Už jsem si na to zvykla, že na mě koukají z výlevky, chodí po podlaze a bydlí i v šatně pod věcmi. Nepřijde mi to zvláštní, prostě žijeme s cvrkotem. Jednou takhle skládám přijaté zboží do regálu a tu očkem zahlídnu nějaký pohyb těsně u mé hlavy. Zvednu k němu obě oči a on tam zákazník a šeptem nakloněným ke mně povídá. Paní, tady vám leze šváb, a rychle se rozhlédne, zda ho nikdo jiný nevidí a dodá: Já to žádnejm hygienikům neřeknu, já sem chodím rád.

Přišel za mnou onehdy pán a povídá, že by potřeboval poradit. Ochotně se usměju s vidinou yorka, co zase nechce papkat proplanky, když má třikrát denně kapsičku z kachních jatýrek. Ale pán mi povídá: Já-á mám doma dva slepejše a oni by mi přes zimu chcípli, nevíte, co s nima? Krapet nechápu a povidám: tak je pusťte do kompostu, oni se zahrabou. Máte ho, ne? No, mám, ale oni by mi utekli... Jo, vy je máte za mazlíka?

Tak mě ohromil, že jsem ho koktajíc poslala za kolegou teraristou a zvědavě si šla za regál poslechnout, jak že se má správně zimovat slepýš. Povídám si, kruci, je to ještěrka bez nohou, co s ní. Ale v tom už slyším, jak zase na kolegu vykoktává svůj dotaz, a špicuju uši na odpověď: "koukejte je pustit, jsou chránění!" A bác, to mi to natřel, to je celá Štětinka, že jí nedocvaklo, že slepoň je chráněný živočich.

Onehdy se mě zase jeden zavalitý mladík s ruským přízvukem zeptal, zda mám krmení pro takýje balšáje rýby. A ukazoval rukama rozpětí asi 30 cm. Povídám, jestli to má doma, nebo v rybníčku. Prý ne, má je v akváriu, ptám se po druhu a pán, že to je Oskar. Málem jsme si neodpustila poznámku, že jako malá jsme měla rybičku Žofinku, ale opět jsem oslovila kolegu. Ten řekl, že je to latinský název pro rybu zvanou Astronaut. Vítězoslavně běžím za spolupracovnicí čekající u regálu s rybími krmivy a povídám, že už to vím. Že je to ten velkej Kosmonaut...

Čistila jsem terárko s potkany a za mnou nervózně postávala postarší paní. Otočila jsem se na ni s dotazem, zda mohu nějak pomoci a ona tedy spustila. Víte, nešlo by to nějak zařídit, abyste je odvezli k veterináři, já bych to zaplatila, hlavně aby ti dva neměli tak ošklivé nádory. Nechápavě jsem se otočila na spokojené a zdravě vyhlížející stádečko potkýšů a pak mi to došlo!!! Málem jsme se začala chechtat na celé kolo, ale úcta k zákazníkovi mě zarazila. Povídám: Pani, nebojte, to jsou jen kuličky, to jsou potkaní kluci. Chudák s pozdravem rychle odešla z prodejny. Bylo mi jí líto, byla to určitě moc dobrá dušinka.

Bylo za pět minut devět hodin večer a my už měli pomalu zavírat. Do obchodu vběhl mladší pán a za ním utíkala malá Nikolka. Doběhl ke mně a povídá. Prosím vás akvárium a vše, co k tomu patří. Připravila jsem mu, co se dalo, nad vším mávl rukou, že to nechá na mě, ať mu to nanosím ke kase.

Tam se svěřil, že dcerka má slibenou za každou jedničku stovku a teď prý i si vyžádala akvárium. Prý už toho měli hodně a vždycky jim to umřelo. Pomyslela jsem si cosi o rozmazlené holčině, ale náš zákazník, náš pán.. Vybral si 60 litrové akvárium a 4 velké rostliny, písek a zařízení, a že to jde domů napustit a druhý den se staví pro ryby.

