30.5.2024 | Svátek má Ferdinand


ČLOVĚČINY: Kouzelná květina (1)

28.8.2006 23:28

Takže bych se s ním chtěla za nás všechny rozloučit. Je to zvláštní, jak můžete pocítit přátelství a sympatie k člověku, kterého jste nikdy neviděli! Ale Tojefuk byl pro nás všechny konkrétním člověkem, znali jsme jeho zaujetí pro přírodu, věděli jsme o jeho lásce k vnukovi, s chutí jsme čekali na jeho vtípky. Komu budeme nyní s přátelskou zlomyslností adresovat cuketové recepty?

Takže Tojefuku, budeš nám tady moc chybět! Věřím, že tam, za Duhovým mostem, najdeš klid, mír, krásnou přírodu a dobrou společnost. Počítám, že nepřestaneš dávat pozor na milovaného Martínka, tak sem k nám občas také nakoukni. Musíš přece zkontrolovat, jestli dávám k Tvým příběhům ty správné fotky! Však jsme to kolikrát probírali a já slibuju, že se budu snažit to udělat správně. Ale když mi budeš koukat pod prsty, půjde mi to líp.

A co Rputina koťata, Lucčina zkouška a Lenčiny bylinky? A jak to vysvětlíš ostatním pánům na Zvířetníku, že je necháváš v menšině? A Růžičkovy ryby? Já vím, některá předvolání nejdou odmítnout...

Takže aspoň doufám, že už jsi ve světě, kde Tě nebolí přátelské oslovení, kde je slunce právě tolik, aby neoslňovalo, ale příjemně hřálo, kde je láska bez ostnů a bez výčitek. Zdravíme Tě Tojefuku a vzdáváme Ti čest. A já pevně věřím, že to víš!

Dagmar Ruščáková

Kouzelná květina (1)

Mám doma skleněnou kouli. Kdysi v ní bývala zlatá rybička, teď si do ní někdy dávám květinu, která se mi zalíbí. Květině dám trochu vody a ona se na mne dlouho pěkně usmívá.

Dnes jsem si koupila jenom jeden květ. Velký, ještě není úplně rozvitý, ale líbí se mi už teď. Květ jsem dala do koule, přidala i několik kamínků, aby se mu u mne líbilo, sedla jsem si a dívala se na něj. Květ se začal pomalu rozvinovat a když se rozvinul celý, šla jsem si k němu přivonět. Tojefuk 1

Voněl, ale jen tak úplně potichounku, jako by si nebyl jistý, jestli se už má rozvonět naplno nebo ještě nějakou chvíli počkat. Začal vonět o trošku víc a najednou ve skleněné kouli nebyl květ, ale nějaká mlha! V mlze se začaly, napřed nezřetelně, po chvíli stále zřetelněji, objevovat obrysy dvou postav - muže a dívky, pomalu jdou, něco si povídají, pořád nevím, kdo to je…Už vím, vždyť ta dívka jsem já! A už slyším, co si povídají a dokonce vidím, co si myslí! Ale kdo je ten muž? Pořád nemohu jeho tvář rozeznat, a proč všechno vidím zřetelně a jeho tvář ne? A kde to vlastně jsme?

Jedeme v autě, kolem je sníh, cesta vede do prudkého kopce, je zledovatělá, klouže to, jen ať nesjedeme s toho srázu..

Děvče se asi bojí, cesta samý led, na jedné straně sráz nahoru, na druhé sráz dolů, tam sletět, tak nás najdou možná na jaře! Ubrat plyn nemohu, už bychom se nerozjeli, na chatu je ještě daleko, musím to zvládnout! Ještě kousek - a už je to dobré! Kola stočit proti svahu, založit, vytahat batohy, psi už jsou venku a můžem jít!

To jsem si oddechla! Rozhlížím se - tady je opravdu hezky! Sice zima, že si raději honem zapínám svetr a bundu, ale kolem nás - tohle asi budou buky, ale proč jsou modré? Smrky a jedle zelené až dočerna, tohle by mohl být javor…

Je tu hezky, že? Tady máš batoh a pomalu půjdem! Ještě musíme kus pěšky! Psi už jsou dávno nahoře, už to tady znají!

