Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ahoj ,mějte se

za chvíli dorazí Přednosta a budeme muset zkontrolovat karavan, kola, stav zásob a zlikvidovat Himaláje na žehlení, abychom měli co nadovču, letadlo neberu, ještě by po mně chtěli, abych se modlila

Tak je na světě o trochu štěstí víc

jedné malé holčičce a jednomu bezdětnému páru (kamarádům) bylo umožněno vytvořit jednu rodinu.

Re: Tak je na světě o trochu štěstí víc

Těm je záhodno popřát hodně radostí!

Zano, jak mám jít teď dom a tam budovat a škrábat malbu

a smetat cihly po sekání a vůbec. Přednosta domácnosti je budovatelem už od soboty (přes víkend já taky, ale tento týden jsem doma jen odpoledne) a tak tam pracuje dopoledne samotinký. Když jsem včera přišla z pracovního procesu, tak jsem zjistila, že při té hnusné práci někde ztratil mozek. To co mne čekalo ve zbývajících prostůrkách, se slovy popsat nedá. (Prostě bych byla jak ten námořník - ehmehm, chrchlychrchly...) No, kolem půlnoci jsem to tam zcivilněla a upadla. Dnes mi miláček volal, kde máme živočišné uhlí. To nebude infekce!!!! Ten tvůj článeček je přímo sladce letně prázninový. Mňam.

Re: Zano, jak mám jít teď dom a tam budovat a škrábat malbu

Zdeno, vím, že ti to nepomůže, ale lituju, lituju. Tohle jsme měli doma předloni, a to prosím jsme jen v paneláku zdili jádra + nějaké drobnosti. Zbývá ještě vymalovat v obýváku, vyměnit vchodové dveře a natřít futra - a pořád to odkládáme, protože si přijdeme z těch vzpomínek uštvaný. Hlavně mysli na to, že až to skončí, pár let na nic nesáhnete.

Voňavé povídání...

Děkuji za krásné povídání o kraji, který mě taky kdysi (ale ne zas tak úplně dávno!) okouzlil a nepustil a to tak, že jsem se tam (rozuměj na Stvořidlech) rozhodla prožít svůj svatební den, byť je to nějakých 140 km od našeho domova... úplně vidím to modromodré nebe nad žlutozelenou zvlněnou krajinou vonící sluncem a zemí... jééé, už abych tam zase byla   Moc děkuji! (ale na pracovní morálce to teda moc nepřidá  )

Re: Voňavé povídání...

...tedy svatební den na Stvořidlech, to je fantastický, achjo...my zas s mým mužem viděli ve Smrčné nad Stvořidly domov důchodců, tak od té doby říkáme, že tam nás mají děti na stará kolena kdyžtak strčit, že si vždycky jednou za čas cvičně sjedem Stvořidla

chi chi

Ivo, ty seš ďábel s malej diabolkama

Re: chi chi

ještě jich mám v zásobě dost, ale některý se fakt nedaj pustit veřejně ani po úpravě a některý musím trochu překopat a některý jdou překopat, ale ztratí pointu. Tož tak.

A ještě jeden na dovolenou

Řízení letovýho provozu v Bostonu zachytilo zprávu: "…zde let OK 13... máme značný problémy .... dochází nám palivo, zbejvá nouzová rezerva na 10 minut ..... jsme asi tak 600 mil od pobřeží ..... sdělte instrukce!"

Řídící letovýho provozu si to nechá přeříkat ještě jednou, zamyslí se a pak prohlásí do mikrofonu: "Opakujte po mně: Otče náš, jenž jsi na nebesích..."

Re: A ještě jeden na dovolenou

Ahoj Ivo a Zdeno bez psa, děkuju za Vaše reakce k vodním lyžím... Tak děsně mě dneska bolej ruce a záda, že sotva kompjůtr ovládám  Na popátý už jsem vyjela z vody nahoru a brázdila jezero. Nejdřív jsem myslela, že se utopím, protože ten tlak vody je děsnej. Nebyla jsem připravená na to, že mi bude gejzír vody stříkat rovnou do nosu a do pusy, takže jsem asi půl jezera vylábala. Kdyby mě u toho někdo natáčel, byla by to asi legrační podívaná. Než mi došlo, že nesmím vystrkovat zadek, musím mít natažený ruce a nohy u sebe, chvíli to trvalo. Tu tunu vody jsem si před sebou taky zavalila. Málem mi to vykoubilo ramena. Když jsme pak večer seděli v hospůdce u přístavu, připadala jsem si jak na prázdninách... Stejně jako při čtení dnešního článku o Posázaví... Zastesklo se po rodné hroudě.

