Je malé roztomilé zvířátko obdařené latinským jménem Myrmecobius fasciatus a v češtině je známý jako Mravencojed žíhaný – Wikipedie (wikipedia.org). Zde je o něm podstatně více v angličtině - https://en.wikipedia.org/wiki/Numbat .

Tento chlupáč je 35 – 45 cm dlouhý i s bohatě chlupatým ocasem dlouhým zhruba jako vlastní tělo a na oranžově hnědé – zrzavé srsti má 7 příčných bílých a tmavých, skoro černých, pruhů, které jsou u každého jedince utvářeny trochu jinak, a tak je možno podle tohoto jedince identifikovat. Čumáček má protáhlý do špičky a z tlamičky vyplazuje 10 cm dlouhý jazyk pokrytý lepkavými slinami, kterým loví termity, kterými se živí. Za jeden den jich potřebuje spořádat 20 000. Na zvířátko o průměrné váze 400 g to je úctyhodné číslo. V malé tlamičce má 50 drobných zoubků a přední tlapky má obdařeny pěti prstíky, aby zadní měly jen čtyři. Jasnými očky vidí ze všech vačnatců nejlépe a nejostřeji.

Numbat je zvířátko samotář. Sobě vybrané místo o velikosti zhruba 1.5 km2 si před jinými numbaty stejného pohlaví udatně hájí. Vybraná místa se mohou částečně překrývat pouze s jedinci opačného pohlaví. Numbati se páří v únoru a březnu, tedy na počátku australského podzimu. To samečci opouští svá domovská místa a hledají partnerku.

Obvykle mají jeden vrh do roka, pokud ho však ztratí, je schopna mít další vrh ve stejném roce. Po 15 dnech březosti vrhne samička 4 mláďata. Na rozdíl od jiných vačnatců, mravencojed nemá vak, jen jakýsi záhyb srsti a kůže, ale má čtyři cecíky, na které se 2 cm velká mláďata ihned po vrhu přisají a takto zůstávají do konce července a počátku srpna. V tuto dobu jsou už 7.5 cm velká a mají srst. Převážně zůstávají v hnízdě nebo cestují po okolí na mámině hřbetě. Po odstavení dosahují plné soběstačnosti v listopadu. Samička pohlavně dospívá za jeden rok, samečkovi to trvá roky dva.

Numbat díky bílému homo sapiens v přírodě téměř vyhynul. Dovezené zdivočelé kočky domácí, lišky a ztráta habitatu se na jeho skoro vyhynutí podepsaly nejvíce. Tento zvířecí emblém Západní Austrálie měl těžké časy. Jeho téměř vyhynutí se uskutečnilo na sklonku minulého století ve dvou vlnách. Nyní se tento roztomilý vačnatec pozvolna vrací do svého původního habitatu, dokonce i do částí Jihovýchodní Austrálie, kde nebyl ke spatření po mnoho desítek let. Zde mu byly zřízeny tři rezervace.

Mravencojed žíhaný vychází na lov termitů brzy ráno a večer, přes den hledá nové zdroje potravy – termitiště a ty si značí „vůní“ z pižmové žlázy, kterou má na prsou, a přes noc spinká ve svém pelíšku v nějaké díře ve stromu a nebo spadlé, tlející větvi, který má vystlaný měkkým materiálem.

Psáno 24-09-2023.

Volně zpracované podle článku v časopisu Australian Geographics.

https://www.rajce.idnes.cz/hillbilly/album/numbat-mravencojed-zihany