Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

porážené nevěsty nebrat

taky bych to viděla na řádnou kontrolu u lékaře, raději neriskovat Beďulko.

Re: porážené nevěsty nebrat

Nastávající si snad bude brát i porážené. Nebrat bl/ba, který nevidí pro oči.

Je vidět, že Kazan se snaží přijít notenooku na kloub a Daním přemýšlí lehce odtažitě,

podávání léků i zdravotní či kosmetická manipulace u nás je trpěna a zvládána celkem v poho, vědí že za odmenu bude piškotˇ,tablety jsem dřív balila do sýra, pak přešla na otevření papuli a položení tablety na kořen jazyka téměř do krku ,což se naučili řešit takovým zkroucením jazyka, že by se houdini divil, tak jim teď ještě podržím tlamku směrem ke stropu a polknou,musej. Dostávají pravidelně C a B vitamín, lezla na ně rýma,tak máme praxe hafo

palcodržna nesmí polevit !!!!

 http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.asp?iddiskuse=A080113_185739_p_zviretnik_dru&razeni=time" target="_blank">  viz  

Re: palcodržna nesmí polevit !!!!

No MaRi - kde jsi to vyšťárala? Chudinka Blaňulka - ještě že to tak dobře dopadlo!

O.T. - hlásání

Tak pídr vyřkla ortel a je to asi nejlepší  varianta - silná chudokrevnost. Prý ještě nějaké upřesňujícíc vyšetření, ale vidí to takhle. To se mi zdá, že by šlo... když uvážím ty další možnosti

Tak asi k Vávrům budu smět.

Děkuju všem palcodržičům.

Re: O.T. - hlásání

znám - to se skutečně dá upravit. Přeju, aby to byla konečná diagnosa.

Máme doma vzorného pacienta

Injekce jsou pod jeho rozlišovací schopnost, prášky baští jen tak holé a ještě to bere jako odměnu a různé jiné procedury jako vytahování klíšťat, obvazování tlapky, čištění uší a očí snáší sice s výrazem "jsem chudák týraný pes" ale jinak v klidu. Dokonce i veterinářka se podivovala, že se od ní nechal v pohodě vyšetřit a nesežral jí hned jak jí uviděl. Prej je vidět, že je hýčkanej. Jasně, že je hýčkanej, pacholek jeden. Taky bych chtěla být tak hýčkaná

metodu dvou soust používám též, je stoprocentní....

S psím polykáním tabletek máme, bohužel, spoustu zkušeností. Barunka má epilepsii a bere 2x denně léky. Protože je třeba, aby léky brala pravidelně po 12ti hodinách, mám v mobilu nastavené připomenutí. A Barunka je zlatíčko, zaslechne mobilový signál, vstává z pelechu, křesla a přichází do kuchyně, kde jí někdo balí tabletku do kolečka salámku. Polkne mlsotku, poděkuje olíznutím a odkráčí.

S odčervováním je to horší, vzhledem k její velikosti polyká 4 kousky, ale metoda více soust je u labradora naprosto spolehlivá.

A veterinář? To je podle Báry kámoš. Jako štěně si ho omotala okolo packy tím, že usnula na stole. I později osvědčila naprostou absenci agresivity, když ji po té, co ji v čekárně napadl žárlivý teriér Hugo a poškrábal jí čenich, veterinář ošetřil nos, vymačkal anální žlázky, zkontroloval uši a bodnul očkování, Bára si mu sedla k nohám a olízala mu je.

Ovšem kočky, to je jiná!

Re: metodu dvou soust používám též, je stoprocentní....

No jo retrívři. Angličané tvrdí, že kdo poznal jednou retrívra už nikdy nebude chtít jiné plemeno. Nevím, uznávám přednosti spousty plemen i neplemen. Navíc je každý pes individualita. Ale ty potvory retrívří si mě taky koupily, zvlášť jedna fletka v jejímž majetku momentálně jsem.

Jakube + EvoŽ

Četli jsme stejnou literaturu, co?

Ano, Ray Bradbury.

A bylo to tak, že chlapíček   chodil po světě a sbíral si kostičky, vycucal moreček a na kostičku pískal. Miloval kostičky, ty pěkné bílé tvrdé věcičky, co se tak hezky vyssávají a pak tak pěkně křoupou...  No a kostičky si bral z lidiček, kde jinde, že? A co pak zbylo z človíčka, že? To Melissa  koukala, když ten zbytek našla na koberci, jako medůza to vypadalo. Ale když jí ta medůza oslovila...

Re: Jakube + EvoŽ

Bradbury je nádhernajs. Já jsem toho pravda od něho četl velmi málo, kromě diskutované Kostry ještě povídky Emisar (o tom že je třeba si dát pozor na to co člověk po svém psovi chce, aby mu to náhodou nevyplnil :o))) a Vítr (o tragédii spojené s dávným traumatem, zřejmě meteorologického, výzkumníka).

Jejda, to je dneska výživný článek

a jsem přesvědčená co majitel a zvíře to jiný přístup k ošetření. Já taky nemám nejmenší problémy s podáváním tablet (tekuté léky jsem ještě neaplikovala, tak nevím) - kousek sýra a jaká byla pilulka - a to prosím jak odčervovací, tak antibiotika, stejně jako od bolesti (po operaci). U veta taky žádný problém - protože Toya v životě neměla košík (nač taky, když houby nezbírá ), tak i ošetření bez náhubku - očkování ani neregistruje, prohlídka zubu jen tak mimochodem. I když měla potíže a šla na operaci, tak byla nesmírně hodná - i to sono bříška, kdy musela ležet na studeném stole na zádech, zvládla. Je to moje šikovné zlatíčko - však říkám, že je to člověk ve psí kůži  (ona je totiž z dobrého chovu ).

P.s.: Já vždycky obdivovala Dede, jak všechno pěkné zvládá , ale po shlédnutí dnešních fotek jsem pochopila, že se vlastně fláká  - vždyť to všechno za ni odřou chudáčci pejsci - nejenom že si sami musí vyčmuchat losa, navíc VŠECHNY články píší za Dede -  já už se nedivím ničemu

Re: Jejda, to je dneska výživný článek

Ještě jednou jsem si prohlédla pozorně fotky a už je mi jasné, kdo je kdo - Kazan je redaktor (všimněte si, jak pozorně pročítá text, jestli tam nemá faktické či gramatické chyby), kdežto Daník je zazobaný tiskový magnát - zrovna si pročítá ve svých novinách (asi nějaké Daily Minor či co) dnešního sólokapra.

U doktora

áááá umí říkal naše Mikina u doktora skvěle, jen se u toho na mě lepí a nejraději by, aby se z ní stala "šálička"  Ale je způsobná (snad jedině tady), na nikoho nevyjíždí (a to dělá jinak všude a na každýho)... 

Pro Julču

ke studentským hospodám v Praze. Jedna z nejklasičtějších je hospoda "Na růžku" ulice Kateřinské a Viničné v kampusu fakult přírodovědecké a medicíny. Scházelo a schází se tam studentstvo ( a dlužno říci že i asistentstvo)  zmíněných fakult v počtu hojném. V dobách, kdy v ročníku biologie PřFUK bylo díky nesmyslným "směrným číslům" taky 18 studentů tam někteří docenti i drželi přednášky - u piva. Samozřejmě se mezi lidem studentským té hospodě neříká "na růžku", ale "V uteru" .

A prozměnu k tématu: chování zvířat u veta (nebo při léčení) je skutečně otázka důvěry v člověčího kamaráda. Měli jsme oblíbeného veta - bohužel už praxe zanechal, bude mu skoro osmdesát - který se právě z toho důvodu snažil, aby člověk v ordinaci co nejvíc komunikoval se zvířetem a sám se snažil pracovat rychle, čistě a nenápadně. A že na něm ta léta praxe byla vidět! Injekce, měření teploty, čištění a šití ran... Ta rychlost, a přesnost... než se psék vzpamatoval, dostal mls a byli jsme venku. A že se Michal uměl litovat - pokud dostal příležitost 

Milá Dede,

omlouvám se, bohužel nestíhám číst a k pc se dostanu až odpoledne.

Přeju všem krásný den!