15.6.2024 | Svátek má Vít


ČLOVĚČINY: Coxa

4.2.2009

Jak to všechno začalo:

Z maličkosti. Většina velkých věcí začíná u prkotin. Dobrá večeře, plameny v krbu pěkně hřály, teplíčko, pohoda. Lahvinka Prazdroje, pěkně vychlazená, přímo ze sedmého schodu ve sklepě. Ráno se začal ozývat krk. Dával o sobě vědět tak vtíravým způsobem, že následovalo jediné řešení - léčba. Znáte to. Chlap. Jak ho někde píchne, šup do postele! A sám!

Poplatky u pídra platím, diskriminovaný se cítím, neboť můj velmi kvalitní obvoďák je soukromník. Honba za politickými body rozdělila občany na kategorii rovných a rovnějších - na ty, co jsou nějak provázáni s krajskými institucemi a na ty ostatní. O tom ale řeč neměla vůbec být. Součástí léčby jsou hektolitry čaje a medikamenty, co nám doporučila paní magistra v lékárně. To nejdůležitější - klid na lůžku!

Zkrátka, moje milé coxy se třetí den začaly vzpěčovat.

"Nejsme tady od toho, abys nás střídavě a soustavně otlačoval v posteli. Jsme na pohyb, na chození! A dáme ti to patřičně najevo!"

To by tak hrálo, abych na vás, kyčle jedny, nevyzrál! Napřed pod prostěradlo prošívaná deka. Pomohlo to! Dočasně, bohužel. Kyčle začaly nabývat převahu. Další řešení - poloha " na břiše". Ouha, doby, kdy poloha na břišku byla vítána, dokonce v duálu, tak tu by češtináři odborně nazvali plusquamperfectem, nebo pre-préteritem. Jeden si najednou uvědomí, že z pohledu 7 křížků je vlastně veterán. Být tak autoveteránem, to bych se měl! Majitel, v mém případě majitelka, by mne obcházela s obdivem, na kastli dýchala, každou šmouhu by přelešťovala, možná, že by na "blejskání " obětovala i vlastní norkový kožich. Jaká škoda, ze slůvka autoveterán vypadla první část a norka jsme také nikdy neměli. Ale pomyšlení to není úplně k zahození!

Jedno je téměř jisté. Naše tělesná schránka je dobře vymakané soustrojí. Běhá, často bez velkých problémů, v mém případě skoro nějakých ....sát let. Zkuste takovou dobu honit auťák - a to je ze železa. Ony ty coxy, prevíti mizerné mají ještě jednu vlastnost. Každé jejich připomenutí se znamenalo "přímé spojení" se šedou kůrou mozkovou.

"Neusni! Stejně tě za chvilku vzbudíme!"

Nezbývalo, než poslechnout. Ležel jsem, "čučel do blba", pardon do stropu a vymýšlel ptákoviny. Jednu z nich jste právě dočetli. Nekamenujte proroky, prosím! Já nic , to coxy! Apropó, vy, co jste předtím nevěděli o co kráčí, už víte , "vo co go"?

Budete si to pamatovat?

Jiří Kadlus



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !