Dědečku, co je dneska za den? Neděle, proč? Jen tak! Kam jdeš, mladej? Na chvilku ven, hned přijdu!

Co zase ten kluk vymýšlí? To je jedno, co dělají krystaly? Pořád moc teplé! Musím to nechat vychladit. …. Dobrý, to bude stačit.

Mladej, co to táhneš za kytky?

Maminka říkala, že máš v neděli narozeniny, tak ti udělám kytku! Tak to jó, já ti moc děkuju! Počkej, podám něco jako vázu! Dědo, půjčíš mi nůžky na stromky? Půjčím, ale poneseš je špičkama od sebe! Co chceš stříhat? Dědo, ty mně taky říkáš, abych dočkal jak ty husy! Tak taky nebuď zvědavý!

Tak honem, otřít oči, než se vrátí, taky nemusí všecko vidět, element prťavej!

Tys ostříhal i ten svůj strom? Jo, dědečku, bude se ti ta kytka líbit?

To víš, že bude, jen to musíme trochu zakrátit, takhle by se nám to celý převrátilo! Tady máš kudlu, srovnej si kytky vedle sebe a začnem! Jo, tady máš ty krystaly! A můžeš si je hned ocucat!

Teda potomku, po kom ty seš? Ty se snad dokážeš upatlat, i když budeš stát s rukama rozpřaženýma uprostřed betonovýho placu! Povídala maminka, že jsem po tobě! No, až uvidím maminku, myslíš, že zdrhne na strom jako ty? A přestaň se chechtat a radši dávej pozor, kde máš nůž a kde prsty!

Dědečku, je to už hezký? To víš, že je! Zbytek třezalky dáme do čaje a pak si budem povídat! O čem? No, třeba o těch rohách a parohách, kam půjdem zítra a tebe stejně napadne kupa dalších otázek! Tak teď si dáme čau brácho na zdraví, já ještě zajdu pro dřevo a už budem jen tady!

Dědečku, povídej ještě něco! Ne, podívej se, kolik je hodin! Zítra bude hezky, polezem na kopce a budeš remcat, že tě bolí nohy! Na nošení stačí Našenka. Běž se vyčurat, ať zas nemáš výmluvy na šmejdění a zalez do deky! No jó, nó, tak dobrou noc, dědečku!

Dědo, kam půjdem? No, mohli bychom nechat auto u třicítkové rampy, podíváme se tam, kam neberem psy, když se ti povede se tam nepřerazit, kouknem se na horní chatu a pak ještě kousek dál do lesa a na zpáteční cestě se podíváme, jestli náhodou nerostou kováři! Ti rostou i na suchu! A byla by lepší polívka!

Tak, mladej, tentokrát půjdem obráceně! Já slezu kousek dolů, počkám a budu ti říkat, kam můžeš šlápnout! A dávej pozor, to bukové listí hrozně klouže, ať z tebe není potomek domlácenej! Dobrý, už jsme na něčem, čemu se dá říkat pěšina. Pomalu běž přede mnou, tady to opravdu není na blbinky! Poslechni si, jak kdesi pod těmi balvany teče potok! Spadnout mezi balvanama někam dolů je tady moc jednoduchý! Najít tě a tahat tě ven by ale nebyla vůbec žádná legrace!

Proč sem teda lezem, dědo? No přece abys věděl, že les může vypadat úplně jinak, než u nás za barákem! A nelez přes kameny, nevíš, jak to vypadá za nimi! A proč nemůžem jít támhle dolů, tam je skoro rovina? Kdepak rovina, prameniště to je! To se vůbec nedá přejít! Přestaň si vymýšlet a běž, kudy jsem řekl! A šetři si dech, ještě musíme vylízt zpátky na cestu! Dědo, já mám žízeň! Máš nějaké pití? Pití? Já potáhnu pití někam, kde je každých pár kroků potok? To nemyslíš vážně!

Jdeme zpátky, tam, kde kvetla ta divná kytka, tam se můžeš napít! A zkus nespadnout do vody! No sláva! Trochu pobryndaný potomek se nemusí sušit! Tak jdem. První kus už znáš, dál ti zase řeknu. Mladej, je divný, že tady nejsou vůbec žádné houby! Ani žabiny ne, mně se zdá, že polívku odfláknem! Ale dědo, tys povídal... Povídal, já toho nakecám! Až tam budem, uvidíme! A lez opatrně nahoru, až budeš u cesty, přijdu ti zapřít nohy! Jak poznám, že jsem u cesty? To poznám já, ty se starej, ať neplácneš pusou do kamenů! Tak dobrý, tohle máme za sebou! Vezmem psy a půjdeme se podívat na horní chatu!

Dědečku, Našena nechce jít! Tak dej pozor, ať se nesebere a nejde zpátky! Už toho musí mít dost, stejně je divný, že došla tak daleko! Asi v lese ožila, jako já! Dědo, to už jsme tady? Ne, musíme ještě dál, podívej se na psy! Tolik let, co tady nebyli a cestu znají pořád! A nešlap na velké kameny na okrajích šouláku, některé se viklají!

Co je to šoulák, dědečku? Myslivci tak říkají chodníku, po kterém se dá chodit potichu, tomu myslivci říkají šoulat, když hledají zvěř! To je pěkná chata, že? A dědo, tys tady bydlel? No, bydlel, to se říct nedá, ale párkrát jsem tady byl na dovolené. S maminkou? Jistě, támhle jsme si pokaždé pekli pstruhy a lipany! Tak, a máš po vyhlídce! Tady od kadibudky bylo kdysi vidět až do Polska! Ty stromy ale vyrostly! Taky mne to mohlo napadnout!

A nespadni ze stráně, nám tam jednou spadl sud asfaltu a než jsme ho vytlačili zpátky, vypili nám všechno pivo! Na co asfalt? Na střechu, tenkrát jsme ji opravovali i s prknama! A to jste to všecko nosili do toho kopce? Ne, sem se dá přijít i s horní cesty, ale je to ještě dál! Příště se tam můžem podívat. Tak už pojď, podíváme se, jestli nenajdem místo s lepší vyhlídkou!

Dědo! Tady je cesta! Proč jsme lezli na ten kopec?! Vždyť jsme sem mohli přijet autem! To jsme mohli, ale zase by ses tak pěkně neprošel a neviděl bys kuřátka a voňavou mátu a ten velký kámen a vůbec, buď rád, že máš nohy! Jdem!

Tak vidíš, že vidíš! Do Polska! Sedni si, tady máš dalekohled, ten tvůj to asi nezvládne, a koukej, jak mají cizinci príma!

Tak už pojď, kouknem se ještě o kus dál! Poznáváš to bukové roští? Jo dědečku, tady na nás zařval ten jelen, jak ses tak hrozně lekl! Lekl jsem se, kvůli tobě! A přestaň se chechtat, elemente! Já tě vezmu u chaty k farmě a uvidíš, jak je jelen velký! Pak tě legrácky přejdou!

Obejdem tu houštinu, z druhé strany rostou každý rok první hříbky. Hm, tak letos je buď pozdě, nebo brzo! Holt, celý to jaro je nějaký divný a léto taky! Tak půjdem domů!