Po příjezdu sice ještě mlhavo bylo, ale už prosvěcovalo sluníčko. Některé stromy na zahradě nabraly překvapivé barvy.

Po kávě vypité v příjemném podzimním dopoledni jsme sbírali ořechy. Můj táta vzal dlouhou tyč a orážel ty, co ještě na stromech zbyly. Měli jsme hnědé prsty a táta říkal, že u své babičky taky mívali ořešák, kam museli chodit sbírat a ve škole je pak obviňovali, že kouřili. Sluníčko už teple hřálo a pod stromy jsem našla pár spadaných jablek.

Po obědě jsme začali připravovat záhony na zimu. Hlína voněla a ze skalky mizely odkvetlé kytky i plevel. Táta okopával rybíz, aby příští rok kvetl a měl hodně ovoce. Zahrada vypadala upravená, jako by se vážně chystala k spánku.

Po skončení zahradnických prací měli odnést travnici s trávou a větvičkami. U toho se handrkovali tak, že půlku cestou poztráceli a museli to mírně načučeně sbírat znovu.

Nabrala jsem si trochu rozkvetlých chryzantém, jablka a velkou dýni. Kuba objevil jeden sešit Rychlých šípů, který se na chalupě ocitl neznámo odkud, a Kačka se urazila, že si s ní cestou nebude povídat. (Druhý sešit už nalezen nebyl).

U převlékání z naprosto špinavého oblečení se zhruba pošesté za ten den servali a v tu chvíli zavolal můj muž, který trávil už třetí den na zavírání modelářské sezóny v Jeseníkách. Říkal, že je moc hezký den. Děti cestou k autu natrhly krabici s ořechy a výjimečně se nehádaly, kdo za to může. Musela jsem s ním souhlasit.