Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Tak jsem došila deku z lásky a už se pere. Zítra jdu na rehabilitaci, tak ji pošlu, jakož i nějaké našité věci do rodiny. Neb s návštěvami to asi bude ještě nějakou dobu všelijaké. Teď se chystám doplnit blog - sakra, jak to vlastně je s tím volným časem? Prý ho mají důchodci nadbytek. A mohla bych ho vidět? :)
Skladovací prostory volného času jsou prázdné a žádný dovoz nebude z důvodu velmi vážného důvodu.
Krásný nedělní podvečer - dnešní odpolední vycházku jsme stihli tak tak - mírné mrholení po nasednutí do vozu se změnilo na klasický déšť a v podstatě tak to je doposud... inu vlahý podzim .
Včera si Terka odvezla Brooke do Čech, takže jsem nyní jednopsí - počítám do jara a začátku dostihové sezóny - jenom doufám, že začne klasicky koncem března .
Teď odpoledne u nás prší a psice předvádějí, jak se zoufale nudí.... no, jsou už 10 dní doma a ven jen na krátkou prochajdu v noci. A další týden mě čeká... snad pustí do práce v druhé půlce týdne Mušketýra, aby psi mohli na chvilku ven a nákup nemusel viset na klice.
U nás taky poprchává, ale Darek byl neústupnej a že ven, na dvorku to prý zná. My jsme naštěstí (tfuj, tfuj, tfuj ) oba zdraví, tak jsem se odhodlala, MLP byl po ránu. Je zataženo, nad lesy se válely ošklivý dešťový mraky, pravý dušičkový počasí. Ale hezky jsme se prošli, nepotkali jsme živou duši - ani mrtvou, chodíme kolem hřbitova.
Ano, různorodé evropské hřbitovy jak píše Xerxová, ale i jiným dojmem na mě působil hřbitov za humny, ve Vídni, neměly jednotlivé hroby jako u nás ale tvořily dvojice, zadní strany náhrobků měly obrácené k sobě.
Hmm - to je zajímavé. Je vidět, že od nás do Vídně blíž než do Prahy, neb i na našich hřbitůvcích jsou náhrobky k sobě přitisknuté zády
Taky mám ráda vesnické a maloměstské hřbitůvky. My jsme se jako rodina scházeli kolem dušiček v Červeném Kostelci na hřbitově a vzpomínali. A pak si udělali výlet po okolí, no letos ne. Včera jsme s kamarádkou udělaly takový menší okruh (16 km) přes Skryjská jezírka, v lese bylo nádherně. U jezírek a na cestě k nejbližšímu parkovišti lidi byli, ale jinak jsme nepotkaly nikoho. Našly jsme pár hub a kochaly se podzimnimi barvami. A dnes při trochu delším ranním venčení v Dalejském háji jsem jednak našla tři krásné zdravé praváky a pak jsme vyplašily malé stádečko divočáků. Tak i já jsem je už u nás viděla na vlastní oči, stopy po nich jsou tady všude. Arinku naštěstí nezajímali.
Naše příměstské lesíky jsou dílem borové, dílem dubové. Ty duby se teď tak krásně barví .
Jejda, Asteris, škoda, že jste si Skryjská jezírka nenaplánovaly až na listopad. Byl by bodík!
Dnes je echt dušičkové počasí! Od rána mlha, že by se dala krájet. Ráno jsme udělaly s Ajvi malý okroužek, neboť jsem jí nevzala pláštěnku a mlha se tvářila, že padá. A protože jsem ji minulou neděli ostříhala, tak ji musím venku halit do oblečení, než trochu obroste.Nyní sbírám síly na větší prochajdu, mlha je hustější a hustější a hustější.....
Tady kolem poledne asi dvě hodiny slušně lilo. Jinak je zataženoa přičáplo... no, Dušičky.
dneska jsme obešli velký okruh "za humny" - v lese je hodně vody - nejen že potoky a Nisa tečou naplno, ale i všechny lesní kanály, staré i nové vodní stavby, napáječky zvěře, louže, kaluže jsou plné vody. A voda stojí a teče i po cestách. Teplo, krásný podzim. Houby stále rostou. Psík mi udělal radost a neudělal radost... prostě měl celou cestu bláznivou trýýýskací a klackovací náladu. I hadr na hubu mi kradl a chtěl se honit a prát. Řádil hodně - uvidíme, co tomu řekne jeho tělesná schránka, až se to rozleží
Nepomohla by teplá koupel v epsomské soli, jako to pomáhá lidem? To by ale asi chtělo nějakou stojací vanu...
Kdyby se mu to zalíbilo... Představuji si dogáka převelikého, ve vaně na zádíčkách spokojeně rozvaleného, v prackách knížku, jen sem tam štěkne něco jako "hej, připusťte mi ještě trochu teplé!"
jo a pak ho budu ještě fénovat... Jinak u psů bacha na teplou vodu - kolabují v ní!
Zatím je chlapec v dobrém rozmaru, nevypadá, že by ho pohyb zmohl. Spíš naopak - dneska je mu fajn
"I hadr na hubu mi kradl" - to znamená, že psík chtěl roušku?? I v lese???
Xerxová, smím se zeptat, jakou medikaci měl psík Night na své problémy? Scott začíná artrózovat na jednom koleni a má spondylozu na dvou obratlích, takže brzy bude pomoc zvenčí aktuální.
Ta artroza mě namíchla, protože odmalička do něj cpu extra glukosamin a chondroitin a vono houbelec!
Night dostává už roky pravidelně Alavis extra silný pro koně (to má Scott vlastně podobné taky, to je na klouby). Nyní (od toho července) dostává každý den tabletu Milgammy (komplex Béček) - jako prevenci neurologických problémů od spondylózy.
Jinak nic - jen pokud se opravdu blbě hne (trysk podle plotu) a nebo v noci špatně spí (mručí, když se převaluje z boku na bok, případně mu na jednom boku nejde spát), tak dostane dávku Previcoxu. To je prý na úrovni "brufenu" - tedy protizánětlivé a protibolestivé - ale vlastně slabé řešení bolesti. Zatím zhruba jedenkrát za týden.
Až to bude brát často, tak přejdeme na silnější řešení - asi Trocoxil, neboť je relativně šetrný a podává se jen jednou za měsíc. Betě fungoval skvěle
Přeji všem krásnou neděli a díky za dušičkové téma. Milý a veselý příběh. U nás se dušičky jako takové nedrží, ani nezapalujeme za nikoho svíčky, nicméně vždy vzpomínáme na naše drahé, co už tu s námi nejsou. Mně 3. a 4. 11. 2014 zemřeli den po sobě milovaný dědeček i choďáček Akínek, tak je mi kolem těchto dní vždycky smutno. Ale pomáhá mi, když se to dušičkové období právě bere s humorem. Můj děda byl velký srandista a sám si už několik let před svou smrtí z toho dělal legraci. To jsem obdivovala. Tak jsme si letos s dcerou řekli, že si uděláme tu "dušičkovou" dýni strašidelnou a že při svitu svíčky v ní na dědu zavzpomínáme....jemu by se to určitě líbilo. Ale na strašidelnou dýni nedošlo, neboť už asi při třetím říznutí do dýně jsem si rozřízla ruku. Ani jsem to necítila, protože manžel den předtím pekelně nabrousil nože. Najednou potok krve a mně došlo, že to náplastí nespravím. Držela jsem si na ruce kompresi z kuchyňské utěrky a říkám dceři: "Budu muset na šití, zavolej mobilem babičku, zda mě tam může odvéz" (mamka měla totiž zrovna jet do práce a chíra je hned vedle jejího pracoviště). Dcerka ale chytla paniku, začala mě objímat a vyšilovala ("mami ty umřeš? ježišmarjáá....) Ještě jsem musela uklidňovat já ji. Mám jen 4 stehy a hojí se to bezvadně (díky za ostré nože - čistý řez). Nakonec jsme ale na dědečka vzpomínali i bez dýně, protože děda měl za život X podobných úrazů a vždycky se tomu dokázal zasmát. Beru si z něj příklad.
Správně, když už se říznout, tak pořádně ostrým nožem Náš brusič nožů mě vždycky několikrát nabádá k opatrnosti - ono se to nezdá, ale po čem nic, to je hned.
Hezká vzpomínka na dědečka, a o Akínkovi jsme si tu taky pěkně početli. Pěknou neděli!
Něco na tenhle způsob se mi povedlo před pár lety. Klasicky v pátek večer, takže jediná možnost by byla jet na Bulovku. Tak jsem zatla zuby a zatáhla to leukoplastí a v pondělí ráno s tím zaběhla k pídr. Ona má neprostupnou sestru , která prohlásila, že jsem s tím měla jít na pohotovost .
Nakonec to srostlo .
Hezkou dušičkovou neděli všem. Tak jsem večer se psovýma ještě jednou viděla podivuhodný měsíc. Už nebyl tak zářící,jako když vycházel, spíše vypadal tajemně. Byl tak nějak namodralý,jako nohy od vytuhlé drůbeže. Nevím jestli to bylo způsobeno oční vadou ale zdálo se mi, že měl okolo ,tedy hlavně na jedné polovině koule nějakou černou čáru po obvodu.
On se prý druhý úpněk ve stejném měsíci jmenuje Blue moon, tak se měsíc možná snažil vypadat podle názvu