Delší opravenou nohu mám prozatím řešit centimetr tlustou vložkou do boty nebo extra podrážkou stejné tloušťky na noze neopravené. No uvidíme, jak to bude vypadat za půl roku, kdy jdu opět na kontrolu. Titanu mám teď v kostře požehnaně.

Bylo mě dovoleno řídit automobil a tak si moje lepší polovička oddechne od funkce taxikářky. Také procházky mně byly povoleny a tak jsem hned ráno vyrazil s naším čoklem Ferďasem do nejbližšího buše. Nikam daleko, jen po naší ulici mírně s kopce, kde tato končí v buši. Slepá ulice. Hned na kraji v buši je skautská klubovna a dál už jen skaliska a zarostlý buš. Je to jen asi 250 metrů od našeho domečku, takže nic moc.

Musím dávat pozor jak a kam tu pravou haxnu kladu, abych si ji snad nezmršil. Ona ta opravená noha má jaksi jinou geometrii, a kdybych očima nekontroloval kam a jak ji kladu, tak by to dopadalo dost neslavně. Prostě se s tou novou nohou musím naučit chodit. Procházky mě byly doporučeny jen po rovném a hladkém terénu. Ale když já se cítím líp v terénu. I ta opravená noha si tam víc libuje.

Je to asi tím, že při každém kroku ji musím klást jinak v souladu s neupraveným terénem. Ostatně k tomu byly nohy určeny a ne k nějakýmu trajdání po rovném betonovém chodníku, že ano. Občas překročit překážku, jako třeba haluz, došlápnout do důlku nebo vykročit na pahrbek, jeden krok krátký a další třeba dlouhý, jak terén dovoluje. Prostě stálá změna. Jen je třeba více používat oči a registrovat kam klademe nohy.

Ale to je lidem, kteří jsou zvyklí se pohybovat v přírodě druhou přirozeností, zrovna jako těm co jsou zvyklí chodit jen v betonové džungli velkoměsta po chodníku to je cizí. Pod nohy automaticky nečumí a pak zakopnou o kde co nebo zahučí do každé díry. A navíc, zem v buši není tvrdá na došlap, ale má v sobě zabudovaný přírodní tlumič ve formě zetlelého dřeva, listí a jiné vegetace. Takže došlap je tlumen jako na hustém trávníkovém koberci.

Před procházkou se na mě Ferdinand nedůvěřivě díval a jako by říkal: "to myslíš vážně nebo si ze mě děláš srandu". Když zjistil, že se půjde ven doopravdy, tak se nemoh dočkat a náležitě to komentoval. U domovních dveří si způsobně sedl a nastavil hlavu a krk abych mu mohl dát obojek a vodítko. Na ulici byl na vodítku a choval se nadmíru slušně. Asi si to nechtěl hned napoprvé rozházet.

Jen si cestou přečetl a přeznačil zprávy na sloupcích a keřích a v buši pak bez vodítka vyrazil jak dělová koule. Pak raťafákem u země prosmejčil okolních 1000 metů čtverečních, aby se mu pak moc nechtělo jít na vodítku a obojkem kol krku po ulici domů. Ale zase to zvládl na jedničku. Asi to budem provozovat dvakrát denně. To podle stavu hojící se haxny. Ferda i já to jistě uvítáme.

Po tak dlouhé době nepookřál v buši jen Ferda ale i moje maličkost. Nádherně kvetou Banksie, neomylná to známka zdejšího podzimu. Ostatně to se pozná i u nás na balkonu, kde má Míla květňáky s vánočními kaktusy a orchidejemi. Vánoční kaktusy už mají patřičně nalité pupeny. Provádí to každý rok, jakmile se náležitě zkrátí dny a prodlouží noci. Akorát že to u klokanů není na Vánoce.

Další fotky najdete zde...