27.5.2022 | Svátek má Valdemar


AUSTRÁLIE: Ohlédnutí do předminulého století-Thomas Raymond Rodriguez

26.4.2022

V Blue Mountains, tedy v Modrých horách už žijeme déle než 50 let. Domeček jsme si zde postavili tak napůl náhodou. Tehdy jsem dělal v konstrukční kanceláři coby kreslič, angličtinu, zvláště tu odbornou, jsem se teprve učil, a zde jsem se spřátelil s o pár let mladším čmáralem, Billem Hornbym, true blue, tedy Australanem jako poleno.

Měli jsme s Billem stejnou krevní skupinu, ostatně on byl skaut rover, a tak zakrátko jsem byl přizván do jejich oddílu sdílet s nimi jejich různá dobrodružství. Tato se zpravidla odehrávala někde v buši. Mimo jiné se mně tehdy s touto partou podařilo prolézt téměř všechny krasové jeskyně v přilehlém okolí, tím myslím v okruhu 300 km. Překvapivě, je zde krasových lokalit s jeskyněmi poměrně hodně, a asi jen 3 jsou zpřístupněny veřejnosti. Zbytek je rájem macarátů, tedy jeskyňářů, jinak i speleologů. Sydney má nádherné okolí a pláně, na kterých se rozkládá, jsou ze severu, západu a jihu obklopeny kopcovitými národními parky a na východě jsou pláže Pacifiku, aby vlastní megapolis bylo protkáno spoustou překrásných zátok a zálivů. Navíc jsem se v té partě velice rychle asimiloval, pochytil tu správnou, australskou verzi angličtiny a také australské manýry. Prostě pro přivandrovalce ze socialistického ráje zkušenost k nezaplacení.

Billova manželka, Judy, dělala sekretářku nějakému advokátovi v Sydney a ta nám dohodila soukromou koupi pozemku někde v Blue Mountains. Abychom nekupovali zajíce v pytli, tak jsme se i s Billem a Judy vydali na ten kousek Klokánie podívat a oni se také dívali po kousku země, kde si postavit rodinné hnízdo. „Náš“ pozemek, pouhých 16x27 m, byl rovný, mírně se na východ k Sydney svažující. Dokonce z něj bylo i City of Sydney v dálavách 80 km vidět, i řeka Nepean, dole pod kopcem. Proto se to zde jmenuje Mount Riverview, tedy „kopec s výhledem na řeku.“

Moje žena Míla tehdy čekala našeho prvního potomka a za peníze, které jsme stačili našetřit v době, kdy ještě dělala, jsme si ten pozemek koupili za hotové. Toto zainteresované Australany tehdy málem položilo. Podobné koupě se zpravidla prováděly na půjčku, tedy hypotéku, čili mortgage. Pěkná cena, 1375,- AUD se nedala odmítnout v době, kdy jsme si za týden nosili domů čistého platu kolem 35 AUD. Ve stejném prostředí za takovou sumu by se dnes nedal koupit kousek země zvíci dívčí dlaně.

Za necelé 3 roky jsme si na pozemku postavili domeček, ve kterém stále bydlíme. Stali se z nás hillbillies a já začal dojíždět do práce. Podle toho kdy a kam, jak jsem práce měnil, od 8 let do několika málo týdnů pro toho či onoho zaměstnavatele. Nakonec, těsně před odchodem na odpočinek, jsem několik let dělal sám pro sebe, měl jsem firmu „Engineering Consulting“ a jen tak na okraj i dílnu, kde jsem opravoval šicí stroje a entlovačky, to abych se snad po večerech nenudil. Tehdy jsem občas dělal z domu, ale jinak mě dojíždění neminulo ani tentokrát.

Díky tomu, že Klokánie je poměrně mladá země, tedy historicky pro bílého muže, tak si zdejší společnost váží každé události, která se zde kdy udála. Proto dnes třeba i víme a nebo si můžeme dohledat, kolik která fenečka v devatenáctém století měla ve třetím vrhu štěňat a nebo která kravka se kdy napila ze sousedova koryta.

Máme zde i místní noviny, které nám jsou doručovány každý týden zdarma, kterým soukromě říkáme „Kravské rozhledy“, jinak ovšem „Blue Mountains Gazette“, ze kterých se dovíme místní klepy a ve kterých neschází článeček o místní historii. V posledním vydání tohoto občasníku je povídání o významné, na sklonku devatenáctého století místně žijící osobnosti, o které jsem se rozhodl s vámi podělit.