Na zítřek se skutečně oba dostavili, evidentně o rybičkách nic netušili a vybrali si naprosto nevhodné druhy. Sice se mi je podařilo přesvědčit, aby nemíchal tetrazonky se skalárama, ale i tak prostě museli mít asi 50 rybek, přibral ještě 2 další rostliny a já už opravdu nevěděla, jakými slovy ho zbrzdit, že mu akvárko praskne ve švech...

Holčičce jsem se snažila vsugerovat, aby spíš přemluvila taťku, aby jí koupil knihu o rybičkách,a by věděla co která potřebuje a jak se o ně starat. Vyšlo to vniveč, na předčítání táta asi neměl čas. Musel tam nechat za všechno tak deset tisíc, ale všichni jsme po jejich odchodu byli přesvědčení, že ani rybičky dlouho žít nebudou.

Vběhl mladej kluk do uličky a vychrlil na mě, že chce velký pytel krmení pro psa - amstafa s příchutí prý losos. Povídám, že výborně a že by ho jistě chtěl krmit alespoň trošku slušnými granulkami, takže bychom zkusili superpremiovku? Ne, prý raději něco obyčejnějšího a stále spěchal. Povídám, tak tu máme Purinu...

To, ne to je drahý, povídám, pak už jen Brit a on, to stojí tisícovku? Jste upadla, mám jen pětikilo. Tak to byste mohl mít ještě na tuhle osmikilovku...to je málo. Prosím vás, za pětiset koupíte tak akorát pedigrý a psa vezměte rovnou na veterinu. To je taky moc, já dostal pět set od mámy, ale potřebuju si ještě koupit sluchátka. Odešel neobsloužen a nepochopen...

Nakrájela jsem ptactvu zeleninu a dala do misek zavěšených v kleci. Tu největší rohovou obývá mládě Kakadu naholícého a dva menší kolegové. Šla jsem poklidit k hlodavcům, a když se vracím, vidím, že všechna zelenina je netknutá naházená na zem. Okamžitě mi bylo jasné, kdo toto způsobil. Povídám: Kryštofe, kdo naházel na zem to zelí? Papouch na mě mrknul okem a pak takovým tím pomalým otočením hlavy za sebe a pozvednutím zobáku vzhůru (styl já nic, já muzikant) pronesl jediné slovo, co umí: Halooo!

On je první pták, kterého jsem naživo viděla požívat nástroj. Když dostane plnou misku svého zobání, slétne na dno klece, najde si lískový oříšek a opět vyskočí ke krmítku. S oříškem v zobáku pak vyhrnuje z misky to, co mu nechutná a když najde pochoutku, odloží oříšek, ňamku rozlouskne a sní. Poté opět vezme oříšek a používá ho jako lopatku. Pokud se dostatečně nají, oříšek pustí zpět na dno klece.

Utekl nám had. Teda ti tam běžně neutíkají, na rozdíl od ptactva, ale holky z druhé směny ho špatně zamkly a užovka albínka se dodnes někde ukrývá. Mám podezření na čistírnu oděvů o pár vchodů vedle, tam je teplo a vlhko. Ale tu noc, co jsem se to dověděla, že mám po ní koukat, jsem spala hodně neklidně a k ránu cítila, jak se cosi studeného sune po posteli.

Zařvala jsem a rázem bylo po spánku. Sedím potmě a váhám, zda na to mohu sáhnout. Natahuju ruku, srdce v krku a rozespalý mozek odmítá spolupracovat. Dotýkám se toho studeného...fuj! je to chlupatý!!! Ježiš! Na hlas budím manžela, ať se na to podívá. No co, je to chlap a měl by nás chránit! Třeba před hadama v posteli. Chlupatejma.

Odezva nulová, zvyšuji hlas a dožaduji se jeho probuzení. Pak se najednou ta hnusná chlupatá a studená věc pohnula a z polštáře se ozve nadávka. Di do háje, nech mě spát. Byla to jeho noha!!!