Jaro je tady. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, kytičky voní. Všechno kolem raší a kvete, lesy otevírají svoji tichou náruč na uvítanou, potůčky, až dosud svázané ledem, se znovu rozeběhly krajinou a zurčí všem na pozdrav.

Pampelišky září na zeleném baldachýnu trávy jako malá sluníčka a lákají čmeláky, kteří vyrazili na první jarní pastvu. Opodál vystrkují bílé čumáčky sněženky a všechno kolem se nadechuje v předzvěsti výbuchu barev a vůní.

Víly si nesměle začínají zkoušet své jarní tanečky a dryády dávají stromům svou sílu, aby ty mohly co nejdříve vyhnat nové výhonky a načerpat v poslední době tak vzácný životodárný sluneční svit. I vodník se vynořil zpod jezu, usedl na svoji oblíbenou vrbu, zapálil fajfčičku a potěšeně sledoval ten překotný růst kolem sebe.

I zvířata se najednou začínají chovat jinak - jako by se nadýchala něčeho omamného. Zapomínají na opatrnost a vydávají se hledat svoji družku či druha. Slepá a hluchá ke všemu, kromě lásky, naplňují základní přikázání: zachování rodu. Králík se svojí družkou se k sobě tulí uprostřed louky a úplně ignorují svého odvěkého nepřítele - lišku, která si jich také nevšímá, neboť i ona propadla tomu bláznivému šílenství, které se rozprostírá všude kolem ní.

I dívky shodily zimní bundy a krátkými sukénkami přitahují pohledy mužů a rozpustilým chichotáním odrazují ty, které ještě před chvílí přivábily pohybem dlouhých řas. Stávají se světlem, kolem kterého krouží muži, jako noční můry, touhou přitahováni ke světlu a rozumem udržováni v bezpečné vzdálenosti před smrtícím plamenem.

Jen v chladném přítmí hospody, rušeném jen zlatými pablesky půllitrů, jako by se jaro někam vytratilo. Monotónní zvuk větráku, pokřikování fanoušků, sledujících v televizi svůj oblíbený klub, tichý hovor hostů, to vše je stejné, jako celý rok. A pak vrchní postaví na stůl sklenici pěnivého moku a ty víš - jaro je tady! Ať je venku kterékoliv roční období, tady je jaro vždycky!!!

Jaro a pivo budiž pochváleno!

(Foto: red.)