A tak jsme koupily hned kousek vedle v bývalém Máji čtyři malé svíčky s vůní vanilky, rozsvítily je a postály chvíli v onom průchodu pod plastikou s holýma rukama. Líbilo se mi, jak rychle a beze slov jsme se shodly, že pro nás obě má 17. listopad velký význam. A taky že není až tak podstatné, kdy přesně se výročí uctí, ale že je důležité, aby se nezapomnělo. Nejen na zbité studenty, ale na všechno, co bylo předtím. Někdy je to těžké, nenechat se splést. Lidská paměť je zrádná, tehdy jsme byli mladší a zdravější, a někdy cenovky na zboží a chování naší politické garnitury nás svádí k nadávání a srovnávání nesrovnatelného a někdy až k nekriticky sentimentálnímu vzpomínání na staré dobré časy. To ale není dobrá cesta, upínat se na pochybné výhody a ještě pochybnější výdobytky totalitní doby. Nakonec, splácíme je často ještě dnes, a dokonce je mnohdy budou splácet ještě naše děti, hlavně v morální oblasti.

Spíš to chce si v klidu sednout a vypsat si na papír, co všechno nám 17. listopad přinesl. Není toho vůbec málo. Jsou to třeba veselejší a barevnější města i veselejší a barevnější lidé. A kolik jen máme v albech nebo počítačích fotografií z dovolených v zemích, o kterých jsme se dřív jen učili ve škole. Mnozí z nás udělali kariéru nebo mohli konečně začít pracovat v oboru, který si vybrali oni sami.

Naše děti mají vzdělání, o jakém se nám dřív ani nesnilo, mluví několika světovými jazyky a Evropu považují za svou vlast. Můžeme si koupit knihy, o kterých jsme dříve buď ani nevěděli nebo je sháněli obtížně. Můžeme vidět hry a filmy, které se u nás nehrály, chodit na koncerty kapel, jejichž desky jsme sháněli na černých burzách. Můžeme si vybrat, co budeme jíst a pít, co si na sebe oblékneme, kam půjdeme večer a s kým se budeme přátelit beze strachu, že to postihne naše děti.

Mnozí z nás se po letech mohli obejmout se svými blízkými, ačkoli v to už nedoufali. Nebo alespoň položit kytici na jejich hrob. Mohli jsme se sejít s dávno ztracenými přáteli nebo navázat přátelství nová s lidmi, se kterými bychom se dřív nikdy nemohli potkat. Je toho mnoho, co nebylo před 17. listopadem a co máme teď, každý sám za sebe si může připsat své osobní zisky.

Ano, samozřejmě není u nás všechno v pořádku, ale naše nová svoboda je ještě velmi mladá. Dosáhla letos teprve plnoletosti, a s tou nekonečnou smělostí, vyzývavostí a drzostí, která je mládí vlastní, si často myslí, že ví všechno nejlépe, a přitom vrší jednu chybu na druhou.

My starší víme, že to chce jen trochu trpělivosti a že nakonec ta pravá dospělost, a s ní i laskavost a moudrost, určitě přijde. Jen nesmíme zapomínat, jen musíme dát naší svobodě šanci.