Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Tohle se mi líbí na Vánoce, zvlášť když je všude bílo. Chodili jsme celá rodina na Štědrý den navečer, ono se stmívalo už kolem čtvrté.
máme ruprechtický hřbitov asi 200 metrů od branky... a za ním obří lesopark, co pak některé jeho cestičky pokračují až do hor... Chodíváme kolem něj často - a v tomto čase světýlek a mlhy je to vždy úžasný pohled
Když jsem ještě organizovala nějaké veřejné aktivity, vymyslela jsem na Dušičky " Světluškový pochod" se světýlky všeho druhu" Večer jak se řácky setmělo, šli jsme ve dlouhém štrůdlu na hřbitov , svítily vším možným. Děti,rodiče,babičky,dědečci i další. Na hřbitůvku vesnickém jsme se pak rozešli k rodinným ležení , rozsvítili svíčky a za cca půl hodinky jsme se zase seskupili a polní cestou,kterou nám osvětlil místní mistr elektriky jsme došli na rybářskou chatu,kde čekaly horké čaje s chladičem ,bramborové placky atd. Když jsem skončila,byla akce zrušena,prý děti na hřbitově hlučí. Ale vzpomínají na to všechny dodnes. Býval to krásný poetický večer,uctění památky předků a poté veselost.
Jenny, to musela být krása a navíc pro děti jistý způsob poznání. ♥
To by mě zajímalo, co by si ti veleduši ohledně zrušení akce vymysleli, kdyby se nemohli vymlouvat na děti.
No, hlavně to byl jeden veleduch,býv. lampasák a politruk, takže si asi dovedeš představit jak to bylo. A představ si, že mu lidi uvěřili,tak už se v českém globále ani ničemu nedivím.
Jojo, argumentace dětma bývala a jest silnou demagogickou zbraní. A lidi jsou dost ovce, hezky ve stádě, hlavně se moc nelišit. A když ano, tak uklovat, okamžitě uklovat. Vždyť víš.
Jenny, všichni si to budou pamatovat, hlavně děti, takové silné zážitky utkví
Jenny, to se mi moc líbí a je veliká škoda, že akce byla zrušena. Ten průvod a následné občerstvení mi rozkošně zavání pohanstvím a přijde mi, že vzpomínky na mrtvé by opravdu měly být spíš veselé.
Byla, v Brně to šlo, ale člověk musel jít tak 45 minut před zavíračkou. Mělo to neuvěřitelnou atmosféru.
Jo, byli. Ale... je už to dlouho, měli jsme nové auto cca 3 měsíce a byli jsme na chalupě. Už dobu nakupuju "hřbitovní kvítí" ve zdejším zahradnictví a tak jsme si naplánovali, že cestou domů to odpoledne vezmeme přes hřbitov (Louny) a pořešíme Dušičky. Jo. Vyjeli jsme a auto nějak netáhlo nebo co, jen na malou rychlost. Když jsme vyjeli na hlavní (Praha-K.Vary) začalo sebou škubat a rozsvítily se snad všechny kontrolky, co to má. Pátrali jsme v příručce a zjistili jsme, že "ihned dojet do nejbližšího servisu max 5 km". Což byl problém a protože auto bylo v záruce, volali jsme asistenční službu, kde se nám ochotně věnovali, zjistili, že nejbližší servis je v Podbořanech a zařídili, že k nám přijeli s odtahem. Během asi necelé hodiny přijeli, otevřeli kapotu a jeden mladík zahlaholil - no jooo, kuna ! Měli jsme auto přes víkend před chalupou a potvora nám přehryzala kabely. Odtáhli nás do servisu, během asi hodinky opravili a my se už za tmy vydali na hřbitov doufaje, že mají otevřeno do 19 a že nás tam nikdo nezamkne. Kdyby nebyly Dušičky a skoro všechny hroby nebyly rozsvícené, tak ten náš asi nenajdem. Ale byla to zvláštní atmosféra a krása. A auto jelo .
