30.5.2024 | Svátek má Ferdinand


ESTONSKO: Spící severská šelma se probudila

21.9.2006 23:32

Zároveň si ale ponechalo půvab a určitou tajemnost. Měl-li podle Froda Ithilien půvab zcuchané lesní žínky, pak Estonsko vypadá tak, jako kdyby tu žínku někdo učesal.

Ať přijedete po pevnině do Estonska ze kterékoliv strany, doslova vás praští do oči dvě věci. Zaprvé, jsou tam silnice dobré jako v Holandsku a za druhé - pokud přijedete v neděli - takřka na každém domě visí státní vlajka. Estonci jsou velmi hrdým národem, ač jsou relativně nepočetní - až bych řekl, že by se Čapkův popis Holandska hodil kolikrát spíš na Estonsko. Po přejezdu hranice vaše oči zaznamenají také další věc - architektura je úplně jiná, domy jsou takové hodně severské, stavěné už na tuhou zimu; vždyť Tallinn leží severněji, než Stockholm. Estonsko - Kuressaare, hrad na ostrově Saaremaa

Městečka i města jsou v Estonsku velmi čistá, úhledná, skutečně radost pohledět. Mají však oproti městům na západě jednu příjemnou odlišnost - jsou kompletně pokryta wi-fi signálem na internet, aby se každý občan mohl připojit (za spíše symbolický poplatek) a vyřídit si nikoliv jen maily, ale i veškerou úřední agendu, nebo po internetu hlasovat ve volbách. Proměna spícího a relativně chudého Estonska konce 80. let v bohatého, velmi prudce se rozvíjejícího "severského tygra" byla totiž velmi originální. Už v roce 1990 estonská vláda učinila mnohé velmi tvrdé reformy, které nyní bohatě plodí své ovoce, i když zpočátku bylo potřeba si hodně utáhnout opasek a učit se novým věcem.

Stát vyhlásil informační technologie za svou politiku a počínaje rokem 1990 (kdy estonská města a vesnice vypadala často tak žalostně, jako tehdy ta naše) zavedl výuku IT do všech škol a donutil učitele, aby se v tom začali orientovat. Pravda, jak jsem četl nedávno v rozhovoru s tamním ministrem informatiky - nebylo to bezbolestné. Mnozí učitelé si stěžovali, že je to nesmysl a že by se raději měly opravovat školní budovy. Vláda však byla nekompromisní a bylo jasně řečeno, že kdo neudrží s novým tempem krok, může si hledat jinou práci.

Vzhledem k tomu, že s počítači (a s internetem) přicházejí do styku všechny estonské děti už od první třídy, už stačila vyrůst generace mladé generace, která je takřka stoprocentně počítačově gramotná. Kolikrát si vzpomínám na svou školní docházku, kterak mnozí spolužáci (a zejména spolužačky) si stěžovali, že je počítače nebavííí a že se bez nich obejdou - a dnes nemohou sehnat práci. Důsledkem této masivní podpory IT se v Estonsku urodilo mnoho úspěšných programátorů, z nichž někteří stvořili software světového významu, jako například Kazaa či Skype (všimli jste si někdo toho estonského přízvuku na Skype Call Testing Service - echo 123?).

Všichni občané v Estonsku mají portál veřejné správy, na kterém mohou vyřizovat veškerou agendu s úřady (od vydávání občanek přes katastrální úřady až po soudy) po internetu - samozřejmě zdarma. Občanský průkaz například vypadá jako čipová kreditní karta - a v "kamenných" úřadech lidé nemusejí čekat, až úřednice opíše údaje do počítače - jednoduše vloží kartu a je hotovo. Zároveň na portálu veřejné správy je možno sledovat, jestli nemusíte zaplatit nějakou pokutu (po celé zemi jsou rozesety automatické fotoradary), jestli na vás někdo nepodal nějaké oznámení nebo tam můžete i hlasovat ve volbách. Estonsko - Narva a Ivangorod

K tomu všemu pročistili úřednictvo a zjednodušili daňový systém (zavedli tzv. desátek, jaký byl u nás například za časů Marie Terezie) - tedy 10% rovnou daň, a to už v roce 1990. Výsledek se dostavil - Estonsko dnes vypadá jako o historické památky bohatší Finsko a když se podíváte i na té nejzapadlejší vesnici, jakými vozidly to lidé jezdí, většinou to bude volvo, často však i mercedes, BMW, rovery či jaguáry. Policie nejezdí ve feliciích, ale v nových volvech, taxíky jsou většinou také volva (holt skandinávský vliv se nezapře).

Estonci, pravda, těží ze dvou věcí, z nichž my moc těžit nemůžeme - jednak je jich málo a Estonsko není zrovna velká země, a hlavně jazykově jsou spřízněni s Finy (rozdíl mezi finštinou a estonštinou je asi jako mezi češtinou a slovenštinou) a jejich hlavní město je hodinu cesty trajektem (20 minut vrtulníkem) od Helsinek. Nabídli tak zejména Finům dynamické ekonomické prostředí a dobře kvalifikovanou pracovní sílu bez jazykové bariéry. Přesto však museli vynaložit obrovské úsilí - nicméně toto úsilí je velmi dobře viditelné.

Je ale velmi příjemné, že všechny úspěchy Estonska na poli ekonomiky nezničily jeho kouzlo ani industrializací, ani přílišným zatahováním civilizace tam, kde nemá co dělat. Estonsko má nádhernou přírodu, doslova kouzelnou - a to nemusím mít na mysli jen třeba okolí jezer Vortsjärv nebo Peipsi Järv či ostrovy Saaremaa a Hiiumaa, ale i "běžnou" přírodu ve vnitrozemí. Opět ji tvoří husté lesy, tentokrát už smíšené borové a smrkové, nicméně velmi úchvatné, zejména za ranních mlh.

Nejkrásnější mi však přišel z estonské přírody ostrov Saaremaa. Už jeho jméno jako kdyby naznačovalo něco tajemného a záhadného - kdybyste slyšeli, jak Estonci jeho jméno vyslovují, přeběhl by vám lehký mrazík po zádech, ale zároveň by vás to tam začalo velmi lákat. Když jsme jeli autobusem z Torvy do Tartu hned první den, co jsme v Estonsku byli, seděla vedle nás jedna postarší paní a pozorovala nás, jak se snažíme zvládnout estonskou výslovnost.

Protože jsme měli s písmenkem o s vlnovkou (nemohu ho sem napsat, protože by se nezobrazilo správně) trochu problémy, zeptali jsme se jí (anglicky) a pak už konverzace pokračovala. Kromě toho, že paní mluvila výtečně anglicky, ostatně jako většina Estonců, nám právě řekla i jak se vyslovuje Saaremaa - a znělo to skoro tak, jako kdyby vám někdo ve Skotsku vyprávěl o bájném ostrově Avalon. A měla pravdu. Ostrov Saaremaa je poměrně velký, takže člověk má pocit, že je na pevnině, ale přesto je velmi zvláštní. Není úplně pokryt lesy, jeho značnou část tvoří takové ty severské pastviny (takové, jako jsou ve Skotsku nebo na Islandu) a je posázen malebnými domečky na samotách, větrnými mlýny, malými vískami a jedním menším městem - Kuressaare, kde se nachází kamenný gotický vodní hrad. Estonsko - Tallinn - historické centrum

Moře, které Saaremaa omývá, je už takové zvláštní, moc se nevlní, má mnoho zátočin, v nichž je moře sice vyhřáté, ale mělké a plné řas. Příroda je na většině míst ostrova takřka nedotčená; většina osídlení je po obvodu ostrova, kudy také vede i hlavní silnice spojující jihozápadní výběžek, odkud jezdí trajekty na lotyšský Ventspils se severovýchodním, odkud trajekty jezdí na Virtsu. Spolu s ostrovem Hiiumaa je Saaremaa součástí velkého estonského přírodního bohatství - a pozemky na něm jsou velmi drahé. Udržuje se tak minimální osídlení a zároveň je z ostrovů v rámci Estonska taková "luxusní čtvrť".

Hovoří se zde pouze estonsky, na ruskou menšinu na ostrovech nenarazíte - ostatně v Estonsku je etnická hranice i hranicí geografickou. Narozdíl od Lotyšska, kde je ruská menšina rozprostřena takřka po celém území státu, v Estonsku je koncentrovaná zejména do oblastí u ruských hranic - a dost Rusů žije také v hlavním městě. Přestože co mohu soudit na základě svých zkušeností o Rusech, i ti žijící v Estonsku jsou zpravidla milí, přátelští a velmi sdílní lidé, musím říci, že bohužel velmi dobře chápu vztah Estonska a jeho obyvatel k této menšině.

Vztahy mezi Estonci a Rusy nejsou dobré; jsou sice lepší, než mezi Lotyši a Rusy, ale pořád je přítomna obrovská nevraživost a (z velké části oprávněný) vztek Estonců vůči Rusku a potažmo Rusům, kteří v Estonsku žijí, přestože za to nemohou - byli sem přemístěni Stalinem zcela záměrně. Na druhou stranu však ani Rusové nenacházejí příliš dobrý vztah k Estoncům, zpravidla hovoří o tom, že je zklamali, že je brali jako bratry a ti je opustili (tak nazývají osamostatnění se). Nejednou jsem slyšel stesk Rusů na své cestě po tom, že jaké je Riga či Tallinn krásné město, ale potřebují mít pas a vízum na jejich návštěvu. 

Toto pnutí je poměrně dobře patrné zejména v oblastech, které obývají oba národy - nepřítomnost estonské státní vlajky na domě zpravidla dost jistě znamená, že dům obývají zdejší Rusové. Estonsko se zároveň stejně jako Lotyšsko snaží Rusy asimilovat (a opět musím říci, že je chápu, po tom, co si tyto národy s násilnou rusifikací prožily), a to poměrně tvrdými prostředky - zdejší Rusové nemají občanství pokud si nepoestonští jméno (nestačí pouze změnit tvar, mění se na základě významu, asi jako by se Čech Vodopád poněmčil na Wasserfalla) a nesloží poměrně náročnou zkoušku z estonského jazyka. Přesto se však vztahy lepší; což dost možná souvisí s tím, že se vláda snaží více si ruských oblastí všímat - dosud (a je to i dnes dost patrné) byly tyto o hodně chudší, domy v nich oprýskanější a silnice rozbitější.

Estonsko je velmi krásná země, která ekonomicky, kulturně i technologicky roste dosti prudce a překonává i takové problémy, jako je soužití s Rusy, ke kterému se mnozí počátkem 90. let stavěli velmi skepticky. Doporučuji rozhodně menšího bratra Finska navštívit, a to ve kteroukoliv roční dobu - v zimě jsem tam sice zatím nebyl, ale soudě podle fotografií a vyprávění těch, kteří tam v zimě byli, to rozhodně stojí za to. 

A jako vždy několik praktických informací:
Estonsko je, stejně jako Lotyšsko a Litva, členem Evropské unie. Jediným úředním jazykem je estonština, jazyk ugrofinský, velmi blízký finštině. Dá se takřka všude velmi dobře domluvit anglicky, pouze v ruských oblastech může být s angličtinou problém a bude možné tam hovořit pouze rusky. Opět výrazně nedoporučuji začínat konverzace v ruštině, začněte raději anglicky nebo německy. Estonsko - Tartu - rektorát univerzity

Oficiální měnou je estonská koruna (1 EEK = cca 1,8 CZK), nicméně v příštím roce má země spolu se Slovinskem přejít na euro. Co se týče toho, jak se do Estonska dostat - nejlepší je to letecky, z Prahy létá do Tallinnu každý den ČSA a jeden nízkonákladový dopravce. Na místě je pak výhodné si půjčit auto. Druhá možnost je vlastním autem, přičemž ideální je jet z ČR na Varšavu, Suwałki, Kaunas, Rigu (přímo po silnici I. třídy, oklika po dálnici do Vilniusu a po druhé dálnici z Vilniusu na Rigu se nevyplatí) a z Rigy přes Siguldu, Valmieru a Valku do Estonska, přičemž jako první místo na ubytování, pokud chcete spíš přírodu, je Torva (psáno s vlnovkou nad o), pokud chcete spíš do města, je dobré dojet až do Tartu, případně Pärnu (Tartu je hezčí).

Preferujete-li hromadnou dopravu, je to trochu komplikovanější, protože neexistuje přímé železniční spojení mezi Lotyšskem a Estonskem (přestože koleje jsou). Dostat se do Estonska je možné autobusem (například společnost Eurolines), ale vzhledem k ceně tohoto spojení se už vyplatí letět letadlem - to vyjde jen o něco dráž a z Prahy do Tallinnu se dostanete za dvě hodiny místo dvou dnů. K té železnici - nejvýhodnější je dostat se jakkoliv přes noc do Varšavy (záleží na tom, odkud z České republiky jste a vlaky ze všech hraničních přechodů do Varšavy jezdí poměrně často) a v sedm ráno odjet z Warszawy Centralnej rychlíkem do Šeštokai (přestupní pohraniční stanice v Litvě na polsko-litevské hranici) - POZOR, sem jede vlak jen jednou denně!! A dál na Kaunas, odkud se už dá jet relativně levně autobusem do Jelgavy, odkud už za opravdu směšně nízké peníze do Rigy (vlak v Lotyšsku stojí asi o polovinu méně, než u nás s Kartou Z).

Z Rigy pak několikrát denně jezdí vlak do Lugaži (pohraniční stanice s Estonskem), odkud za pár centů jezdí autobus přímo až k hraničnímu přechodu. Přejdete hranici a dojdete k vlakovému nádraží, kde je poblíž i autobusové a odtud už lze směle objevovat Estonsko. Velmi příjemným aspektem cestování hromadnou dopravou pro studenty je, že na vlaky stejně jako autobusy platí s kartou ISIC 30% sleva. Cestování po Estonsku je nejvýhodnější autobusy - jízdní řády i s cenou spojení (v angličtině) najdete na http://www.bussireisid.ee, přičemž autobusy jsou pohodlné, moderní a jezdí často.

Pokud budete po Estonsku jezdit autem, je dobré znát několik důležitých věcí: omezení rychlosti je 50/90 - dálnice v Estonsku nejsou, ale nejsou ani potřeba, protože Estonsko není tranzitní zemí a hustá síť silnic I. a II. třídy, které jsou široké a mají dobrý povrch, není vytížená ani zdaleka jako u nás. Na silnicích I. třídy je běžné zvýšení omezené rychlosti na 120 km/h. V Estonsku je povinné celodenní a celoroční svícení, poutání se bezpečnostními pásy pro všechny osoby ve vozidle a nulová tolerance k alkoholu. Velmi důrazně doporučuji dodržovat předpisy, protože v Estonsku jsou časté kontroly, stejně jako hustě rozmístěné fotoradary a hlavně pokuty jsou velmi tvrdé i na naše dnešní poměry a existuje tam bodový systém i pro cizince, takže se ani nenadějete a pokud vás několikrát chytí, tak přijdete o řidičský průkaz. Na ostrovy Saaremaa a Hiiumaa, stejně jako do Helsinek a Stockholmu jezdí trajekty, přičemž ty do Finska a Švédska bývají dost drahé. Jedete-li do Ruska, počítejte s dlouhými frontami na hraničním přechodu, přičemž nejvýhodnější je jet přes přechod Narva/Ivangorod.

Ceny v supermarketech jsou dost podobné, jako u nás, přičemž jakékoliv služby stojí v estonských korunách zhruba tolik, co u nás v českých.

Co se týče náboženství, je dobré vědět, že Estonci (ti věřící) jsou většinou luteráni, Rusové žijící v Estonsku jsou zpravidla pravoslavní, ale v zemi je přitom ještě větší podíl ateistů, než je tomu u nás. Zvyklosti jsou velmi podobné jako v ČR, lidé jsou velmi tolerantní - pokud ovšem nemluvíte rusky, nebo pokud se nad ně z nějakého důvodu vytahujete (podle místních si na toto chování potrpí zejména Finové) - tolerantní ve smyslu, že se můžete klidně stavět na hlavu a jim to bude jedno (což je velmi sympatické, protože přeci jen jsou země, a není jich málo, kde nikdy nevíte, koho čím urazíte).

Jinak stejně jako pro většinu států v evropské části bývalého SSSR platí, že Češi tam mají velmi dobrou reputaci a budete tam jako čeští turisté velmi oblíbeni - což podle toho, co jsem slyšel, se zase moc nedá říct o Finsku. Rozhodně stojí za to ochutnat tamní specialitu - desetiprocentní pivo Saaremaa, které sice není zrovna levné, ale je velmi dobré.

Foto: Kuressaare, hrad na ostrově Saaremaa, Narva a Ivangorod, Tallinn - historické centrum, Tartu - rektorát univerzity

Finrod Felagund



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !