Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ČLOVĚČINY: Jak se Zvířetníci sešli na louce
Také se konaly různé vycházky se psy a návštěvy zahradních restaurací, kdy má páník či panička dobrý pocit, že svého kamaráda vyvedl na čerstvý vzduch, zatímco on sám nikterak nestrádá. Uskutečnilo se několik exkurzí do Dráčkova a taky výlet trpaslíčků do ZOO. Ale při nejlepší vůli se nepodařilo shromáždit na místě M a v hodinu H více než pět Z, no dobře, možná že deset? Ale víc ne!
A všichni že by bylo dobré se sejít a vidět se, a tak se o tom mluvilo pomalu pořád, ale jen jedna z nás byla taková, že si řekla, a tak jo, tak se sejdeme. Ale ne jen tak zbůhdarma, ještě se udělá program pro pejsky, aby to všechno bylo zajímavější. A jak ta naše Bláža řekla, tak i udělala! Pro mě je to teda doteď nepochopitelné, že to mohla zvládnout a jak to všechno měla vymyšlené a zařízené! Že třeba hygiena se musí informovat! To by mě ve snu nenapadlo, na rodinných srazech se nás taky občas sejde několik desítek lidu, ale nikam to nehlásíme.
Nebo občerstvení! Pomyslet na naše hladové žaludky a žaludky našich hladových psů, že Betynko? že Anko? A taky sehnat louku, to v dnešní době není žádná legrace, dokonce to byla obydlená louka, podle jistých a všudypřítomných známek byla obydlená ještě zcela nedávno; podle fotodokumentace byly krávy kvůli nám čerstvě odsunuty, až mě polévá pot, jak by mohly jisté bulvární plátky tuto skutečnost zneužít a překroutit.
A pak ještě coursingové zařízení s obsluhou a ceny a originální upomínková trička (Myš! Ať žije naše noční Myš!) a medaile a pamětní listy - Blážo, to přeci ani nemůže být v lidských silách všechno vymyslet a zajistit! Tohle všechno a ještě počasí!
Když jsme přijeli s přednostou a Ankou v neděli ráno na místo, bylo vůkol pusto a prázdno, jen Blážovi s Krejgem a majitel louky byli na místě, a nakonec tam prý parkovalo 44 aut! To je úžasné!
Já jsem auta nepočítala, jako v tranzu jsem procházela mezi Zvířetníky a jejich pejsky a dětmi a přednosty, snažila jsem se s každým pozdravit, ale nepovedlo se mi to, třeba někdy jen proto, že jsem si hloupě řekla, za chvilku, teď si tam povídá, jenže den si běžel svým tempem, odvál mě zas jinam, a já jsem nakonec skoro nemluvila s Fallowou a Lenkou S., a vůbec ne se Zuzkou, Alimo jsem jen pozdravila - a mohla bych jmenovat další a další, Jakube, Olčavo, Zdeno b.p., Myško, Jajko, Jiný Honzo, Medvídku, Zano, Puntíkatá, Dede - ach, mluvila já jsem vůbec s někým?
Omlouvám se všem za ne zcela zvládnuté poděkování, trošku se všechno pozdrželo, protože jsme neměli pohromadě dárky, a taky jsem byla ze všeho dění okolo kapánek vyšinutá, a ten neřád zub mi na rozumu taky nepřidal. Proto, a taky pro ty Zvířetníky, kteří přispěli v průběhu času na "akci Dede", ale nemohli na setkání být, zopakuju, co a proč se předávalo.
Za všechny Zvířetníky jsme děkovali Dede za to, že pro nás Zvířetník dělá a že pro nás vydobyla výsadní postavení na Neviditelném psu. Tosce za poskytnutí prostoru na Hadopasech a za všechny odborné rady a za hájení zvířecích i lidských práv. Bláže za uspořádání setkání, za skvělý nápad a bezvadné provedení akce. Myšce za spolupráci při přípravě setkání, za našití hory triček a za všechna sluníčka, která od ní všichni tak či onak dostáváme. Bedě patří poděkování za úžasné pamětní listy. Zaně za založení a správu Zvířetníkového účtu, je to nejlepší strážce pokladu, jakého jsme mohli mít.
A tak za to všechno dostaly plyšáky, originální Zvířetníkové hrnečky, které podle nápadu Veram navrhla a zajistila Julča, a krásně zabalené růžové levandule v květináči, to vymyslela a sehnala Renata. A Kaštan zase vymyslela a udělala samolepky se jmény, já vážně ani nevím, co kdo všechno udělal pro tohle setkání, pro nás.
A běhání neboli coursing! To byla krása! Objevilo se několik utajených talentů, za všechny musím jmenovat alespoň Abbie, Kazana, a taky naši Anku; po druhém běhu už chtěla běžet s každým, prostě jsme ji museli ještě jeden běh přikoupit. Na nádherných fotkách Psa Jíry je vidět, jak úžasně soustředění všichni psi jsou, jak silní a mrštní, v plném nasazení běželi všichni, tedy skoro všichni.
Pro Ešuska například bylo důležitější napsat pokaždé na trs plevele, že miluje Majora a žádnou jinou! Byl nepřekonatelný v nezájmu o igelitový střapec ve chvíli, kdy jeho vyvolenou mu odvedli z dosahu. To Major se zas tak láskou nezmítala, střapec byl kořist a Abbie byla střela, samý sval a cval a trysk a skok!
Úžasný, naprosto nabitý den! Nešlo to všechno zvládnout, nestačila jsem pobrat ani setinu toho, co se nabízelo, ale stejně toho bylo tolik, že mě to skoro zavalilo, budu si to probírat kolik dnů a žít z toho kolik týdnů. Ještě že je tolik fotek, na těch od Psa Jíry vypadá dokonce i Anka jako vysloveně sportovní pes, a na všech fotkách od všech dokumentaristů vypadají všichni lidi i psi úžasně a šťastně, pod těmi bílými oblaky nad loukou.
Na těch oblacích se povaloval a pochechtával Tojefuk a taky Kardiak, drbali Xerdu, Dráčka a okolo se smáli, štěkali a mňoukali všichni naši přátelé, kteří odešli napřed, paní Míša si zálibně prohlížela hrnečky, a fandili nám všichni.
Tak proto ono nám to tak krásně všechno vyšlo a Bláža celou tu organizaci zvládla, protože všichni ti nahoře při ní stáli a pomáhali jí, ale napříště bude lepší na to nespoléhat, příště chceme víc přiložit ruku k dílu i my všichni, Zvířetník sobě, ten už nahoře i ten ještě dole.
Protože nějaké to příště určitě musí být, určitě bude.
Odkazy na fotky:
Vave
Vše potřebné zjistíte zde...