Thomas Raymond Rodriguez se narodil v San Domingo 1860. Vzdělání získal v Paříži a Bruselu. Plynně ovládal španělštinu a francouzštinu a tak byl schopen přijmout práci v bance „Banque de France“. Když byl přeložen do Londýna, tak se naučil i angličtinu.

Po večerech Rodriguez studoval management, aby zanedlouho emigroval do Jižní Afriky, kde začal pracovat pro železnici, Cape Government Railways. Avšak Austrálie zvala a lákala. V červnu 1883 dorazil do Sydney, kde začal pracovat opět pro železnici, NSW Government Railways.

4. ledna 1888 se Raymond oženil s Aimee Shillington v lokalitě Ironbark, aby už 29. dubna 1889 byla mladá rodinka zabydlena v domečku přednosty železniční stanice v horské osadě ležící 1025 metrů nad mořem jménem Blackheath v Blue Mountains – Modrých horách. Zde rodinka pobývala až do 1. září 1901, kdy Raymond opustil železniční službu.

Populární a místními rezidenty oblíbený přednosta stanice se zasloužil o vybudování nového peronu na místní stanici, založil a postaral se o vybudování tenisových kurtů, které záhy proměnil v místní společenské a sportovní centrum.

Jako sekretář Progress Committee v Blackheathu se zasloužil o vyčištění a oplocení pozemků budoucích zahrad – „Blackheath Gardens“ a kriketového hřiště. Miloval vyhlídku „Govett’s Leap”, na kterou zřídil pěknou pěší cestu bušem. S Tomem Dalym Rodriguez najal Toma a Samuela Williamsovy k vybudování pěší cesty od lokality Breakfast Point na okraji gigantického útesu až k patě vodopádu Nevěstin závoj – „Bridal Veil Waterfall“, vedoucí ve stěně tohoto 300 m vysokého skalního útesu. Tato i dnes oblíbená cesta pro turisty, kteří netrpí závratí, byla otevřena 25. února 1899. Pokračování cesty od paty vodopádu kolem malebného potoku Govett’s Leap k soutoku s potokem Govett’s u Junction Rocku – asi 15 m vysoké skály, a potom podél tohoto potoku kolem krásných kaskád potoku Greaves a Grand Canyonem na Evans Lookout – Evansovu vyhlídku, bylo otevřeno 21. dubna 1900. Tato cesta, dodnes populární průchod kouzelnou divočinou, byla pojmenována „Rodriguez pass“. Byl to právě on, kdo se nejvíce zasloužil o jeho zřízení, sháněl finance a dary obtěžoval instituce i individuální osoby, dokud se tato cesta nestala realitou.

Po opuštění práce pro železnice Radriguez řídil hotel v městečku Ivanhoe od 1. října 1901 až do 25. listopadu 1907, aby zároveň, v roce 1904, spravoval hotel Hydro Majestic v Modrých horách.

Po sedmiletém pobytu v Sydney, od roku 1907 – 1914, se vrací zpět do Blackheath,u kde se věnoval komunálním aktivitám jako čestný sekretář v komunitě církve Presbyteriánů, člen „Evans Lookout Reserve“, člen výboru školy umění – „School of Arts“ a založení místního golfového hřiště.

31. ledna 1914 započal svoji poslední kariéru jako realitní agent v malé chaloupce, která dodnes stojí nedaleko vchodu na nádraží.

Prosazoval zřízení pouličního osvětlení v obci a její uznání samostatnosti. Byl jeden z inauguračních členů první obecní rady – Municipal Council – v letech 1919 – 20, aby před tím byl radním v Blue Mountains Shire Council – radě oblasti Modrých hor.

Smrt Rodrigueze 18. listopadu 1929 tak připravila Blackheath o gentlemana, který prohlašoval: „Blacheath First and Foremost“ – Blackheath první a především.

Díky jedincům jako Thomas Raymod Rodriguez, ať už odkudkoliv, tedy ze všech konců světa, je dnes Austrálie taková, jaká je. Pohodová, bohatá, bezpečná a šťastná země, kde se ještě stále dobře žije. Myslím, že i v současnosti by nebylo na škodu žít a konat jako on a tak nezůstat jeho odkazu nic dlužni.

Doprovodné fotky najdete tady na Rajčeti. Govettovu cestu najdete na Rajčeti zde. A fotky z Grand Canyon zde.

George Švehla – 14/04/2022.








KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !