O prolomení klučičího monopolu se postarali náš syn Martin se svojí ženou Editou. Je sice pravda, že jim ta holka vyšla až na druhý pokus, prvně měli kluka a na to že to byl pokus první se jim podařil docela slušně. 

Fynn, jak se tento skoro tříletý klučina jmenuje, dovede svými nezbednostmi a nevím po kom zděděným šarmem zaujmout nejen členy rodiny ale i naprosto cizí lidi. Že je docela chytrý a šikovný, to chápu, jeho tatínek je taky. Jak by ne když je doktor a navíc takový praktický, který umí všecko spravit, postavit a udělat, tedy žádnej študovanej blbej, jak říká náš kamarád Evža. Hezký bude po mamince. Modrooký blonďáček. 

Mladí se dali původně slyšet, že jim na starosti bude jeden potomek stačit. Na naše poznámky, že jedináček není to pravé ořechové nic nedávali. Ale pak, před půldruhým rokem, se octli celá rodinka u našich kamarádů v Brně, kde si vzala Martina do parády naše kamarádka Blanka, bývalá učitelka, teď už v penzi, a promluvila mu do duše, jak to jenom ona umí. A tak se stalo, že při jednom potomku nezůstali a rozmnožili se podruhé.

Po celou dobu těhotenství probíhalo vše normálně a bez zádrhelů. Rodiče se vědomě rozhodli, že dopředu nechtějí vědět pohlaví potomka a tak to bylo překvapení pro všechny zúčastněné.

A tak roku 2007, čtrnáctého dne v měsíci květnu, osm minut po poledni spatřila světlo světa malá princeznička Janinka - Emilka, modrooká blondýnka. Ihned po vytažení na světlo Boží vážila 2 985g, a měřila 48.5 cm. Na holčičku to je dost. Jako její starší bráška přišla na svět "císařem", a tak byla pěkňoučká hned od počátku. Vylíhla se s náležitou chutí k jídlu, okamžitě se silně přisála. Sice napoprvé na nesprávné místo, kde způsobila mamince svůj první "cucflek", ale pak byla správně navedena ke krmivové základně, kde teď tráví většinu svého času, pokud ovšem nespinká.

Snacha Edita byla ta co vybírala jméno a Martin jen přikyvoval. Překvapila nás jak tou Janou, tak tou Emílií. Je to Australanka, ale dnes se dala slyšet, když jsem jí volal do nemocnice, že přece nemohla zanedbat Janino slovanské dědictví. Jana se tu sice vyslovuje Jána, s důrazem a dlouhým prvním á, ale moc obvyklé dívčí jméno to v Klokánii není ani náhodou. To "middle name", tedy prostřední jméno má po moravské babičce.

Tak teď už nám nezbývá než jen doufat, že vše bude pokračovat tak jako doposud, bez zádrhelů, a princeznička Janička poroste k radosti všem kolem ní. Aspoň to tak jí a jejím rodičům všichni přejeme.

PS: Všem vám "Zvířetníkům" co jste nám popřáli k novému přírůstku ze srdce děkujeme. Veškerá přání byla okamžitě přeposlána pyšným rodičům. Martin, i když je rodilý Australan, česky umí a tak to Editě přeloží.