Taky jsem ráda, že všechno dobře dopadlo, hřbitov byl otevřen a nikdo vás tam nezamkl ani na vás nikdo nebafl. Ona jedna kuna bohatě stačila. :)
Jó, kuna - synovi taky přežvýkala kabely u oktávky, takže když jsem ji zahlédla tady před domem na parkovišti, obešly mě mrákoty. Zatím se mi tento malér vyhnul a když se v servisu nebo na STK mechanik ofrňuje, že to auto smrdí psama, tak si říkám, že možná smrdí i té kuně, tak se o mé auto nezajímá.
Na hřbitovy (čekají mě tři) se chystám až v týdnu, snad tam nebudou lidi. Slzavá pro mě bude návštěva hrobu neteřinky, která v devatenácti letech zahynula při autonehodě.
Nám ta potvůrka (nevím, jestli ta stejná) ochutnala kabely 4x, vždycky po nějakém čase, hlavně na podzim, kdy ji lákal asi ještě teplý motor v lezavé zimě. Nejen, že mě neskutečně štvala, ale i to lezlo do peněz. Vyzkoušeli jsme možné i nemožné, sprej na kuny, a nakonec se osvědčilo takový udělátko, plašič na kuny, který je napevno zamontovaný a v různých intervalech vydává pískání, pro naše uši neslyšitelné, psům ani kočkám evidentně nevadí. ale od té doby - už několik let, máme od kuny pokoj. A teď se bojím, abych to nezakřikla
Mám venku nazdobenou dýni vlastní výroby a podzimní věnec na dveřích, škoda že sem nejdou vložit fotky z facebooku, když jsem tu přes facebook přihlášená
Liko, facebook veřejně přístupný nemám, jenom přátelé vidí co tam mám, ale stejně, fotky jsem zatím byla líná dát
ehm... podle radaru už neprší, na zahradě mží... a tak jsme popojeli kousek (5 minut) autem, podívat se, jak teče Nisa (tedy Černá Nisa). Což o věc - teče mocmoc, ale lilo a lilo a lilo... a když jsme došli k potůčku, který se dá vždy suchou nohou po kamenech překročit a tam hučící veletok... tak jsme to otočili a plavali zpět k vozu...
Na hřbitově naříká vdova nad hrobem svého muže: "Ty můj jediný, ty můj milovaný, tys mi umřel, a nic mi po tobě nezůstalo..." Okolo procházející sousedka jí soucitně povídá: "Paní, uklidněte se, vždyť vám zůstaly aspoň děti." Vdova se znovu rozpláče: "Jo děti - vždyť ani ty nejsou jeho!"
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům
"nebojte se pane, já nejsem mrtvá
Připomnělo mi to čas dávno minulý... Bylo léto, mně bylo asi tak třináct, měla jsem na sobě bílý hábit, vysokou špičatou papírovou čapku s dlouhými mašlemi, v ruce velikou hořící svíčku a seděla jsem na "hradbách" - tedy zubaté zídce oddělující úzkou silničku od strmé stráně. Čekala jsem na oddíl mrňat na noční hře, kterému jsme měla hodit "list" s úkoly... Jen nám nějak nedošlo, že po té silničce může ze zatáčky vyjet auto... Řidič vyvalil oči, zakličkoval, na silničce se udržel, šlápnul na plyn, motor zařval a byl pryč... Dodnes, když vidím točící se silničku na hrad Kokořín si na to vzpomenu...
Je čas hořících svíček a vzpomínek... Dík, že jsi tento čas připomněla
Nepochybně jsi oživila pověst o tamější Bílé paní Dobře to dopadlo a řidič o tom nepochybně vypráví dodnes
Přeji pěkný den.
A dnes v noci má být nějaký mimořádný pohled Měsíc, tak koukejte koukat a pak poreferovat