Měl jsem takový cukání zaprocesovat to fofrem, předat lejstra a zmiznout už v pátek, ale střídavý silný elektrický proud nestřídal a bylo po plánech. Nastoupil tradiční scénář. V pátek odpoledne sbalit věci, v sobotu ráno proviant a potomka a radostně opustit obec, které bůhví proč přezdívají město.

Díky panu Šimonovskému a jeho partě připlížit se k Hanušovické pekárně až v deset hodin, doplnit proviant a stejnou rychlostí se kodrcat k Jeseníku. Cestou vyfotit zajímavou ekoniku, zastavit se u revírníka pro papír na průjezd lesem a vítězně dorazit na boudu. Začalo pršet a s deštěm přišel spěch.

Pikslu s komína, zprůchodnit vstupní halu, nanosit pokud možno suchou bagáž dovnitř, zahnat potomka z louky pod střechu, nestarat se o psy, hulákající někde pod jabloněmi, protože tam mají buď ježka na zemi nebo kočku, případně kunu na stromě.

Přestat se litovat, že není dříví, protože posledně byli potomek i děda líní je nanosit, vzít si na sebe tvrdé gatě, protože od posledně kopřivy a ostružiny zase povyrostly, učinit závazné rozhodnutí, že tentokrát se s tím už určitě něco udělá a prošlápnout kopřivy.

Zahnat potomka, šklebícího se dědovi v trní dovnitř k srovnání matrací. Donést první náruč polínek a jít hledat potomka. Slíbit potomkovi inzultaci, když okamžitě nesleze se stromu a nepůjde na ty matrace. Protože to bylo tento den teprve přibližně stodvacátésedmé vážné varování, zamítl děda potomkův návrh, ať si vyleze na strom taky.

Děda šel nanosit zbytek dříví, zatopil, aby bylo elementa kde usušit, až sleze, matrace nechal, jak byly - až půjde mladej spát, bude je muset srovnat, nachystal krmení psům, kdyby je náhodou přestalo bavit ječet a moknout pod jabloněmi, dal si kapku ředěného karamelu, protože švestky zapomněl a dal se do vaření. 

Vaření pro pánskou jízdu na boudě není legrace! Vařit každý den - uznejte, že je to nesmysl. Takže dvě jídla naráz, ať potomek neremcá, že tohle je už třetí den a furt je k jídlu to samý. Za prvé - lavor vody na kamna na ohřátí potomka. Konvici taky - bude potřeba čaj. Za třetí - maso. Dolní pekáč na plotnu, rozpálit olej, ošvácnout maso. Koření, sůl, šup do trouby. Za čtvrté - brambory - kdo by se s nima loupal, nechám je potomkovi, když už má tu novou kudlu.

Štípnout pár třísek na dlouhý plamen. Podlít maso, druhý plech, do trouby. Další ředěný karamel na leknutí - potomek se vrací ve stavu, odkládajícím ostatní činnosti.

Ohřívání a sušení potomka. Srovnání matrací na jeho posteli. Debata s potomkem na téma: Kde máš suché oblečení? Potomek o něčem podobném v životě neslyšel. Pátrání na vlastní pěst, nalezení šatstva, zateplení potomka. Inzultace odložena. Jako vždycky. Žádost o písničky přijímám, spouštím kraválníka.

Bouda se zaplňuje vůní mokrých psů. Psi rozmístěni pod stolem k miskám. Kontrola obsahu trouby, obrátit, podlít, vrátit. Ředěný karamel na eliminaci vůně mokrých psů. Kafe na eliminaci ředěného karamelu. Usmažit cibuli - ta se hodí do všeho. Kontrola obsahu trouby. Jo, je to akorát! 

Vůně z pekáče vytlačuje vůni mokrých psů. Na horní posteli se objevuje jedno očičko. Dědoušku, už to máš hotový? Jo, vylez. Potomek se usazuje na stole. Je mu naservírován pekáč s masem a kudla. Element se začíná mít.

Element má dost. Pekáč je přesunut k dědovi, potomek dostává kastrol vody, mísu brambor a slib, že když si uřeže ruku, druhou mu děda urazí, a potomek se dává do loupání. Výtěžnost není zrovna nejlepší, hlavně že slupky nejsou na bramborách.

Krájení salámu, smažení na cibulce, nakostkování brambor, koření, voda, na kraj plotny. Očista potomka od slupek. Děda občas míchá, potomek mění písničky. Děda krájí uzené koleno, potomek má hlad. Chleba zdržuje. Z kolena zbylo i pro dědu. Děda se má príma.

Dosolit obsah kastrolu. Mladej má hlad. Krájí si k tomu rajčata a okurky. Mladej se má príma. Mladej už vypadá jak skotnej švec. Že by už měl pro dnešek dost? Asi jo! Povídá cosi o dobré noci.

První den jsme přežili! Ředěný karamel.

Prší pořád!