A ještě jeden, po návratu z dovolené bude potřeba

Kdosi v telefonu: "Dobrý den, vy jste si objednal buzení telefonem na 6:30?"

Rozespalý hlas: "Eeeeech...ano..."

"Tak šup šup, honem ven z postele, je půl devátý!"

Tak ten je pro Tojefuka a Lídu :-))

Sedí hajnej na posedu a čeká na srnce. Najednou vidí, jak čtyři cikáni nesou krmelec.

"Haj/zlové jedni, co není přibitý nebo přivařený, to ukradnou", mumlá si pod vousy. Pak celej rozzuřenej namíří flintu a BÁC, BÁC,....a dva cikáni spadnou mrtví na zem.

Z krmelce vyleze skín a povídá: "Do pr*ele práce, nový auto a dvě gumy v háji."

Re: Tak ten je pro Tojefuka a Lídu :-))

Ivo, ty že seš zapomnětlivá? Něco podobnýho bych měl taky, ale JoVo by zas napsal, že je to skoro jak ze života, tak si to nechám pro sebe. Tenhle tvůj byl taky fajn, ale jak se mám tvářit pracovně, to teda nevím!

Sázavský pacifik.

Zano, článek mně tak trochu připomněl léta 1954 - 1956. V této době jsem používal motoráček ke spojení domova s posádkou Lešany. Vystupoval jsem buď v Prosečnici nebo v Krhanicích. Vojna nic moc, ale příroda skvělá. Při jedné vycházce jsem narazil i na kandík psí zub.Bylo to někde kolem Medníka. Je to údajně jediné místo u nás, kde se vyskytuje. To byl to zážitek na který se nezapomíná. Po delším čase, jsem na jedné prodejní alpinkářské výstavě objevil prodejce s kandíkem, tak jsem neváhal a zakoupil dva exempáře. Oba dva jsou tak trochu tvrdohlaví, nechtějí kvést každým rokem. S tím by možná poradil TOJEFUK. Ještě si vzpomínám na konec vojny. Podplatili jsme mašinfíru, (květinovými dary v tekutém stavu), a on houkal celou cestu z Krhanic, až k prvnímu tunelu. My jsme při tom skandovali: Nikdy více Krhanice. To bylo kvůli vojně, ale ne proto, že jsme opouštěli posázavskou přírodu.

Re: Sázavský pacifik.

JoVo, tak vzácná kytka si může dělat, co chce a ani tojefuk jí do toho nemíní mluvit! Co tak namulčovat habrovou hrabankou? 

Jé, jé,

aká romantika. Ako mám teraz celý deň sedieť a pracovať v kancelárii, keď dostanem takúto vysokú dávku provokačnej letnej ilúzie?

Re: Jé, jé,

Když já Sázavu znám jen z vody jako správná krysa Vasilisa. Ale když jsem teď konečně mohla otevřít Zvířetník a překoktala jsem komentáře až k tomu tvému, Blanko, tak jsem si jasně vzpomněla na úžasný vandr. Strážovské vrchy, ťapeme je celé od Povážské Bystrice po Čičmany a je to přímo nádhera. Je tam málo čúristů a když přes noc sprchne, tak luštíme v bahníčku stopy. A úplně největší úžasnost? Ty byly 2.Šli jsme po značce (myslím červené) a přišli jsme k jediné technice po velmi dlouhém čase - byl to malý, velmi zchátralý bagr a na něm turistická značka.  A druhá  úžasnost. Schylovalo se k pořádnému plaváku a my to nabrali nábližkou  do vesničky  a rovnou do "obžerstvovny". Tam paní hostinská v pilné práci. Tu dala kbelík, tam hrnec, onde jen plechovčičku. Nechápali jsme jed do začátku deště. A objemy nádob na dešťovku měla perfektně vypočítané.