Letošní světovou výstavu psů v srpnu hostil Amsterdam. Těšili jsme se víc než kdy jindy, země BENELUXu máme ve zvlášť velké oblibě. Týden před plánovaným odjezdem to ale najednou vypadalo bledě, měla jsem nastoupit do nemocnice. Nakonec mi naordinovali léky, se kterými jsem směla odcestovat, když budu přísně dodržovat pokyny lékařů. Bylo jasné, že tentokrát nebude s výstavou spojen ani výlet, natož pak dovolená, jak tomu bývá obvykle, ach jo.

K výstavám nejvyššího kalibru, tedy světovým a sekčním (pro nás to jsou evropské), bývají přidruženy ještě další výstavní akce: když už tolik účastníků váží cestu dlouhou předlouhou, tak ať to stojí za to. V Amsterdamu byla možnost se přihlásit dokonce na dvě další výstavy a my toho využili. Byli jsme zvědaví na konkurenci, z předem zveřejněných statistik jsme věděli jen to, že bernských honičů má být pět, my měli dva. Ukázalo se, že další tři psi jsou z Finska, shodou okolností všichni s námi spříznění.

S Tommim a Jaanou (zleva Meira, Finch, Hemmo, Kyösti), foto Eva Frančeová

Zahajovací výstavou byla mezinárodní výstava BENELUX WINNER. Srdečně jsme se přivítali s Jaanou a Tommim, majiteli Kyöstiho, kterého si před sedmi lety odvezli z naší chovatelské stanice. Měli s sebou také Kyöstiho synka Hemma. Třetím finským zástupcem byl Tahvo, jehož babičkou je „naše“ Berna, takže výstava byla také milým rodinným setkáním. Náš sourozenecký pár byl až na konci startovního pole plemene; Finch v konkurenci čtyř psů obsadil druhé místo, Meira konkurenci neměla, byla jedinou fenou. Jelikož jen během posledního roku absolvovala patnáct výstav s vynikajícími výsledky, ani nás nenapadlo, že by mohla mít s něčím problém. Ovšem naše kráska zaujala pro Amsterdam svéráznou strategii: „s rozhodčím se nebavím, leda když se mi zachce“; pan rozhodčí, který měl k posouzení přiděleno 79 psů, na to neměl náladu a diskvalifikoval ji.

Kamarád Emil Marušce před světovkou domlouvá, foto Eva Frančeová

Tahle výstava nebyla to hlavní, kvůli čemu jsme do Holandska přijeli, a tak jsem jen lakonicky utrousila „no co, zajíci se sčítají po honu“ (ani nevím, jak se mi to dostalo na jazyk, do mého repertoáru to nikdy nepatřilo).

Druhý den nás čekala speciální výstava pro lovecké psy. Sestava bernských honičů byla stejná jako předchozí den, stejné byly i výsledky psů. Pak nastoupila Meira; trucovala o trochu méně, dostala velmi dobrou, na výbornou to nestačilo. Nechápali jsme, co se s ní děje. Na výstavní ruch je přece zvyklá, na všelijaké rozhodčí také. Pokrčili jsme rameny a navečer jsme vzdor dešti vyrazili na dlouhatánskou procházku. O tom, že nás následující den čeká to nejdůležitější, nepadlo ani slovo. Ráno jsme nijak nespěchali a přijeli jsme na výstaviště na poslední chvíli. Dokonce nás jednu chvíli napadlo Meiru do výstavního kruhu ani neposílat, aby si zbytečně na tohle chování nezvykala, ale naštěstí jsme to neudělali.

Finch - předvedení v pohybu, foto Mirek Menšík

Předvedl se Finch (zase skončil druhý) a s handlerkou Pavlínkou odešla do kruhu Meira. Manžel fotil, já měla na vodítku Finche a držela jsem se s ním stranou, abychom Meiru náhodou nerozptylovali. A co se nestalo, Meira se konečně předvedla ze své lepší stránky, stala se světovou vítězkou a s Tahvem běžela o vítěze plemene! Než mi vůbec došlo, co se v kruhu děje, stála Meira u jedničky a Tahvo u dvojky; nebyla jsem schopná slova. Jaana s Tommim mi přišli gratulovat a já se zmohla jen na nevěřícné kroucení hlavou.

Meira a Finch na startu, foto Mirek Menšík

Nakonec se tedy naše milá Maruška stala hvězdou dne a Finýsek, jenž po celou dobu soustředěně podával slušný a vyrovnaný výkon, zůstal v jejím stínu. Je na to sice z domova zvyklý (šéfovou této dvojice je odjakživa Meira), ale spravedlivé to moc nebylo. Stejně jako my s manželem byla překvapená i Pavlínka (ta se mi svěřila, že v kruhu dokonce chvílemi ani nedýchala). Takový výsledek vskutku nikdo nečekal! A Meira? Ta důležitě odkráčela na focení vítězů a Finch byl šťastný, že mne má zase jednou jenom sám pro sebe. Samozřejmě že světový výsledek všechno předchozí trápení smazal…

Meira na piedestalu, foto Mirek Menšík

Cestou z Holandska konečně přišla řeč i na to, co to s tou Meirou vlastně bylo. Jediné, co podle nás mohlo hrát roli, byl ten náš poslední pozdní příjezd na výstaviště. V důsledku toho jsme byli ušetřeni velkého problému, a sice návalu u výtahu. Tohle se v Amsterdamu skutečně nepovedlo; parkovalo se v parkovací věži anebo v podzemních garážích, což v obou případech znamenalo nutnost použít (jediný) výtah, u kterého se tvořily dlouhé fronty a ty s sebou nesly nervozitu mezi štěkajícími psy i rozčilujícími se majiteli. Meira je sice na výstavní rozruch zvyklá, ale tohle pro ni bylo něco neznámého a mohlo ji to vyvést z konceptu. Vždyť podle oficiálních statistik pořadatelů se v Amsterdamu prezentoval rekordní počet psů - na čtyřicet tisíc.

Vycházka, foto Mirek Menšík

Pro Zvířetník v srpnu 2018 Radana Menšíková

www.bernsky-honic.cz

Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!