Júúú to je kopec! Ještě že všechny těžší věci má v batohu on! Tak jdem, pravidelně dýchat, krok za krokem, snad na ten kopec vylezu a neudělám si ostudu hned na začátku!…..Hm, asi bych si měla rozepnout bundu!……a svetr taky, zima se nějak ztrácí! Už je i teplo! Kdy ten kopec skončí? Sláva, už jsme tady! Batoh dolů…

Kdepak, to není ona! My jdem ještě o kus dál!

On si snad dělá legraci! To nemůže být pravda! Já si sednu a počkám, až se vydýchám!

Měj rozum, nesedej si do sněhu! Podívej se, kam šli psi, vždyť už půjdem jen po rovině a jenom kousek!

Kousek, to povídal předtím taky! A zatím pořád lezu po zmrzlém kamení, sněhu a kusech ledu, nohy necítím a on že "ještě kousek"! To tedy jsem zvědavá!

Nekecal! Druhá chata je hned za skálou, na kterou se už chvíli dívám! A je větší, než první chata! A hezčí! Jak asi vypadá uvnitř? Uvidím, už odemyká! Brrrr, tady je zzzziiimaaaa! 

Je to pěkně vymrzlé, tři týdny mrzlo, jen praštělo, za těch pár dnů co mrzne jen tak trochu, se nemohla chata prohřát! Běž doleva, tam je kachlový sporák, já jdu zatopit a ty se zatím podívej, jak vypadají deky! A přestaň drkotat zubama, popraská ti sklovina!

Jemu se to řekne, přestaň drkotat! Copak to jde přestat? Zima jaká není snad ani na severním pólu a on si řekne "přestaň"! Ani náhodou! Kde jsou ty deky? Aha, tak první čtyři, šup na palandu, zamotám se a počkám, až zatopí!

Tys vlezla do dek v bundě a kalhotách? Ještě že sis zula boty!

Vlezla, a taky tady tak zůstanu, dokud nebude teplo!

Tak tam zůstaň, ale PŘESTAŇ drčet zubama!

Opravdu mi nejde nedrčet, musíš to nějak vydržet! Raději zatop!

To bych rád věděl, co by dělala, kdyby mrzlo doopravdy! Ta by snad s těmi dekami vlezla na kamna! Tak honem, nějaké noviny - kdo se sem táhnul s Bleskem? Ale co, na zatopení se hodí!

Podívej se, Dívka Blesku! A vůbec se neklepe! Zato ty vibruješ, že opadávají rampouchy!

To asi bude tím, že jsem obyčejné děvče a ne Dívka Blesku! Nekoukej po obrázkách a konečně ZATOP! Co to tam děláš, dvířka jsou snad dole, ne?

Vidělas někdy zmrzlý komín? Teď zatopit, tak se buď udusíme nebo utečeme na mráz! Dívkou Blesku ohřeju komín a pak už to bude lepší!

Lepší, co tím myslí? V kamnech sice praská, ale že by bylo teplo? Vždyť mi pořád jde pára od pusy!

Vydrž, napřed ohřejeme kamna a hned potom chatu!

Kamna! Chatu! MNĚ je zima!

Já tedy zkusím vydržet, ale kdyby to šlo trošičku rychleji!

Dobře, tak já budu topit třískami, ty hřejí rychleji!

Někde by tady měl být plynový vařič, udělám trochu čaje, ať ještě nechytí zápal plic, to by moc pěkné vzpomínky neměla! Á, tady je! Proč dali vařič do sklepa? To je jedno, hlavně, že je v bombě plyn!

Ty máš vařič?

Jistě, vařit čaj na plotně - to bys drčela zubama ještě za hodinu!

To tedy byl ode mne nápad! Na chatu! V zimě! Nikdy víc! Tady bude teplo asi až v létě, a kdoví, jestli!

Kam jdeš s tou lopatou?

Pro vodu.

PRO VODU? S LOPATOU? A kam?

Do studánky, ne? A lopatou si odhážu sníh, abych se dostal k vodě. Pojď se taky projít, je to jen kousek!

Nejdu! Dám pozor na kamna a počkám se psama tady!

