15.6.2024 | Svátek má Vít


ČLOVĚČINY: Jeden den...

16.12.2008

5:22 - "Jó, jó, už je to tak, zase do práce - nenaděláš nic. Tak VSTÁVEJ...!"

Teda, kdo vybral tenhle zvuk pro budík na mobilu? No jo, já. Vždyť vím. Ještě můžu chvilku, malou chviličku...

5:41 - "Jó, jó, už je to tak, zase do práce..."

Sakryš, vždyť už lezu! Achich, takhle po ránu. Ona je ještě tma. Od okna jde docela chládek, jestlipak nemrzlo? Copak asi dneska bude? Jejda, dnes se řítím na záskok na poradnu pro diabetiky! Tak je to jasné - dnes budu celá umluvená! Božínku, já jsem po ránu jako zpomalený film. Kdybych byla ráno rychlejší, mohla bych si dýl poležet. Kde mám ty silonky? Hořčičková - orchideje

6:30 - Ahoj, babi, já letím. Nevím, kdy se vrátím, ale večer mám zkoušku. V Železném Brodě, od 6. Asi do 8, nejpozději v půl deváté budu doma. Aha, noty si vezmu raději s sebou.

Mám všechno? Klíče od domu, klíče z nemocnice, klíče od auta, noty, nějakou tu úředničinu, co jsem si nesla domů na dodělání - uf, nic jsem nezapomněla. Ahoj, Míšo! Kde ses v noci toulal, že vypadáš jako mokrá utěrka? Neee! Jestli mi rozdrbeš silonky, tak si mě nepřej! Hele, tkaničku potřebuju já, hraj si s něčím jiným. Máš tady dost svých hraček. No to víš, že tě podrbu (i když budu vypadat jako čuně).

6:40 - Světla svítí, stěrače stírají... Hele, kam se řítíš, šílenče! Jsi v obci a ne na autodromu! Nerozčiluj se! V lepším případě ho u nás dneska neuvidíš.

6:55 - Dobré ráno! Moniko, pokud mě bude dneska někdo shánět, jsem na DIA za sestřičku Romanu. Dovolená je hezká věc, pokud se povede a pokud ji nemá někdo jiný... A čekárna už je plná. Dobré ráno! Jen se doběhnu převléknout a hned se na to vrhneme! Páni, vás se tu dnes sešlo! Romana snad naobjednala plný autobus diabetiků.

7:00 - Za deset minut začneme s odběry. Nachystejte si zkumavky s močí a průkazky. A ne že sem půjdete v botách! Na recepci mají za 5 korun návleky. Venku je blátivo, to by tu bylo za chvíli jako v chlívku. Tak, honem dám vařit vodu, bez kávy bych nepřežila. Sestřička vedle má v čekárně taky nabito, jen se letmo pozdravíme, půjdu k ní najít nějakou kartu společného pacienta, která mi na kupičce chybí.

7:10 - Už se řítím otevřít. Přichází laborant, nese si košíček, v něm stojan se zkumavkami, pipety, kopíčka. Na chodbě se řadí pacienti. Ranní rutina. Během patnácti minut máme odebráno, zapsána jména i rodná čísla. Další várku za čtvrt hodiny - to přijedou sanitky a došourají se opozdilci.

7:27 - To je hodin! Běžím na hlášení, kdyby se něco dělo, jsem tu nejpozději za čtvrt hodiny - hlásím sestře z vedlejší interní ambulance a pádím k výtahu.

7:30 - Dobré ráno, pane primáři. Tak co se dělo ve službě? Kolik že bylo příjmů? A na dnešek jsou další dva pacienti objednaní. A kdovíkolik jich přijde pro náhlé zhoršení. Tohle počasí kardiakům ani astmatikům neprospívá, tlak zlobí, takže nějaká ta mozková příhoda se může taky vyvrbit. Proboha, kam ty lidi budeme skládat? Přistýlku? Kam ji já nešťastná... Samozřejmě, hned po hlášení to zařídím, pane primáři. To bude na oddělení radosti. Už takhle není na tom pokoji moc prostoru, už teď se tam já sama těžko vejdu. No, nedá se nic dělat. Snad to nebude na dlouho. Hm, akutní vyšetření, plánovaná vyšetření, to si zařídí staniční sestra.

Co nefunguje? Ano, dojdu se na to podívat. A je to tady. Tiskárny se v některých rukách mění z užitečného přístroje na nebezpečnou zbraň. Většinou jde jen o prkotinu, kterou vyřeším sama. Jen chci připomenout, že zítra nepůjde od 13,00 dvě hodiny elektřina. Na ambulancích jsme pacienty přeobjednali, nebudou fungovat počítače. Na náhradní zdroj jede JIP a OCHRIP, výtahy a na odděleních označené zásuvky. My na ní máme připojený defibrilátor. Naštěstí to z ČEZu oznámili včas dopředu, mají poruchu na vysokém napětí, proud nepůjde skoro nikde, v obchodech nebudou fungovat pokladny, takže asi taky zavřou.

7:45 - Jsem zase tady, Alice! Je tu někdo nový na odběr? Dobrý den, pojďte si dál, hned si do vás bodneme. Jen si zavolám, než se přichystáte: Zřízenci? Chlapi, potřebuju snést z podkroví postel na pokoj 22. Jako vždy - co nejdřív, díky moc. Já bych chtěla, opravdu moc, zažít den bez mimořádné události. Aspoň jeden jediný.

8:00 - Alice, máme odebráno, čekám na výsledky, zatím odběhnu kouknout na porouchanou tiskárnu na oddělení. Je paráda, že mám na ambulanci spolehlivé sestry, které vyřeší většinu situací i na sousedním pracovišti.

8:10 - Dobrý den. Tak co s tou kráskou je? Kabely jste kontrolovali? Zrestartovali jste počítače? (Co se tak hloupě ptáš? Základní postup, který už každý zná.) Hm. Někdo si tu hrál a nastavil nějakou jinou tiskárnu jako výchozí. A stačí klik, klik a je po problému. Naštěstí. Ještě pro jistotu vyjedu stránku s rentgenovým nálezem, že to jako funguje a můžu se řítit zpátky.

8:20 - Jsem zase tady, Alice. A teď si srknu toho kafe. Pojeďte první dál, paní D., zatím si vás postupně zvážím a změřím tlak, aby nám to potom tak dlouho netrvalo. Vím, že jste tu byl ráno první vy, ale přednost mají ti, které dovezla sanitka. Vidíte, že paní D. nechodí. Pokud si vše připravím dopředu, nezdrží vás ta trocha ohleduplnosti víc než deset minut. To za ten dobrý pocit snad stojí, ne? A mimochodem, v recepci si zakupte lísteček za 30 korun poplatku. Vy nemusíte, vám tam dojdu, paní D., jen mi dejte těch třicet korun. Na tohle si nezvyknu. Minulý týden dohnalo Alici skoro k slzám, když jí vynadal pacient, že on přišel dřív, než ta paní, kterou teď vezou dovnitř. Paní přivezla záchranka ve vážném stavu, ale pán měl pocit, že předbíhá. Navíc se ukázalo, že pán ani není objednaný, ale nechtělo se mu čekat u praktického lékaře, tak přišel k nám. Pro takovéto lidi nám na dveřích přibyla tabulka o tom, že pacienty RZP, RLP a v ohrožení života ošetřujeme přednostně.

8:45 - Díky za donášku, Pavle. Laborant mi donesl výsledky ranních odběrů. Honem je zapíšu do připravených karet, diabetikům do průkazů a můžu volat na oddělení paní doktorce, že je ambulance připravená. Snad už bude mít po vizitě.

9:00 - 11:45

Jednotliví diabetici proudí přes mou místnost k lékařce a zase zpátky. Všechny zvážím, změřím jim tlak, vrazím jim jejich kartu do ruky a při čekání, než se z ordinace vykutálí předchozí pacient, vyslechnu kousek jejich života. Jak se jim vdávala dcera "...tak se teď bojím, jak dopadla krev - já si trochu zamlsala.", kdo rekonstruuje domek a kde sehnal levný materiál a šikovného řemeslníka "...nejdřív tam byl takovej vykuk, sestřičko, polovina cementu zmizela Bůh ví kde a beton se jen sypal, jak byl šizenej!", jak je trápí, že jejich podnik snižuje stavy zaměstnanců a "co budu, sestřičko, v mejch letech dělat, když mě vyhodí? Na léky doplácím měsíčně tři stovky. To je asi přestanu užívat." A já si připadám jako dutá vrba na břehu rybníka. Plní mě ty střípky cizích životů a vysávají ze mě sílu.

A já mluvím a mluvím a přesvědčuji a vysvětluji a přitom jim vyplním žádanky, orazítkuji jim zprávu, objednám je na příští kontrolu, založím kartu a mezitím si připadám jako v telefonní ústředně. Zapisuji si požadavky na předpis léků, které později vytisknu a předložím lékařce k podpisu. Některé léky může předepsat pouze odborný lékař, mezi kontrolami si musí nechat pacienti předepsat léky u nás. Recepty jim buď pošleme k praktickému lékaři, nebo si je vyzvednou v recepci. Podle toho, jak daleko to k nám mají. Naše spádová oblast je rozlehlá a na některá místa mnoho spojů nejezdí. No co chceme - hory a chaloupky na nich rozseté.

11:45 - Tak to máme z nejhoršího za sebou, paní doktorko! Na odpoledne tu mám jen čtyři lidi, prvního ve čtvrt na dvě po rentgenové vizitě, teď musíte na oddělení psát propouštěcí zprávy. Já zatím pohlídám ambulanci Alici, než si dojde na oběd. Vedle má sestřička na starost lékaře dva - kardiologa a internistu. V čekárně sedí ještě dva lidé, ale každý k jinému lékaři, oba jsou na 12. hodinu. Natočím vám zatím EKG, odložte si košili v kabince a pojďte dovnitř. Položte se na lehátko, trochu vás umáčím na hrudníku. A je to hotovo. Tady máte ubrousek na utření, můžete se obléknout a počkat ještě chvilku v čekárně. A teď vy. Doufám, že se mi dnes vyhne obvyklá praxe - většinou ve chvíli, kdy jen "stojím na hlídce" přijedou rychlíci a s nimi nějaká komplikace.

12:10 - 13:15

Kdo vyslovil slova o tom, že je práce na ambulanci za odměnu? Samozřejmě primář, já jen doufám, že to nemyslel vážně. Prostřídám se s Alicí na obědě, než dorazí první odpolední pacient, založím zbylé karty, výsledky, které dorazily z laboratoří krajské nemocnice.

13:15 - Dobré odpoledne. Pojďte dál, já si vás zatím nachystám, změřím, zvážím, zapíšu. Paní doktorka je ještě na rentgenové vizitě, ale každou chvíli tady bude.

Snad stihnu dotisknout ty recepty, které si dopoledne telefonicky naobjednali naši pacienti. Doktorka je podepíše, rozstrkám je do obálek a něco do pošty, něco na recepci.

14:30 - Tak to máme zdárně za sebou, paní doktorko. Jedete večer na seminář? Já budu pořádat jeden pro sestry za týden. Když už se pořádá něco blíž, tak se to většinou nehodí pro všechny, takže musí nastoupit vlastní zdroje. Tak ať vás tam neumoří. Já to tu musím ještě hodit do pucu a nachystat karty na zítra. Tedy jen - poběhám to tu s desinfekcí, otřu každý povrch, zkontroluju exspiraci léků v příruční lékárně a inzulínů v lednici, zapíšu teplotu v místnosti a v lednici na léky do sešitu k tomu určenému, doplním žádanky, zkumavky, čtverečky, zavřu barel na nebezpečný odpad, označím datem a názvem ambulance, na ráno nachystám nový. Vypnu doktorce počítač, nachystám karty na další den, připravím odběrový stolek na ráno, zavřu okno, zaliju květinu, vypnu i počítač u sestry a HOTOVO. Tedy aspoň tady.

15:00 - Hezký zbytek dne! Loučím se se sestrou Alicí a zavírám za sebou dveře ambulance.

Stavím se na oddělení, kafe si vypiju na sesterně a vyslechnu, co se dneska semlelo, kdo byl přijat na lůžko, koho jsme propustili, čí dítě má ve škole problémy, jak vypadá čerstvě se hlásící puberta u dcery mé staniční sestry... Vyjedu do podkroví, kde jsou šatny a kanceláře, konečně zapnu počítač, přelétnu mailovou poštu na služebním i na soukromém účtu. Zatracená práce! V poště na mě číhá úkol od ředitele. Termín - do zítra... Takže dnes opravdu včasný odchod nehrozí.

Trčím nad nějakou úžasnou tabulkou z krajského úřadu, která se týká bojových otravných látek (!) a naší schopnosti léčit pacienty jimi zasažené. Vzhledem k tomu, že si nejdřív musím na internetu najít, co to vlastně po mě chtějí a jaká antidota lze použít, doufám, že bojové otravné látky typu sarin a spol. nikdy ani koutkem oka nezahlédnu! Obcházím všechna oddělení a počítám balení léků, které lze použít, vracím se do kanceláře a vyplňuji tabulku. Ještě odeslat na ředitelovu adresu, aby on ráno předal na krajský úřad. Já snad blbě vidím! To už je půl páté?

16,30 - 17,00

Nemám pocit, že bych se příliš nudila, práci si nevymýšlím, ale občas je nutná kontrola. Před půl hodinou jsem běhala po nemocnici a hledala v lékárnách krabičky léků do tabulky. Teď si to kolečko oběhnu ještě jednou, abych se ujistila, že soukolí funguje i bez přímého dohledu. Netvářím se jako kontrola, ale musím mít oči skoro všude. Je to i vhodná chvíle, kdy můžu se sestrami na odděleních mluvit. A poslouchat to, co říkají i beze slov.

17,00 - Nashledanou, Zlatko! V recepci už je dávno další směna. Mizím rychlostí blesku, mám seznam na nákup a potom už rovnou na zkoušku zpívání.

18,00 - Dome Efratov, doooomeee Efraaatooov... To máme nádherný souzvuk! Muzika aktivně provozovaná je nejlepší mozkový čistič (aspoň pro mě). Proto zjara nacvičujeme v mém "sídelním" městě na jarní koncert upravené lidovky a současně ve 20 km vzdáleném Železném Brodě s tamějším "filharmonickým sdružením" na pouť v kostelíku "Na Poušti" nějakou pěknou mši, na podzim v obou místech vánoční program - tentokrát v církevní slovanštině. Věrka nás dře z kůže - tedy spíš z hlasivek, ale dvě hodiny intenzivního zpěvu nakonec způsobí, že udržíme tón i bez asistence hudebních nástrojů. A to i v této skladbě pro sólový bas a smíšený sbor, která zní tak skvěle!

20,45 - Jsem doma, babi! Jaký jsi měla den? Vybalit nákup, ohřát si něco k jídlu nebo popadnout krajíc a něčím ho namazat, uvařit čaj - nejraději s mlékem, sednout k bábrlince a nacpat se, protože mám hlad jako vlk.Nejhorší je, že se mi teď klíží oči. Poslouchám, opravdu, ale občas zní bábinčin hlas trochu zdáli. Do toho v televizi v jejím pokoji, kam jsem zaplula, hraje nějaký "duchaplný" seriál, které babča zbožňuje (Já koukám na ty pěkné lidi a domy, jak mají zařízené...).

Ve chvíli, kdy vyslechnu příběh jejího dne a na dotaz odvětím, že to dnes docela šlo, potvrdím, že zítra dorazím domů dřív (pokud se něco díky výpadku elektřiny nezvrtne), že se podívám na ten vysavač, který asi potřebuje vyměnit filtry, že pověsím ten nový obrázek, že by se měla vymalovat chodba (já vím, odkládám to už půl roku, protože se mi do toho nechce a při troše štěstí to do jara opět odložím :)).

Slíbím hory s horákama, doly s dolákama jak o předvolební kampani a zmizím do koupelny a následně do svého kutlochu. Do přehrávače vložím po pečlivé úvaze a dle momentálního duševního stavu nějakého Bacha, Rachmaninova, Čajkovského, Vivaldiho či kombinaci všech, nasadím sluchátka a provedu očistnou lázeň duše. V takové chvíli obdivuju kolegyně - matky a manželky. A vůbec se nedivím, že se tolik z nich po mateřské do směnného provozu v nemocnicích nevrací a hledá práci na obvodech, u zubařů nebo úplně mimo obor.

22,00 - 0,15 - To je čas, který mám pro sebe a své malé radosti. Vezmu knihu nebo ruční práci (mám rozvyšívané 2 ubrusy a jedno povlečení), hledám na netu nějaké noty, přepisuju do počítadla nějaké písničky z Krčkova báječného Českého zpěvníku, dočítám články a diskuse na jakémsi Zvířetíku, vyhlížím plchy a plším s nimi, nakonec zalézám do peří a usínám.

Zuzka



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !