Někdy před týdnem jsem se pokoušel něco zprovoznit na svém počítači, který se ovšem neustále vzpíral, což mě pochopitelně dovádělo k šílenství. Po chvíli jsem se na to vykašlal a šel jsem na ICQ. Tam jsem se bavil s kamarádkou z druhého konce republiky. Pověděl jsem ji o svém problému a o tom, jakou mám chuť něco rozbít. Zasmála se tomu a řekla mi, ať se místo vztekání zasměju.

To mi utkvělo v paměti chtěl jsem to vyzkoušet v praxi, k čemuž jsem měl příležitost hned o dvě hodiny potom. Moje milá maminka na mě zachvácena amokem křičela jak je možné, že už tase nejede tiskárna. Vzhledem k tomu že jsem to nastavoval celý den, tak mě popadl vztek. Vzpomněl jsem si na tu dobrou radu, pousmál jsem se nad tím a dal jsem to do procesu, což znamenalo, že úkol byl přeložen na mého milého bratra.

Vztek je zajímavá věc. Určitě jste si už všimli, že když jste opravdu hodně naštvaní, jednáte naprosto proti vší logice a dokonce i proti vašemu osobnímu zájmu. Tak například, jistě je mezi vámi hodně rodičů pubertálních potomků. Představte si tuto situaci: Sedíte nad novinami v obývacím pokoji, vládne klid a pohoda. Najednou k vám přijde vaše ratolest a oznámí vám, že úplnou, ale vážně úplnou náhodou šel kolem vaší nové kamery, kterou jste si koupili minuly týden, a ta kamera najednou z ničeho nic spadla na vysunutý objektiv.

Tak co by jste teď udělali, někdo by dostal záchvat vzteku a začal by řvát "Jo tak ona sama spadla na náhodou vysunutý objektiv?!", ale jsou mezi námi i jedinci, kteří by se pousmáli a pronesli následující větu se stejnou intonací jako když mluví o počasí: "Tak dobře, aspoň si najdeš brigádu aby jsi nám to zaplatil a nazdar" Jak by jste se zachovali vy? Co je podle vás praktičtější? Dostat vztek a něco cestou rozbít, nebo se pokusit o rozumnou domluvu?