Jak myslíš! Ale kamna neutečou, zato psi už jsou v prachu! Vlez si s těmi dekami na lavici ke kamnům, je tam trochu tepleji, vrátím se za chvilku!

A jsou pryč! Že by u kamen bylo tepleji? KDE BY SE VZALO TEPLO! PLOTNA HŘEJE, ALE KAMNA JSOU STUDENÁ! A honem zpátky na palandu!

Tak co, přežilas? Proč nejsi u kamen?

Protože u těch tvých kamen je větší zima, než tady! Nemůžeš se snažit trochu víc?

Tak to jsem si tedy naběhl! Tak zmrzlé děvče jsem ještě neviděl! Představoval jsem si, že posedíme, povykládáme si, a ona si zaleze pod deky a drčí zubama! Když jí dám na zahřátí panáka, tak ho vybryndá, jak se klepe! Když jí zkusím panáka nalít do pusy, tak nejspíš ukousne štamprli! Tak jí dám hrnek s čajem, ohřeje si ruce a snad přestane vibrovat! A budu moci udělat něco k jídlu!

Vezmi si čaj, to tě zahřeje! Uvařím něco k jídlu, snad se dokážeš najíst a nevyrazit si lžící zuby!

To je pacholek! On má ze mne ještě legraci! Ale, tady už je opravdu teplo! Že bych vylezla z těch dek? Nevylezu! Ať má špatné svědomí! Takhle mne nechat vymrznout a ještě si ze mne utahovat! Že prý si vyrazím zuby! Tůhle! Takovou radost mu neudělám!

Co to vaříš, že to tak voní?

Nic moc, brambory jsem donesl už uvařené, tak jen cibulku, kus salámu a bude!

Hm, a já jsem se těšila na nějakou horskou specialitu! Ale moc pěkně to voní, že bych přece jen vylezla? Nevylezu! On už to dává na talíře! A voní to! Ne, nevylezu!

Tak si pojď vzít! Nebo chceš jídlo do postele? Tak na a jez! Chceš chleba?

Hm, je to dobrý! A hřeje to! Jak poznal, že už mám hlad? Že by přece jen nebyl takový pacholek, jak jsem si myslela? No, počkám a uvidím!

Pojď si chvilku povídat!

O čem?

Jen tak, však nás něco napadne! Vylez z postele, pojď si sednout ke stolu a řekni, o čem si chceš povídat!

Nevylezu! Vždyť už tady je zase zima! Povídat si můžeme, ale já zůstanu tady!

Tak dobře! Zůstaň kde jsi, já budu ještě chvíli topit. To víš, tady bude teplo až zítra a to už budeme doma!

To nám ten večer pěkně utekl! Tak se zamotej do dek a dobrou noc!

A kde budeš spát ty?

No přece na protější palandě, přece nepůjdu spát do mrazu! Já jdu na chvíli ven, ty se převleč do toho, co máš na spaní a zalez zpátky!

A nezmrznu?

Neboj, já tě už zahřeju!

JE to pacholek! Jak mě asi chce zahřívat! Jen ať to zkusí! A bude zírat, jak mu zahřívání vyženu z hlavy! Tojefuk 2

Jsi zakrytá? Tak já zhasnu a dobrou noc!

Dobrou!

Tady je ale tma! ON PO MNĚ ŠÁTRÁ! Jen se mne dotkni a uvidíš! Co to ke mně leze? Tohle asi bude klidná noc!

Tak, holka! Ty zůstaneš děvčeti pod kolenama a budeš je pěkně hřát! Tebe dám děvčeti do klína a ne abys celou noc coural tam a zpátky, jak máš ve zvyku! Lehni a zůstaň!

No, snad jí už zima nebude, ti dva hřejí jako cihličky!

A ty pséko pojď ke mně, my už to do rána nějak vydržíme!

Tady je světlo! Že by už bylo ráno? Už asi jo! Tady svítí slunko vodorovně? To je zajímavé! Kde jsou psi? A kde je on? Co je to na stole za papírek? Zkusím vystrčit ruku z dek a podívám se. To je divné, tady je teplo! Hm, snídani máš v troubě, čaj taky, jestli chceš kafe, přistrč konvici na plotnu, bude hned vařit! Kdy ten chlap vlastně vstával? Ale co, hlad mám, tak se půjdu najíst. Honem se převléci, než se vrátí. Kde asi můžou všichni být, nikde ani noha, podívám se okolo chaty. Jé, kadibudka, a zrovna se hodí! A když nezavřu dveře, není sem vidět a ten krásný rozhled, že by támhle bylo Polsko? PES! Honem dveře!

To jsi ty?

Jo, kohos čekala? Přijď pak do chaty!

Tak dobré ráno! Jak ses vyspala?

Pěkně, a děkuju za psy, moc hezky hřáli! A umíš pěkně povídat!

Psi - vyzkoušeno! A povídat? Vždyť jsem ti stačil jenom říct, ať se kvůli psům moc nevrtíš, otočila ses ke mně a už jsi spala jak ti broučci! Povídat si můžem až dneska cestou.

Cestou kam?

Přece nebudem sedět do večera v chatě, když je tak hezky! Sbalíme věci, půjdem horním šoulákem na přelom, dolním šoulákem k autu a to už bude tak zrovna čas jet domů!

Horním - dolním , jak je to daleko?

Horním osm, dolním sedm kilometrů.

Víš určitě, že si ze mne neděláš legraci? Vždyť si na tom ledu zlámem nohy!

Neboj, nezlámem! Tam led není, jen sníh! A skoro po rovině! Ani si nevšimneš, že už jsme u auta!

Tak jo, jdem balit.

Třináct kilometrů! Ještě že jsem si v noci tak pěkně odpočala! Tohle kdyby mně řekl včera, tak bych asi neusnula!

Připravena? Tady máš dalekohled, ať se nepřetahujeme o jeden a nezapínej si bundu, zpotíš se!

Povídal jsi, že je to po rovině, tak se snad nezpotím, když mrzne!

Mrzne, vždyť není ani deset pod nulou! Tady mrzne až od patnácti výš! Po rovině, jistě, a taky z kopce, ale napřed musíme na horní šoulák vyjít! A neboj, včera jsi ten kopec na chatu zvládla moc hezky a teď je to jen o kousek dál!

Já z těch jeho kousků asi dostanu psotník! Tuhle kousek, támhle kousek, to má rezervní nohy nebo jak to dělá? A chválí mne nebo si ze mne utahuje? Pořád se usmívá a já nepoznám, jestli mile nebo škodolibě! Hroznej chlap!

Nekoukej tak nevěřícně! Půjdu první, šlapej do mých stop! Některé kameny jsou volné, ať sebou nepraštíš! Když budeš něco chtít, drcni mne do zad, ale nemluv! Povídat si můžem, až se zastavíme! Když se zastavím, zastav taky, nejspíš vidím nějakou zvěř! Hlavně nemluv, včas se dovíš, o co jde!

To stoupání opravdu není tak hrozný! Ten chodník je snad dlážděný, velké kameny na kraji, proč pořád tak kličkuje? Vždyť dělá dvakrát tolik kroků, než by musel! Nevidí mne, tak půjdu rovně! Jůůů!

Povídám ti, šlapej do mých stop! Tohle není legrace! Podívej se dolů, kam poletíš! Když si jenom zlámeš nohy, tak to bude legrace, dostat tě dolů! Vím, o čem mluvím, tak se nezkoušej přizabít!

Asi opravdu bude líp ho poslechnout! Že on musí pořád mít pravdu! Kdo to s ním má vydržet, s chlapem příšerným!

Tak aspoň dělej kratší kroky, zatím je to na uklouznutí!

A je po rovince! Zas kopec jako na střechu! A on ani nezpomalí!

Nezpomaluj, nerozhýbeš se! Támhle na tu rovinku co vidíš kousek před náma a bude to dobrý!

Rovinka! Kousek! Zase kousek! Já ho snad kopnu!

Zas měl pravdu! Byl to kousek…ty kousky snad jsou nakažlivý! A je tady rovinka!

Tak už jen pár kroků na ten plácek a sednem si. Na batoh! Chceš kafe?

Kde vezmeš kafe?

V termosce, ne?

Kdes vzal termosku?

V batohu přece! A jestli ti už došly otázky, tak si vezmi to kafe!

Hm, on snad na mne myslel už po ránu! Neviděla jsem ho něco chystat a všecko má nachystaný, že by to přece jenom nebyl tak hrozně příšerný chlap?

Tak dobrý? Fajn, půjdem pomalu dál. A dávej pozor, tady už můžem něco potkat!

Co to tady zpívá?

Podle toho, co zrovna slyšíš! Tiché sykání, to budou červenky nebo sýkorky, hlasité melodické - zrovna teď - to jsou ořešníci, ti s námi půjdou celou cestu, ten zvuk jako po sodovce dělají krkavci, táhlá flétna je černý datel - támhle letí, ten houpavý let, to je on. Tojefuk 3

Ořešníci, to jsou ti kropenatí? A proč půjdou s námi?

Jo, kropenatí! A jsou zvědaví, co tady děláme a kam jdem a co budeme dělat, skoro jako ty!

Nezlob mně, vždyť jsi povídal, kolik je tady zajímavých věcí a že se mám zeptat a teď ti to vadí!

To byla jen legrace, už dám pokoj! Klidně se ptej, ale šeptem, ať tě slyším jenom já, ano?

Ptát se, jo, ale jak se mám zeptat, proč je okolo taková krása? Jak se mám zeptat, proč jsou krásné modré buky na sněhu, s tou zajímavou kresbou u větví, proč tu kresbu jiné stromy nemají, proč tak hezky působí tmavé smrky mezi bukama, kameny, některé celé pod sněhem, některé vykukují? Radši budu mlčet a dívat se, on taky se jen dívá a asi o něčem přemýšlí. Nebudu ho rušit, krásy kolem je tolik, že stejně nevím, kam se podívat dřív! Drc! To jsem to vyvedla! Přemýšlím, on se zastavil a já mu vlítla do zad!

Promiň!

Mlč a koukej! Vlevo dole, v té bukové mlazině, se něco hýbe! Pomaličku si připrav dalekohled, otři okuláry, mohla by to být vysoká!

Já nic nevidím!

Počkej, až vyjdou! Hýbou se tam jen vršky! A mlč, kruci

Co tam kde vidí? Roští jako každý jiný! Kde se má co hýbat, vždyť je všude úplný klid? Támhle! To je strašný, já se snad rozbrečím! Zas měl pravdu!

Teď se ani nehni! Za chvilku vyjdou ven! Ti první jsou malí, silnější jdou vzadu, ať si je nezradíš!

Si je nezradím?

Jo, sobě! Já už jsem je párkrát viděl! Mlč a nehýbej se! Nejsme vůbec krytí, uviděli by nás!

To je krása! Slunko je barví do zlatohněda a špičky parohů u těch větších jen září - jak se ta barva může jmenovat? A jak pomalu a klidně si jdou do kopce a nekloužou po kamenech, jak to dělají? Ti jsou blízko! A ani se nezastaví! To je škoda, už zacházejí za stromy…

A honem povídej! Proč šel malý první a proč ne poslední a jak se říká té barvě

Dobře! Ale sedni si, musíš mít nohy celý ztuhlý! Teď ti povím o jelenech a půjdem, laně bychom mohli potkat níž, na zpáteční cestě, mají tam lepší pastvu!

Jak ví, že mám ztvrdlý nohy? Jak jenom ví, že se mně klouby jen klepou? Že by to přece jen byl strašnej chlap? Ale povídá hezky. Už máme zase jít? Tak jdem.

Jsou tam laně! Ale leží! A kolouši tam taky jsou!

Dobře, že sis jich všimla! Ty se určitě naučíš vidět! Tak pojď, opatrně zmizíme, ať mají klid. O nich ti povím v autě. Je támhle za rohem, už je to jen kousek. Čemu se tak chechtáš?

Těm tvým věčným kouskům, ty mne s nima zničíš!

Nezničím, vždyť vypadáš skoro odpočatě! Lez do auta, pojedem!

Opravdu nejsem unavená! Jak to zase ví? Jen co dopovídá o těch laních, pak si na chvilku stejně zdřímnu!

To už jsem doma? Já snad zaspala celou cestu!

Já mám hodnou maminku, i oteplovačky mně přinesla, asi z čistírny!

Tojefuk



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !