23.6.2024 | Svátek má Zdeňka


ČLOVĚČINY: Sdělená starost, poloviční starost

10.4.2007

Doufám, že mi toto postěžování odpustíte, ale již pomyšlení na to, že se svěřím té naší veliké zvířetníkovské rodině, se mi ulevilo. Se zaujetím jsem si nedávno přečetl článek pana Švehly o jednání australských úřadů ve věci přidělení občanství. V tuto chvíli sedím s hlavou v dlaních nad dopisem z úřadu českého, pod který se svou rodinou a celým svým duševním i fyzickým majetkem patřím.
Cože se mi tak nešťastného stalo? No, cítil jsem potřebu zachovat se jako správný občan a   navzdory rad mých přátel jsem se vydal na správní úřad OHLÁSIT drobnou stavbu. No stavbu, pouze přístřešek na dřevo. Ani nejde o jakousi kůlnu se střechou podepřenou několika kůly. Jde skutečně pouze o jakousi dřevěnou stříšku, která bude zavěšena na stávající legální stavbě, pod kterou budu ukládat nařezané dřevo na topení.
V domnění, že slovo ohlásit svým významem naznačuje onen jednoduchý akt, jsem toto pokládal za vyřízené. Úřednice mi strohým a přísným hlasem naznačila sice určité pochybnosti z její strany o mém čistém úmyslu, ale s pocitem, že jsem udělal co bylo třeba jsem se vrátil k rodinnému krbu.
Zanedlouho potom mi přišel dopis. Nálepka naznačovala úřední obsah a adresa potom mé ujištění potvrdila. Dopis jsem laxně rozbalil, ale již zdaleka ne tak četl. Jeho obsah mi naznačil, že jsem kdysi měl nastoupit na právnickou fakultu. Že se jedná o vyjádření k mému  přístřešku na dřevo jsem poznal podle nadpisu, další sdělení mě ale doslova usadilo. Když jsem se dostal zhruba do poloviny, odtrhl jsem oči od papíru a zkontroloval ještě jednou, nepodepsal-li jsem doručenku nějakému vojenskému útvaru, který hodlá vystavět základnu na blíže neidentifikované útočné zbraně.
Mé vtipkování na účet státních úředníků mě přešlo záhy. Velmi spěšně jsem vypočítal, že veškerá opatření by mě přišla na několikanásobek ceny zamýšlené stříšky.

1. Přístřešek musí být posvěcen povolením od povodí, v kterém se stavba bude stavět.(Náš dům je na kopci)
2. Snímek z katastrální mapy je samozřejmostí. (Dřevěná stříška musí přece být navždy zanesena v análech státu, i když se za pár let rozpadne.)
3. Povolení nadřízeného úřadu, který vydá na základě prvního povolení povolení, které povolí "stavbu" podle vodního zákona! (Jde opravdu pouze o stříšku nad palivové dřevo.)
4. Vyplnit předepsaný formulář je přece samozřejmostí. (Je nadepsán "OHLÁŠENÍ drobné stavby".)
5. Situační náčrt bych ještě chápal, ale musí být opatřen katastrální mapou pochopitelně s opětovným popisem všech čísel a kódů s potvrzením, že stavba je v mém vlastnictví.
6. Souhlas sousedů?
7. Veškerý použitý materiál včetně el.instalace, krytiny, omítky, podlahy, vnitřního členění stavby, odvodu dešťové vody…? Jde stále pouze o dřevěnou stříšku nad dřevo!)
8. Odborné stanovisko Správy ChKO. (Ta vyžaduje další potvrzení)
9. Požárně bezpečnostní posouzení stavby. (Architektem oprávněný znalec, který napíše posudek na přístřešek.)
10. Způsob provádění stavby. (Beze slov.)

Na konci tohoto dopisu mě naši milí úředníci upozorňují, že po dodání veškeré dokumentace bude možno STAVBU posoudit a potom teprve uvidíme.

Ovšem nejlepší na tomto úředním dopisu je jeho závěr, cituji: V případě nedoložení… nelze tuto stavbu POVOLIT!!! Jóó a nakonec ještě sankce. V opačném případě hrozí sankční postih podle…

Lidičky moji! Co to vlastně platíme svými daněmi? Koho to vlastně živíme? Do jaké bezedné temné díry sype stát naše peníze, které mu poslušně každý rok odevzdáváme?
Nechci se podrobně zmiňovat o vystoupení našich politických představitelů v minulém roce o zjednodušení stavebních povolení, ale když toto je zjednodušení, jak tedy stavěli ve středověku? Brrr, až mi z toho jde mráz po zádech, chudáci.
Bydlím sice v CHKO, ale když vidím v zahradách přikryté dřevo starými plastovými, pestrobarevnými ubrusy, rezavými plechy, odhozenou starou krytinou a já nevím čím vším ještě, už se nedivím. Vždy jsem si říkal, že je to taková ostuda, že si ti lidé z pár prken nepostaví přístřešek, no né? A už to chápu. V duch jsem se omluvil za svou neuváženou kritiku. No, však se říká, že člověk z města si musí nejprve na venkově přivyknout a potom případně kritizovat.
A tak se na mne moje adoptivní rodino nezlob, ale muselo to ven! Já už si nějak poradím, mimochodem, když jsem se zmínil mému příteli, který mi ponejprv radil abych si hlavně nic s úřady nezačínal, to jsem to dostal. Ten si zchladil žáhu. A patří mi to!
Mimochodem, to jsem chtěl v příštím roce zakrýt terasu….


 

Jiří Růžička