5 fotografií

Muzeum historických nočníků a toalet představuje sbírku historických nočníků a toalet z různých částí světa, která je největší svého druhu na světě. Nachází se zde přibližně 2000 předmětů, tedy nejen „nočníků“, ale i toalety, pohlednice, toaletní papíry, obrazy a různé kuriozity, např. toaletní miniatury, pasti na blechy a předměty osobní hygieny.

Ve sbírce si můžete prohlédnout mimo jiné i nočníky vyrobené pro Napoleona Bonaparte. Nočník, který byl vyroben pro případ, že by se některý z vybavení během plavby rozbil, aby po plánovaném přistání Titanicu v New Yorku bylo možné nahradit rozbité novými… Nočník pro čínského císaře Čchien-lunga i pro ložnici Bílého domu, kterou obýval Abraham Lincoln. Exponáty jsou materiálově i tvarově pestré, mimo jiné z ryzího stříbra, jeden nočník je např. vyroben z vojenské helmy Wehrmachtu. Muzeum vystavuje i svatební nočníky, do kterých se novomanželům ve Francii po svatební noci vkládají různé sladkosti, nebo nočníky s hracím strojkem, dámské nočníky bourdaloue (ve tvaru omáčníku) a další toaletní zajímavosti. K vidění jsou i historická splachovadla, replika historického kamenného novobarokního záchodu, toaletní papíry i mýdla. Mapuje i historii a vývoj toalet.

Toto netradiční muzeum vzniklo na Tvrzi Třebotov, kterou manželé Sedláčkovi zrekonstruovali a objevili zde dvě středověké toalety. Od roku 2005 se začali o tematiku a sběratelství zajímat a v říjnu 2010 otevřeli na tvrzi muzeum. V roce 2014 sbírku přestěhovali do Prahy, nejprve do Vyšehradské a později Michalské ulice. V současnosti se Muzeum nachází v Praze 12, Modřanech.

Už před časem jsem si všimla billboardu na stěně rodinného domu v Modřanech, zvoucího k prohlídce Muzea. O minulém víkendu jsem se konečně do Muzea vypravila osobně – nejprve jsem si zašla dopoledne na dobrou kávu s dortíkem. A patřičně posílena a naladěna jsem došla procházkou až do cíle. V týdnu jsem si předem telefonicky zjistila návštěvní dobu. Ten den jsem byla prvním návštěvníkem, takže jsem, dalo by se říct, měla vlastně soukromou prohlídku. A že je opravdu na co se dívat. Z množství, tvarů, barev, různorodého materiálu se vám za chvíli skoro točí hlava. Přišlo mi až neskutečné, jakou péči naši předci věnovali a zdobení předmětu, sloužícího k takové „nevoňavé“ záležitosti. V muzeu jsem strávila necelé dvě hodiny, nafotila hafo fotek, na které se můžete podívat na Rajčeti. A když někdy nebudete mít plán, kam vyrazit – zkuste se zajít podívat zrovna sem.

Trocha historie: Toalety se objevily v historii brzo. Ve 25. století př. n. l. lidé z oblasti Harappa (Pákistán) měli v každém domě vodní toalety, spojené kanálem zakrytým pálenými hliněnými cihlami. Toalety měli i ve starověkém Egyptě a Číně. V dobách Říma byly někdy toalety částí veřejných lázní, kde ženy a muži byli společně ve smíšené společnosti, usazeni na dlouhých lavicích, s od sebe mírně vzdálenými otvory, kam po vykonání potřeby obsah spadl.

Muzeum nočníků

Na středověkých hradech se používaly záchody zvané prevéty (z latinského locus privatus – soukromé místo), staročesky také zvané výsernice. Šlo o jednoduchou sedačku ve výklenku (arkýři), umístěnou nejčastěji v patře a s otvorem, který pod záchodem ústil vně stěny hradní budovy. Žádný splachovací systém nebyl potřebný, neboť o patřičný odvod výkalů se zpravidla postarala sama gravitace. Pokud se tedy zrovna někdo připletl přímo pod prevét, umíte si představit, jak asi dopadl. Nejstarším dochovaným záchodem v Česku je prevét na hradě Přimda. Tento výraz, respektive jeho počeštěná forma „prevít“, se stal nadávkou a synonymem pro nečestného člověka.

Muzeum nočníků

Za vynálezce splachovací toalety se považuje Sir John Harington (v roce 1596), i když během viktoriánské éry nastalo zlepšení regulace (pravděpodobněji to provedl Alexander Cummings než Thomas Crapper, jak je obvykle uváděno) a použití splachovacích toalet se rozšířilo. Před a během tohoto přechodného období (v některých oblastech až do 20. století) mnoho lidí používalo externí toalety, zvlášť v rolnických oblastech, v Čechách to známé „kadibudky“.

Nočník je přenosná nádoba určená k zachycení lidské moči a výkalů. Tradičně býval schován pod postelí a používán při nočním vykonávání potřeby, ovšem v současnosti se takto ve vyspělých zemích prakticky nepoužívá. Úpadek jeho užívání souvisí s rozvojem kanalizace, která umožnila mít splachovací záchod nedaleko ložnice přímo v obydlí. Převažujícím moderním využitím nočníků je jejich používání malými dětmi, obvykle ve fázi, kdy se teprve učí vylučování kontrolovat.

Muzeum nočníků

Pisoár (lidově nazývaný též mušle, močítko) je hygienické zařízení, určené k močení pro muže ve stoje. Bývá umístěn zejména na veřejných toaletách, občas se vyskytuje i v privátních obydlích. Slovo pisoár sice pochází z francouzského pisser = močit, které je však chápáno jako neslušné, někdy i sprosté. Slušně se močení řekne uriner a proto je lepší v cizích zemích používat slova jako urinoir, urinal, nebo orinatoio.

Záchod (záchodové mísy či WC – z anglického water closet – toaleta – z francouzského toilette – či také česky hovorově hajzl – z německého Häusl – domeček) je zařízení určené pro vylučování lidských tělesných odpadů, a pro jejich ukládání (tzv. suchý záchod), odvod (splachovací záchod) nebo i zpracování (chemický záchod). Slovo záchod může označovat samotné zařízení nebo i samostatnou malou stavbu nebo místnost, v níž se nachází.

V roce 2011 byla založena WTO (World Toilet Organization), která si klade za cíl různými cestami zlepšovat hygienické podmínky ve světě.

Světovým dnem toalet je 19. listopad.

Zdroj: Wikipedie

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.