelený). Do Lotyšska stojí za to si vzít kolo, brusle, nebo klidně i obojí - velmi častým jevem jsou chodníčky z dobrého asfaltu podél silnic a železničních tratí, pro bruslení jako stvořené. Co se kola týče, je to země na silniční, nebo spíše trekingové kolo.

Pokud vaše kroky budou směřovat do NP Gauja, ať už z Valmiery nebo z Cesis je k dispozici mnoho možností, jak si půjčit kajaky, kanoe nebo rafty a sjet na nich řeku Gauju. Její obtížnost podle toho, jak jsem ji viděl, nebude větší, než Vltava na horním toku. Stejně jako v Litvě i Estonsku platí ohledně stanování, že kde není zakázáno, tam je povoleno. Kempů je v Lotyšsku rovněž dost, ale je nutno počítat s cenou 3 LVL za osobu (=cca 120 CZK) + 1-2 LVL za stan, a to už se o hodně více vyplatí hostely (hojně rozšířené) za 5-7 LVL za osobu a noc. Hotely jsou vesměs lehce dražší, než u nás, restaurace výrazněji. Za oběd v restauraci dáte 4-5 LVL, za pivo 0,80-1,50 LVL.

Jediný úřední jazyk v zemi, lotyština, je takřka totálně nepodobný žádnému jinému jazyku. Jen málo je podobný litevštině a ještě o něco méně švédštině, přesto většina Lotyšů umí zpravidla německy a mladší generace anglicky. Můžete mluvit i rusky, ale nedoporučuji rusky lidi oslovovat - etnické napětí mezi Rusy (téměř 40% populace) a Lotyši v zemi je velmi silné (Rusové například nemají dosud státní občanství).

Foto: Národní park Gauja, Riga - nábřeží, Riga - staré město, Riga - sídlo prezidentky

(Pozn. red.: musela jsem upravit nezvyklé znaky v názvech měst, byť je tam autor správně měl. Bohužel redakční systém je nepozná a vyrábí otazníky...)